Pro pana Trčálka bylo finále fotbalového Eura hodně rozporuplným večerem

Ačkoliv od finálového zápasu fotbalového mistrovství Evropy uplynulo již pět dnů, jeho rozbory v médiích i zde na blogu stále pokračují, a proto ani já tohle téma ještě definitivně neopouštím.

Za normálních okolností by Karel Trčálek asi měl jasno v tom, zda ve finále letošního Eura fandit domácím Angličanům nebo jejich italským protějškům. Když bychom se totiž podívali na multikulturní složení obou týmů, tak byť v dresu „azurových“ nastoupili hned tři fotbalisté, kteří se narodili v Brazílii, ani jeden z nich nebyl tmavé pleti, kdežto v týmu domácích bylo takových fotbalistů hned několik. A především: angličtí fotbalisté před úplně každým zápasem šampionátu poctivě poklekli na trávník na znamení podpory hnutí Black Lives Matter, kdežto u jejich italských soupeřů tomu tak vždy nebylo. Každý pokrokový člověk (a tím pan Trčálek bezpochyby je) by tedy měl mít za těchto okolností jasno, kterému z obou týmů držet palce.

Jenže potíž byla v tom, že Karel Trčálek se v jednom svém předchozím článku zcela výjimečně dopustil chyby. Když se mně i dalším čtenářům pokoušel vysvětlit, proč měla UEFA nerovný metr v posuzování prohřešků maďarských a anglických fans, tak vycházel z hypotézy, že příčinou toho, proč bylo Maďarsko potrestáno mnohem přísněji, byl ruský předseda UEFA Aleksander Čeferin. Ten prý nemůže Maďarům zapomenout rok 1956 a dánskému brankáři Schmeichelovi zase to, že jeho otec coby brankář Manchesteru United dal v roce 1995 gól ruskému klubu Rotor Volgograd v zápase poháru UEFA. Vysvětlení naprosto logické, ovšem mělo jednu drobnou vadu na kráse: Aleksander Čeferin dle všech dostupných materiálů na internetu (například zde na Wikipedii) není Rus, nýbrž rodilý Slovinec…

Reálně tedy hrozilo, že pokud by v případě vítězství Anglie některý neuvědomělý a fotbalu neznalý bloger kritizoval UEFA za to, že anglické mužstvo bylo od začátku šampionátu protežováno, tak už by pan Trčálek mohl těžko oponovat tím, že za to (tak jako ostatně téměř za vše na světě) mohou Rusové.

Chybovat je samozřejmě lidské a něco takového se tudíž může přihodit i jinak takřka geniálnímu autorovi, jakým je Karel Trčálek. Takže jediné, co bych panu Trčálkovi na závěr tohoto blogu s fotbalovým tématem vzkázal, je to, aby si zbytečně nedával vlastní góly. Například tím, když v reblogu, reagujícím na paní Lhotskou, obviňuje tuto úspěšnou blogerku z manipulování a sám se ho v mnohých svých článcích dopouští vůči jiným blogerům v míře vrchovaté…