Lepší svět (12)

Pod průhlednou záminkou, že pokrokový kubánský režim ukradl (znárodnil) veškerý majetek amerických firem, odmítli severoameričtí imperialisté nejen cokoli na Kubu dodávat, ale také cokoli z ní odebírat. Včetně hlavního produktu kubánského hospodářství – třtinového cukru. V lednu 1964 podepsali proto v Moskvě zástupci SSSR a Kuby dlouhodobou obchodní smlouvu o odběru kubánského cukru, který se tak v táboře míru a socialismu stal zdravou konkurencí československému cukru řepnému. Inu, proč ne, stejně jsme si – v porovnání s mnoha bratrskými státy – žili nad poměry. Možná i proto jsme si hned v únoru 1964 upravili  (pochopitelně směrem vzhůru čili progresivně) maloobchodní ceny masa, ryb a sýrů…

Na březnovém mistrovství světa v krasobruslení zvítězili v tancích na ledě reprezentanti ČSSR Eva a Pavel Romanovi. V témže měsíci se ocitla na velmi kluzkém ledě národnostních a náboženských vášní rovněž Rada bezpečnosti OSN, která rozhodla o vyslání mírových jednotek OSN do bývalé britské kolonie Kypr, aby od sebe oddělily místní rozhádané křesťanské Řeky (80%) a islámské Turky (20%). Po troše střílení (ale v těchto končinách patří k národním zvykům střílet i na svatbách) se to podařilo, nicméně Kypr zůstal dodnes rozdělen. Oč to měla jednodušší pokroková vojenská vláda Barmy, která s nádhernou vojenskou přímočarostí - rozkazem rozpustila všechny politické strany v zemi a nařídila jejich členům, aby vstoupili do jedině správné (a legální) Strany barmského socialistického programu…

Inu, všude neměli poslance NS Zedníka, jenž při jednání poslanecké sněmovny ČSSR dne  26. února 1964 prohlásil, že „… zásadní předností naší socialistické volební soustavy je neustále se upevňující politická jednota pracujícího lidu sdruženého v Národní frontě a jeho stmelení kolem KSČ, jejíž politika je zárukou šťastné socialistické budoucnosti našeho lidu. Tato jednota ideově a organizačně zajišťovaná vedoucí úlohou komunistické strany v boji proti všem nesprávnostem a nedostatkům v poměru k pracujícím není jednotou nahodilou, ale je historickou nezbytností. Má své hluboké ekonomické kořeny spočívající v likvidaci kapitalistické základny a v budování základny nové, socialistické. Zatím co kapitalistické výrobní vztahy nutně lidi rozdělují, výrobní vztahy socialistické vytváří podmínky pro politickou jednotu všech pracujících vrstev a všech národů a národností…  V našich volbách není proto místa pro boj jednotlivých politických stran; naopak, naše volby budou probíhat v atmosféře jednoty dělníků, rolníků a pracující inteligence. Tato jednota je a bude ve volbách manifestována zejména jednotnou volební kampaní, která bude probíhat na půdě Národní fronty. Zvláště pak je tato jednota manifestována sjednocováním se na nejlepších kandidátech a jednotně vedenou agitací. Kandidáti jsou v daném obvodě společnými kandidáty všech pracujících bez rozdílu sociální a politické příslušnosti… Jednota pracujících a jejich semknutost kolem KSČ není rozhodně nedostatkem socialistické demokracie, jak by to chtěli tvrdit nebo také dokonce tvrdí zahraniční nepřátelé. Naopak, tato jednota ukazuje převahu socialistické demokracie nad licoměrnou demokracií buržoazní… Projevem skutečné demokracie nemůže být kapitalistický systém dvou či mnoha stran, který tříští hlasy pracujících a dává jim prakticky vybrat pouze mezi těmi, kdo je budou v příštím období utlačovat. My z vlastní zkušenosti vidíme, že projevem skutečné demokracie je právě jednota pracujících a jejich semknutost kolem KSČ, jednota kovaná proti nepřátelům socialismu a nakonec i v boji proti našim chybám a nedostatkům…“

A tak se dne 14. června 1964 v ČSSR konaly volby do Národního shromáždění a zastupitelských orgánů všech stupňů. Kandidátka Národní fronty získala samozřejmě obvyklou podporu 99,99 % hlasů…

V červnu 1964 vykročila indonéská vláda směle kubánskou cestou a zkonfiskovala britské čajovníkové a kaučukové plantáže na Jávě a Sumatře. Velká Británie, na rozdíl od mladých a bujných Spojených států amerických, byla pouze starou a unavenou koloniální velmocí. A tak její nejvýraznější odpovědí byla snad jen londýnská premiéra prvního filmu britské rockové skupiny Beatles nazvaného A Hard Day's Night (Perný den)…

Obdobně starou a unavenou koloniální velmocí byl i Svaz sovětských socialistických republik. Ten se ovšem nárokům svého socialistického čínského souseda na svá sibiřská území vzepřel poněkud energičtěji. Když totiž vedení čínských komunistů odmítlo účast na připravovaném mezinárodním setkání komunistických stran, které SSSR (po vystřílení nemalého množství ostré munice) zorganizoval a na němž se mělo jednat o roztržce mezi ČLR a SSSR, pokračovaly na hraniční řece Ussuri incidenty, které nakonec obohatily dosavadní leninskou typologii válek o typ dosud nevídaný – o válku mezi socialistickými státy...

2. července zaútočily severovietnamské hlídkové čluny na americký torpédoborec v Tonkinském zálivu a poskytly tak americkým válečným štváčům záminku pro pro další vměšování do občanské války v Jižním Vietnamu, kde severovietnamské jednotky, bok po boku s místními partyzány, bojovaly proti legitimní jihovietnamské vládě, podporované tisíci amerických „vojenských poradců“…

11. září 1964 skončila v Alexandrii konference nejvyšších představitelů arabských zemí, na níž byl podepsán Pakt arabské solidarity směřující k větší vzájemné ekonomické a vojenské spolupráci. Současně byla projednána technická vodohospodářská opatření, jež měla odvést tok libanonských řek a znehodnotit tak význam izraelského projektu zavlažování Negevské pouště…

Rovněž v táboře míru a socialismu spělo vše k dobrým koncům. V článku zveřejněném 12. září 1964 v sovětském stranickém listě Pravda byla sice Čína obviněna z pěstování a pašování opia, což jí údajně mělo vynášet ročně miliardu dolarů, ale již o necelý týden později uzavřely RVHP a Jugoslávie (která jinak s Čínou vycházela velmi dobře) dohodu o částečném členství Jugoslávie v této instituci…

Nu a u nás konstatovalo Národní shromáždění, že „…v současné době jsou již zajištěny některé požadavky k zlepšenému uspokojování poptávky obyvatelstva v obchodě a ve službách v návrhu plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1965. Jedná se zejména o zlepšení v zásobování obyvatelstva úzkoprofilovým zbožím. V současné době je již zajištěno zhruba 80 % požadavků na úzkoprofilové zboží. Zasloužilo se o to mnoho podniků. Např. Elektropraga Hlinsko dodá navíc elektrické šlehače, mixéry, žehličky, dále ponorné vařiče, vařenky atd. Takovýto přístup k řešení problémů velmi vítáme a budeme jej plně podporovat. Obdobně považujeme za důležité pro obohacení spotřebitelského trhu zvýšení podílu technických a módních novinek. O tyto druhy zboží je velký zájem. Technické a módní novinky se stávají nedílnou součástí vysoké životní úrovně našeho obyvatelstva. Právem předpokládáme, že zvýšením úrovně spotřebního zboží vyvoláme nové potřeby a širší zájem u spotřebitelů všech důchodových kategorií. Proto již v letošním roce byla provedena některá opatření směřující k účinnějšímu podnícení výroby nových druhů zboží. V některých závodech spotřebního průmyslu byly zřízeny zvláštní dílny s volnějším způsobem plánování a cenové tvorby a s účinnější hmotnou zainteresovaností na výrobě nových druhů…!"

V říjnu 1964 uprchlo podzemním tunelem vykopaným pod tzv. berlínskou zdí najednou 57 osob. Byl to největší skupinový útěk z NDR. A  15. října byl odvolán ministerský předseda SSSR Nikita Sergejevič Chruščov. Jeho nástupcem se stal Leonid Iljič Brežněv. A v USA vynalezli brýle z křemíkového skla, potaženého krystaly stříbra, které působením světla automaticky tmavly a světlaly…

Naši hudební scénu ovládali sice (kromě zdánlivě nesmrtelné dechovky) Yveta Simonová a Milan Chladil, ale už také Suchý a Šlitr, Karel Gott a mnozí další. Taky měl premiéru okouzlující film LIMONÁDOVÝ JOE. A tu a tam nám nabídli i Beatles, převážně ovšem jako odstrašující příklad nesocialistické délky vlasů…