Lepší svět (11)

Dne 1. ledna 1963 vyhlásila islámská Saúdská Arábie všeobecnou mobilizaci a vzápětí požádala křesťanského arciďábla a světového četníka, tedy Spojené státy americké, o vojenskou ochranu před revoluční islámskou egyptskou armádou, která právě poskytovala internacionální pomoc vládě sousedního (islámského) Severního Jemenu.

Krátce poté vyzval Ústřední výbor KSSS bratrský Ústřední výbor Čínské komunistické strany k zastavení vzájemných výpadů (z čínské strany i vojenských) a k zahájení bratrského dialogu. Aby bylo jasné, že bratrský dialog nese své ovoce nejen mezi sourozenci, ale i mezi bývalými nepřáteli na život a na smrt, rozhodl v lednu 1963 VI. sjezd Jednotné socialistické strany Německa, že v zemi byly položeny základy socialismu a Německá demokratická republika tím konečně od Hitlerova socialismu národního pokročila k Ulbrichtovu socialismu třídnímu, a vstoupila tedy opět do etapy budování světlých zítřků, tentokrát snad již konečně na té správné straně…

2. března 1963 potvrdil reakční íránský feudál Rezá Šáh Pahlaví, samozřejmě navzdory oprávněným protestům pokrokového islámského duchovenstva, zákon o volebním právu žen. Krátce nato, 8. března (tedy shodou okolností na Mezinárodní den žen) provedla skupina syrských důstojníků v Sýrii další vojenský převrat (od roku 1945 již osmý) a předala moc  ve státě do rukou generálské Národní revoluční rady. O necelý měsíc později se obrozená Sýrie kajícně nakrátko vrátila, tentokrát společně se sousedním Irákem, do náruče Egyptem vedené (a Sovětským svazem sponzorované) Sjednocené arabské rebubliky, kterou opustila před dvěma lety…

7. dubna 1963 byla v Jugoslávii Svazovou lidovou skupštinou (federálním parlamentem) schválena nová ústava, jíž se oficiální název země změnil na Socialistická federativní republika Jugoslávie. Maršál Josiph Broz-Tito (v titulcích tisku socialistických zemí již dávno ne „krvavý pes Tito“) se tak ryze demokratickou cestou stal doživotním prezidentem své překrásné vlasti. Dobro došli, řekl by Jaroslav Hašek, kdyby se toho dožil…

V červnu roku 1963 s odehrálo hned několik převratných událostí – V Saudské Arábii, osvícené (zejména hojností slunečního svitu) islámské monarchii, bylo zrušeno otroctví, do vesmíru odstartovala první kosmonautka světa (pochopitelně sovětská) Valentina Těreškovová a vlády SSSR a USA se dohodly o zřízení ,,horké linky", zvláštního přímého telefonního a dálnopisného spojení mezi moskevským Kremlem a Bílým domem ve Washingtonu…

V srpnu 1963 se asi stovka revolucionářů vylodila na karibském ostrově Haiti, aby napodobila revoluční čin kubánského studenta práv  Fidela Castra (vyznamenaného krátce předtím titulem Hrdina Sovětského svazu) a svrhla reakční režim MUDr. Françoise Duvaliera. Doktor (Papa Doc) François Duvalier, vládnoucí na Haiti pomocí policie, zvané poeticky Tontons Macoutes (strýčkové lidožrouti), nebyl bohužel obdivovatelem prohnilé americké demokracie jako bývalý seržant kubánské armády Fulgencio Batista, takže tento pokus neskončil pro zúčastněné revolucionáře příliš dobře…

Naproti tomu dokonale zorganizované přepadení poštovního vlaku na trati Glasgow-Londýn (Velká Británie) o pouhé tři dny později vyneslo skupině lupičů bankovky v hodnotě 2,5 milionu liber šterlinků. Pachatelům se podařilo i s penězi uprchnout…

Ve srovnání s touto částkou byla suma  75 000 franků, poskytnutá  v březnu 1963  československými pracujícími francouzským horníkům, generálně stávkujícím za své oprávněné mzdové požadavky (něco takového by jejich uvědomělé československé protějšky nikdy nenapadlo), v podstatě zanedbatelná. Zvlášť když v květnu téhož roku konstatovalo Rozšířené plenární zasedání ÚV KSČ, že ,,se podařilo postupně překonat stagnaci a obnovit rozvoj národního hospodářství". Moc hezky na toto téma promluvil měsíc předtím poslanec Borůvka na zasedání Národního shromáždění Československé socialistické republiky:

„…Slovy a sliby se pole neobdělají a krávy nepodojí. Dosavadní systém řízení a pomoci zemědělské velkovýrobě dožil, zastaral. Je mu třeba objektivně přiznat, co dobrého ve svém čase přinesl, ale na rozloučenou s ním přece slova básníka: Ty mrtvý lež a nevstávej! - I když všichni víme, že tak jednoduchá celá věc není! Systém, který se za celá léta vžil, musíme měnit trpělivě, ale neústupně a nepřipustit zajetí do starých, vyježděných a řekněme hned bezpečných kolejí, kde za výsledky výroby a nákupu odpovídali kolektivně všichni a nakonec nikdo…“

V srpnu 1963  oznámilo Rudé právo rehabilitaci Rudolfa Slánského a dalších soudruhy oběšených soudruhů. Jejich pozůstalým a všem leninským užitečným idi...idealistům se nepochybně ulevilo…

22. listopadu 1963 byl v texaském Dallasu spáchán úspěšný atentát na prezidenta Spojených států amerických Johna Fitzgeralda Kennedyho. Prezidentský úřad převzal dosavadní viceprezident Lyndon B. Johnson.

Onoho pohnutého roku také vynalezli v USA svítidlo LED (Light Emitting Diode), laserový hologram, teorii chaosu a počítačovou myš. Ve Velké Británii uhlíkové vlákno. V ČSSR provedl tým profesora Jana Navrátila, přednosty II. chirurgické kliniky v Brně, první operaci, při níž byla poškozená srdeční chlopeň nahrazena chlopenní protézou...

Nezahálelo ani československé národní shromáždění. Na jeho prosincovém zasedání položil totiž poslanec Jurčo základy československé ekologie projevem (v Rudém Právu kupodivu nezveřejněným), v němž nebojácně konstatoval, že „…řeka Otava patřila k nejlépe zarybněným vodám. Od doby, kdy byla uvedena do provozu výroba dřevovláknitých desek v závodě SOLO n. p. Sušice, začaly se projevovat známky znečišťování toku. Když tato výroba byla rozšířena o druhou linku, stouplo znečišťování vody na stupeň, kdy ryby začaly hromadně hynout. Začátkem roku 1963 nabylo hynutí vrcholu. A dnes možno říci, že vyhynuly téměř všechny druhy ryb v délce toku 40 km, takže z tohoto úseku se postupně stává mrtvá voda. Řeka Jizerka a Jizera, naše dříve tak vyhledávaná místa pro osvěžení a rekreaci nejen našich pracujících, ale i zahraničních návštěvníků, se stávají řekami, podobnými stokám. Na tomto znečišťování se největším dílem podílí závod CUTISIN, n. p. Kanál, který vede z tohoto závodu, chrlí do řeky odpadní vody, které celý tok řeky, dříve tak čisté, mění k nepoznání. A jistě i zde při větší pečlivosti by se docílilo alespoň zmírnění znečišťování, které by pak nepůsobilo takové škody…“

Nu a krátce předtím (27. listopadu 1963) byla v Moskvě o dalších dvacet let prodloužena platnost Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSSR a SSSR. Takže i v tomto ohledu bylo u nás všechno v nejlepším pořádku…