Český mýtus aneb proč pláčou miliony Čechů

Umřel jeden další český svatý. Otázka zní, nad čím pláčou miliony Ćechů? Jaký je vlastně český mýtus? Český mýtus má v sobě jistý paradox. Ikony Čechů jsou jejich stínem a stínem jejich reality.

Masaryk, těžký intelektuál, globální člověk, který je protipólem rozšířeného Švejka. Stratég mezinárodního významu. Havel je pochován se stejnými rekvizitami jako tatíček národa. Svatý Václav byl slaboch, diplomat více nežli bojovník, jeho temný bratrovrah prosakoval neoficiálními dějinami jako démonický skutečný tvůrce našeho státu. Ale svatý nebyl. Havlíček, podoben Havlovi, nesmiřitelný intelektuál taky nemocný na plíce. Co máme pořád s tím dechem?

Český mýtus je o Pravdě. Je o Lásce. Je o Velikosti. Je o Významnosti. Je o Nezlomnosti.  Je o Hloubce. Je o všem, co nejsme. A "šašek" Havel se stal naším stínem. Principielně byl osinou v zadnici, byl tím, kdo "blábolil" a kdo si vysloužil žití na periferii. Byl MIMO naší realitu on sám byl absurdní periferií. Proto nemohl být doma prorokem.

Co se stane se stínem, když začne vrhat světlo? Národ jde do kolen. Je to dobře, ale kéž bychom to pochopili a místo adorací si přivlastnili každý více z našeho společného stínu a přestali být hlavně těmi pragmatickými smějícími se obyvateli kotle středu Evropy.