Pokud učitelé v zemi našeho západního souseda musí často místo koncentrování se na výuku řešit fyzické násilí ve třídách, na vysvětlování látky jim pak nezbývá čas.
Čeští učitelé jsou částí veřejnosti často kritizováni za to, že úroveň znalostí jejich žáků je čím dál nižší a že čeští školáci v mezinárodních srovnáváních čím dál víc zaostávají za svými vrstevníky z vyspělých zemí. Tohle v médiích často opakované klišé je však nejspíš pravdivé jenom z poloviny.
Že se průměrná úroveň znalostí a dovedností českých žáků stále snižuje, je bohužel pravda. Příčinou této skutečnosti je v první řadě to, že se již řadu let vedou z mnoha stran tlaky na snižování objemu učiva či na to, abychom u nás navýšili procento absolventů jak s maturitním, tak i s vysokoškolským vzděláním, kterých máme dle různých statistik v porovnání s většinou zemí EU stále málo. Učitelům tak často nezbývá, než své nároky na žáky stále snižovat.
Co se však týká některých mezinárodních srovnání, určitě to není u českých žáků tak tragické, jak to někteří „mediální vzdělávací odborníci“ občas prezentují. Například při posledním známém mezinárodním testování PISA, které se uskutečnilo v roce 2022, se Česká republika ve všech třech testovaných kategoriích umístila z celkového počtu 81 zúčastněných zemí na konci druhé desítky - v matematické i přírodovědné gramotnosti skončili čeští deváťáci na 18. místě, ve čtenářské gramotnosti pak na 17. místě (viz obsáhlá zpráva České školní inspekce). Přičemž většina zemí EU skončila až za námi.
Pravdou sice je, že se co do průměrného počtu bodů čeští školáci oproti předchozímu mezinárodnímu testování v roce 2018 zhoršili, to však vyjma několika asijských zemí postihlo téměř všechny žáky. Jako jednou ze zemí, která zaznamenala výrazný propad, je pak uváděno Německo (viz odkaz zde). Proto mě příliš nepřekvapilo, když jsem včera v MF DNES i zde na iDnes Premium narazil na článek s výstižným titulkem Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Redaktor Jiří Sládek v něm hned v úvodu píše o tom, že podle studie německé akademie věd se matematické dovednosti tamních studentů dramaticky zhoršují. Obtíže jim navíc dělají i jiné obory přírodních věd, informatika či nové technologie.
A v čem jsou hlavní příčiny toho, proč u německých žáků či studentů došlo k výraznému propadu, které potvrdilo i výše zmíněné testování PISA? Dle všeho souvisí s nezvládnutou integrací dětí, které do země našeho západního souseda přišly během migrační krize v roce 2015, do tamních škol. Jak je v článku uváděno, žáci z imigračních rodin mají mezery v matematických dovednostech, které odpovídají zhruba jednomu a půl školního roku zpoždění oproti ostatním žákům.
Největším problémem je však nejspíš to, že němečtí učitelé musí často místo koncentrování se na výuku řešit fyzické násilí ve třídách (podle studie Nadace Roberta Barsche se s ním setkal každý druhý pedagog) a na vysvětlování matematických postupů jim tak nezbývá čas...
Lze tedy konstatovat, že v porovnání se svými německými kolegy na tom čeští učitelé v tomhle směru až tak zle nejsou. Což ovšem neznamená, že by situace v českém školství byla ideální a že by politici neměli plnit sliby, které před volbami dali učitelům, žákům i jejich rodičům. A předvším by si pak všichni měli vzít ponaučení z toho, jak to v současné době (ne)funguje v německém školství.
