Když se po čase ukáže, že „rasismus“ nebyl rasismem

Případů lidí, kterým se zejména v USA i některých západoevropských zemích v souvislosti s nechvalně známými protesty hnutí Black Lives Matter dostalo nesmyslného obvinění z rasismu, bylo bohužel spousta.

Při dnešním brouzdání internetem mě zaujal článek na serveru Novinky.cz, informující o tom, že prestižní americká střední škola ve městě Mountain View musí dvěma svým bývalým studentům zaplatit částku ve výši 500 tisíc amerických dolarů (v přepočtu téměř 11,7 milionu korun) kvůli tomu, že je před několika lety vyloučila ze studia kvůli údajnému rasismu. Dalších 70 tisíc dolarů (přes 1,6 milonu korun) pak dostanou oba mladíci jako náhradu zaplaceného školného.

Celou kauzu přitom odstartovala fotografie z roku 2017, na níž mají oba mladíci (tehdy jim bylo pouhých 14 let) spolu s jejich jedním dalším kamarádem obličeje pomalované zelenočerným přípravkem (viz ilustrační foto v článku zde). Vedení zmiňované střední školy fotografii vyhodnotilo jako urážku a zesměšňování černochů, a hochy ze studia vyloučilo. Hoši, jejich rodiče i jejich právní zástupce se nicméně hájili tím, že nešlo o žádné zesměšňování osob tmavé pleti, nýbrž o masky proti kožní nemoci akné. Soud v kalifornském okrese jim nakonec po sedmi letech dal za pravdu a přiznal výše zmíněné odškodné.

Spravedlnost tedy nakonec nebyla slepá, nicméně je otázkou, zda po mnoha letech přiznané odškodné ve slušné výši vždy dostatečně kompenzuje psychickou újmu, jaká se dotyčnému v souvislosti s nesmyslným obviněním z rasismu stane. Ať už je dotyčný v jeho důsledku vyloučen ze studia, ztratí zaměstnání, dostane se mu společenského opovržení apod. Případů lidí, kterým se tak zejména v USA i některých západoevropských zemích v souvislosti s nechvalně známými protesty hnutí Black Lives Matter stalo, bylo bohužel spousta.

Za všechny bych zmínil třeba případ děkanky americké univerzity ve státě Massachusetts, která byla před čtyřmi lety vedením školy propuštěna poté, co v souvislosti s hnutím Black Lives Matter napsala, že by mělo záležet na všech životech, tedy nejen na životech černošských občanů (viz odkaz zde). Nebo na případ učitele z michiganské univerzity, kterého jeho studenti obvinili z rasismu poté, co jim pustil film Othello z roku 1965, v němž má představitel hlavní role načerněný obličej.

A byť mi přijde, že v poslední době došlo ve Spojených státech v této souvislosti přece jen k drobnému zlepšení a vloni například Americký nejvyšší soud rozhodl, že tamní univerzity nesmí při přijímacím řízení v rámci takzvané pozitivní diskriminace zvýhodňovat některé etnické menšiny (viz odkaz zde), z dřívějších případů přehnané hyperkoreknosti si bohužel zřejmě berou příklad i některé kruhy u nás.

Jak jsem nedávno napsal v mém blogu s názvem O „rasismu“ trenéra Rady, trenér pražské Dukly Petr Rada dostal od disciplinární komise osmiměsíční trest a pokutu 80 tisíc korun za to, že na svého trenérského protějška Tomáše Polácha v návalu emocí vykřikl slova „ty zoufače cikánskej“ - přestože dnes již bývalý trenér brněnské Zbrojovky Polách není Rom či „cikán“, a s Petrem Radou jsou dle jeho slov kamarádi. A byť byl trenéru Radovi (zřejmě i v důsledku mediální kritiky) odvolací komisí snížen trest z osmi na tři měsíce zakázu činnosti, i tak mi stále přijde dosti nesmyslný.