Proč mě fotbalisté pražské Slavie ve čtvrtek potěšili hned dvojnásobně

Fotbalisté Slavie Praha mě ve čtvrtek potěšili hned dvakrát: jednak tím, že proti Arsenalu dokázali uhrát cennou remízu, a také tím, jak se zachovali před úvodním výkopem.

Tak jako asi velká většina českých či moravských fotbalových příznivců, ani já jsem si včera večer nemohl nechat ujít čtvrtfinálový zápas Evropské fotbalové ligy mezi londýnským Arsenalem a pražskou Slavií. A klub z pražského Edenu mě v něm potěšil hned dvakrát: jednak tím, že proti favorizovanému soupeři dokázal uhrát příznivý výsledek, a také tím, jak se jeho hráči zachovali před úvodním výkopem.

Co se týká samotného průběhu zápasu: kdo ho na ČT Sport viděl, nejspíš mi dá za pravdu, že více gólových příležitostí v něm měl anglický klub. Zejména ve druhém poločase, kdy na brance, kterou hájil slávistický brankář Kolář (je u něj obdivuhodné, že tak brzy poté, co byl v zápase proti Glasgow Rangers ošklivě zraněn po brutálním faulu soupeře, se na fotbalový trávník vrátil, a navíc včera patřil k hlavním oporám Slavie), zazvonila nejprve tyč a později i břevno. Štěstí se od „sešívaných“ (kteří však proti Arsenalu nastoupili v netypických černých dresech) odvrátilo až v 86.minutě, kdy se po zaváhání slávistické obrany přesnou střelou k tyči trefil domácí Pepé.

Slávisty však tento gól nezlomil, nespokojili se s tím, že i výsledek 0:1 je proti favorizovanému soupeři přijatelný, a ve zbytku zápasu vrhli své síly do útoku. A byli za to náležitě odměněni, když se jim v 93.minutě podařilo po rohovém kopu vyrovnat (autorem gólu byl Tomáš Holeš, ve čtvrtek netypicky hrající místo zraněného Ondřeje Kúdely na místě stopera). I když postup do semifinále ještě samozřejmě zdaleka v kapse není, už tím, že Slávisté dokázali uhrát na hřišti slavného klubu cennou remízu, jistě udělali mnoha fotbalovým příznivcům v naší zemi radost. Věřím, že i těm, co jinak v naší lize fandí Spartě, ostravskému Baníku nebo třeba tak jako já týmu FC Slovácko.

Před samotným zápasem jsem byl kromě výkonu Koláře, Provoda, Simy a spol. zvědavý i na to, jak se fotbalisté z edenského klubu zachovají těsně před úvodním hvizdem. Ten, kdo fotbal sleduje, nejspíš ví, že na britských ostrovech je poslední téměř rok zvykem, že hráči před úvodním rozehráním pokleknou na trávník. Je to gesto, která má vyjadřovat podporu hnutí Black Lives Matter, jenž vzniklo, v USA a má symbolizovat boj proti rasové nespravedlnosti. A zatímco když například čeští fotbaloví reprezentanti hráli loni na podzim zápas Ligy národů ve Skotsku, tak se přizpůsobili domácím a před úvodním hvizdem poklekli na trávník také, minulý týden při kvalifikačním zápase ve Walesu tak již neučinili (obdobně se zachovali například i polští fotbalisté před zápasem proti Anglii). Za což se nám i Polákům v některých britských médiích dostalo poměrně ostré kritiky.

V případě fotbalistů Slavie navíc hrozilo, že případná kritika bude ještě mnohem víc intenzivnější s ohledem na to, co se odehrálo před 3 týdny při zápase proti Glasgow Rangers. Hráči pražské Slavie se však zachovali naprosto perfektně: před úvodním hvizdem si stoupli ke středovému klubu a chytili se společně kolem ramen. Čímž názorně deklarovali, že spolu táhnou za jeden provaz a nehraje u nich žádnou roli, kdo je bílý a kdo černý, případně zda pochází z České republiky, Rumunska, Nigérie či Senegalu. A byť rozhodčí před úvodním hvizdem od středového kruhu pražské hráče nepochopitelně rozehnal a donutil je rozestoupit se na své polovině hřiště, ani to Slávisty nepřimělo, aby následně tak jako domácí hráči (a spolu s nimi i samotný rozhodčí) na podporu BLM poklekli na trávník.

V říjnu po zápase ve Skotsku jsem nepatřil k těm, kteří by fotbalovým reprezentantům spílali za to, že před úvodním hvizdem poklekli a kritika od těch, kteří tak činili, mi přišla přehnaná. Ale včera jsem s ohledem na to, jaká kritika se na hráče pražské Slavie snesla z mnoha stran poté, co byl po zápase v Glasgow její hráč Ondřej Kúdera obviňován z rasistických urážek soupeře (které se však nepodařily prokázat) a naopak omluvy za brutální hru soupeře se na britských ostrovech nedočkali, jsem byl rád, že se hráči nepřidali k jakési „módní vlně“ podpory hnutí Black Lives Matter a svůj postoj vůči rasismu dali před zápasem najevo jiným názorným způsobem. Proto mně ve čtvrtek udělali slávističtí fotbalisté radost hned dvojnásobně.