Ondřej Krása
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 994x
Ondřej Krása
Babiš má pravdu, je škoda, že nestudoval na traktoristu
Ve výroku našeho osvíceného vládce, že máme příliš mnoho zbytečných vysokoškoláků a málo manuálně pracujících, je jistě jeho osobní povzdech, že chtěl zřejmě i on sám manuálně pracovat. Navíc byl zbytečně vzdělaný na elitních školách a tak se jen těžko protloukal a jen tak tak našel nějaké to uplatnění. A proto touto svojí osobní zkušeností chce ostatním ulehčit jejich rozhodování, čím by v životě měli být.
Ondřej Krása
Čechy bohaté duchem
Možná si taky někdy uvědomíte, jak moc si lidé stěžují na svoji ekonomickou situaci tady v Čechách. Naše země leží vedle světového leadera ekonomiky a tak nám jasně musí připadat sousedovic tráva zelenější. Přesto tušíme jakýsi paradox, že přestože se máme nesrovnatelně či nesouměřitelně lépe než v minulosti, subjektivní pocit nedostatku je denní zkušeností spousty lidí. Ano máme se lépe, ale pocitově se málokdo cítí jako boháč. Aneb od kdy začíná tento pocit?
Ondřej Krása
Gen spravedlnosti a vězňovo dilema
Musím poděkovat biologovi Frans de Waalovi za jeho experiment na opicích, kterým dokazuje, že spravedlnost je zřejmě něco, co je vrozené a to nejen nám, ale i některým skupinám zvířat. Tuším že se stala „spravedlnost“ evoluční evoluční výhodou, díky které tyto druhy přežili ve skupinovému výběru, tak jak jej kdysi definoval Darwin. Spravedlnost je něco, s čím se rodíme, co prostě víme, to se nemusíme učit. Máme ji v genech. A možná, že tato genová spravedlnost je spravedlnost pro všechny, tedy pro náš druh. Záměrně nechci věc zesložiťovat tím, jak vnímá spravedlnost právo či politika, či jak si ji definují elity. Koho to zajímá, více najdete popsaném experimentu na TEDu.
Ondřej Krása
Český mýtus aneb proč pláčou miliony Čechů
Umřel jeden další český svatý. Otázka zní, nad čím pláčou miliony Ćechů? Jaký je vlastně český mýtus? Český mýtus má v sobě jistý paradox. Ikony Čechů jsou jejich stínem a stínem jejich reality.
Ondřej Krása
Společenská neuróza
„Kdybych mohl, dělal bych jinou práci! Ale mám dvě děti.“ Říkají mi původně vystudovaní sociální pracovníci.„Jasně, šel bych raději učit, než být v bance, ale z toho se nedá žít.“ Tahle realita ukazuje jediné, slabý, chudý stát, kterému vymírají jeho domény svobody, kde ještě lidé měli možnost utvářet svět alespoň rámcově podle jiných než finančních hledisek. Nedělám si iluze, že byrokratický způsob vytváření svobody, vzdělanosti či sociálního státu, byl jakkoliv ideální a naplňoval smysluplně odkaz Komenského či francouzské revoluce.
Ondřej Krása
Zkorumpovaní intelektuálové
Přiznávám, že bych rád psal tento text jako obvinění, které se mne netýká. I když mám trochu pocit, že v tom jedeme s nadsázkou všichni. Předpokládám minimálně ti, kdo klikli na tento článek kvůli slovu intelektuál. Korupcí nemyslím zrovna sympatickou obálku na přilepšenou, ale podlehnutí vlivu, který naruší „pravidla“ či svobodný zájem, přesněji smysl původní věci. Korupce je problémem, který se stále omílá v mediích a je provázen apatií z toho, že se to nedá v podstatě vyřešit. Možná je korupce vlastnost tohoto systému a obálky jsou, jak říká Bělohradský, jen bezvýznamnou vyrážkou na vážně nemocném těle.
Ondřej Krása
Od kolika kalorií jsem člověkem
Je to stará diskuse. Když lidem seberete základní věci, stanou se z nich zvířata. Člověk musí mít plný žaludek a bezpečí, aby mohl uspokojovat své „vyšší“ potřeby. Společnost musí být bohatá, pak si teprve může dovolit luxus filozofických debat a nimrání se ve smyslu toho, co se děje. Freud nevěřil, že bez toho základního zabezpečení je člověk člověkem, Frankl mu oponoval vlastní zkušeností z koncentračního tábora, že i navzdory tomuto prostředí, či díky němu, svině zůstane sviní a člověk člověkem.
Ondřej Krása
To nové s krizí
Všude na nás vykukují zprávy o druhé přicházející vlně krize. Také o tom, že kapitalismus s lidskou tváří se blíží ke krachu, není otázka, zda padne USA, ale kdy. Růst je neudržitelný, bohatství západu také. Není to ale to jediné, co se objevuje právě na hraně naší doby. Je to nový fenomén svobody v práci a svobodné firmy. Tichá revoluce, která začíná mít dost kapitalistického otrokářství. Svoboda v práci, svoboda v sebevyjádření, možnost dělat a pracovat tak, jak se sluší na vzdělané a svobodné lidi západu. .
Ondřej Krása
Nesvoboda jako poznaná nutnost.
Otázka svobody je přinejmenším riskantní, a to nejen tím, že oponuji Marxovi. Bojujeme nejčastěji za ní. Jinde se za ní i umírá. V černobílých světech diktatur je svoboda a její idea jasně viditelná v tom druhém světě. Ale my, co jsme se už do skoro svobodného světa narodili, jak to s ní máme? Člověk je tvor společenský a bez druhých nepřežije. Dnes většina lidí žije z toho, že uspokojuje potřeby druhých, díky tomu funguje trh. Je svoboda říkat, psát, myslet si, co chci a být tam, kde chci a s kým. Skleněný i železný strop svobody činí druzí, protože tam, kde začíná jejich, končí moje svoboda.
Ondřej Krása
Smrtelná rovnováha
Lidi usilují o rovnováhu. Třeba se roky snaží dostat do rovnováhy práci a soukromí. Navíc jsme v minulém století uvěřili, že rovnováha v přírodě existuje „an sich“, a jen člověk je ten, který rovnováhu kazí. Věříme, že existuje přírodní ráj bez člověka. A návrat k přirozenému pomůže najít již nenávratně ztracenou rovnováhu. Říkáme tomu ekologie v širším slova smyslu. Ekologie je dnes něco jako princip spolužití, za kterým na nás vykukuje harmonie.
