Užiteční idioti versus novodobí kádrováci

Neházejme Davida Pastrňáka do jednoho pytle s těmi, kteří ruskou agresi na Ukrajině schvalují nebo ji případně ospravedlňují postojem NATO.

Téma ruských sportovců a jejich možného návratu na některá mezinárodní kolbiště je v posledních týdnech bouřlivě probírané čím dál častěji v řadě médií, vyjadřují se k němu nejenom sportovní funkcionáři, ale i mnozí politici. Výjimkou nejsou ani zdejší blogy, kde se tímto tématem v posledních dnech rovněž zabývalo několik kolegů blogerů.

Kdo četl některé mé dřívější blogy na tohle téma, tak asi ví, že nejsem zastáncem trestání na principu kolektivní viny, v tomto případě tedy toho, aby byli někteří sportovci trestáni zákazem startu na akcích typu mistrovství světa či Evropy, závodech Světového poháru nebo tenisových turnajích na okruzích ATP či WTA jen kvůli tomu, v jaké zemi se narodili, respektive za jakou zemi od mala hrají.

Chápu však samozřejmě, že řada lidí může mít na tuhle věc názor opačný, a vzhledem k již téměř rok trvající agresi Ruska na Ukrajině je pro ně návrat ruských i běloruských sportovců na světové šampionáty, či dokonce jejich start na olympijských hrách v Paříži v příštím roce jako zcela nepřijatelný. S tím posledním bych měl za současné situace v případě ruských sportovců (nebyl bych až tak tvrdý k Bělorusům) problém i já. Co však nechápu, je až fanatická nenávist některých osob a nemilosrdné „kádrování“ každého, kdo má v této otázce umírněnější postoj.

Názorně to předvedl ve svém včerejším blogu s názvem Cesty užitečných idiotů – od Waterse přes Bacha po Pastrňáka bloger Jiří Turner. Už srovnávání těchto tří osob mi přišlo zcela nesmyslné. Pro méně zasvěcené: Bývalý zpěvák kapely Pink Floyd Roger Waters je znám svými proruskými postoji a na půdě OSN nedávno dokonce prohlásil, že Ukrajina ve skutečnosti není státem. Předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach přes odpor řady zemí prosazuje, aby sportovci Ruska příští rok na olympiádě v Paříži startovali a včera dokonce vyzval Ukrajinu, aby přestala kvůli tomu hrozit bojkotem her. Poslední jmenovaný, hráč Bostonu Bruins a české hokejové reprezentace David Pastrňák pak nedávno naštval některé lidi u nás tím, že na svůj instagramový účet vystavil fotku, na které pózoval s ruským hokejistou Alexandrem Ovečkinem při Utkání hvězd kanadsko-americké NHL.

Zatímco v případě prvně jmenovaného bych bral výraz „užitečný idiot“ jako vcelku výstižný, v případě druhého bych za jeho motivem spíš viděl prosazování něčích ekonomických zájmů, „provinění“ (dá-li se to tak vůbec nazvat) Davida Pastrňáka bych viděl jako takřka zanedbatelné, či jako poněkud zbytečnou bouři ve sklenici vody. Zvlášť, když nejlepší český hokejista posledních let záhy po kritice na sociálních sítích zmiňované foto ze svého profilu odstranil.

Proto nerozumím přehnaně kritickým slovům Jiřího Turnera na Pastrňákovu adresu: „Můžu do jisté míry souhlasit s Dominikem Haškem v tom, že celebrita formátu Davida Pastrňáka by měla přemýšlet, kdo je ten, s kým se chce vyfotit. Snad geniální hokejový útočník Bostonu ví, že Ovečkin je Putinův podporovatel, a pokud mu nedochází zneužitelnost takovéto své aktivity, měl by občas nahlédnout i za hokejové mantinely.“

Já se totiž ptám: proč by měl David Pastrňák řešit, s kterým hráčem NHL se nechá vyfotit a s kterým ne? Alexandr Ovečkin je navíc jednou z nejvýznamnějších osobností v historii této soutěže, který byl během své dosavadní kariéry třikrát vyhlášen novináři nejužitečnějším hráčem NHL, devětkrát byl nejlepším střelcem v základním části NHL a v celkovém počtu gólů za celou kariéru je v historických tabulkách na druhém místě za legendárním Waynem Gretzkym. Což je něco, co je pro většinu hokejových fanoušků podstatnější než to, že má na sociální síti stále vystavené své foto s ruským prezidentem Putinem (byť si o jeho tvrdošíjném postoji můžeme myslet cokoliv a ani u Davida Pastrňáka nepředpokládám, že by za to snad Ovečkina obdivoval).

Neházejme proto Davida Pastrňáka do jednoho pytle s těmi, kteří ruskou agresi schvalují či ji ospravedlňují postojem NATO, kteří kritizují českou pomoc Ukrajině nebo jsou pro to, aby se Ukrajina vzdala Ruskem separovaných území. V opačném případě se totiž chováme jako nějací novodobí kádrováci, kteří principiálně nemají daleko ke kádrovákům z doby před Listopadem 1989.