Česko je mistrem světa v hokeji, Fialovi navzdory

Když jsem viděl před třemi týdny výkony naší reprezentace na Českých hokejových hrách v Brně, tak bych na její vítězství na šampionátu nevsadil ani pětikorunu.

Česká republika je posedmé v samostatné historii mistrem světa v ledním hokeji (dohromady se společnými tituly z éry Československa jde o již třináctý hokejový triumf). Vítězství je o to radostanější, že ho čeští hráči vybojovali na šampionátu doma, tedy mimo jiné i před očima svých blízkých příbuzných, kamarádů a známých, kteří jim přišli do pražské O2 Areny fandit. A také před očima našich vrcholných politiků.

V průběhu mistrovství byl při televizních záběrech několikrát k vidění prezident republiky Petr Pavel, při čtvrtfinálovém zápase s USA pak vedle sebe například seděli ve VIP sektoru premiér Petr Fiala, vicepremiér Vít Rakušan a předsedkyně Poslanecké shněmovny Markéta Pekarová Adamová. Bývalý premiér a předseda opozičního hnutí ANO se pak na sociálních sítích chlubil fotem, na němž byl oděný do českého reprezentačního dresu (nikoliv ovšem ve VIP sektoru, ale mezi „běžnými“ diváky).

Pokud však někdo naletěl na titulek mého dnešního blogu v domnění, že v něm najde kritiku současného premiéra Petra Fialy, tak se mu tímto omlouvám. Byť k tomuto pánovi řadu výhrad mám, jeho návštěvu na zápasech naší reprezentace naopak hodnotím kladně a určitě se nedomnívám, že by snad mohla mít na výkon našich hokejistů negativní vliv. Ostatně, ti politicky uvědomělejší než já by jistě namítli, že jelikož byl v roce 1996, kdy se Česká republika poprvé ve své samostané historii stala mistrem světa v hokeji, premiérem Václav Klaus, v letech 1999-2001 Miloš Zeman a roce 2005 Jiří Paroubek, tak je to názorným důkazem toho, že čeští hokejoví reprezentanti jsou vůči tomu, kdo je aktuálně premiérem jejich země, naprosto imunní. Jak se naopak někteří jiní nejspíš dovtípili, tím Fialou z titulku článku je myšlen jeden z nejlepších hráčů našeho včerejšího finálového soupeře, švýcarský útočník Kevin Fiala.

Čeští fanoušci měli z tohoto hokejisty s českými předky, hrajícího v NHL za klub Los Angeles Kings, oprávněné obavy. Vždyť v zápase základní skupiny proti Česku vstřelil gól a po zápase byl vyhlášen nejlepším hráčem soupeře, měl významný podíl na nečekaném postupu svého týmu do finále přes favorizovanou Kanadu a nakonec byl díky hlasům akreditovaných novinářů vyhlášen i nejužitečnějším hráčem turnaje. Přesto však ani on Švýcarům nezařídil první titul mistra světa, byť byli ve finále českým hráčům zcela vyrovnaným soupeřem.

Co říci k našemu „zlatému týmu“? Když jsem viděl před třemi týdny jeho výkony na Českých hokejových hrách v Brně (zápas proti Švédsku jsem viděl ve Winning Group Areně na vlastní oči), tak bych na naše vítězství nevsadil ani pětikorunu. A přestože byl trenér Rulík novináři i veřejností kritizován za to, které hráče na šampionát nominoval, ukázalo se, že se mu podařilo sestavit skvělý tým, v němž drželi za jeden provaz hráči z NHL, z evropských hokejových soutěží i z české extraligy. Těžko proto někoho konkrétně vyzdvihovat, nicméně pokud bych tak měl učinit, pak bych mezi naše největší opory zařadil skvěle chytajícího brankáře Lukáše Dostála, nestárnoucího kapitána Romana Červenku a dravého útočníka Martina Nečase.

Čeští fanoušci se tak dočkali po 14 letech titulu mistrů světa, byť v éře, kdy jsme 10 let čekali na jakoukoliv medaili, mnozí z nich prognostikovali, že mistry světa už nikdy nebudeme a že naopak přijde doba, kdy budeme na mistrovství světa rádi za postup do čtvrtfinále (přiznám se, že i já jsem býval občas pesimistou). Proto se sluší českým hokejovým reprezentantům poděkovat, že svými výkony udělali mnoha lidem v naší zemi radost a aspoň na dobu dvou týdnů dokázali sjednotit kvůli politice často rozhádaný národ. Záběry na lidi, společně fandící nejenom v O2 Areně, ale i na náměstích velkých měst, v restauracích či nádražních halách (viz například odkaz zde) mluví za vše.