Pochvalný článek na adresu České televize (na přání pana Trčálka)

O tom, jak jsem dnes naletěl něčímu humoru, a především o tom, jak jsem rád vyplnil přání mého oblíbeného blogerského kolegy Karla Trčálka.

Vypadá to, že jsem dnes asi naletěl humoru našeho basketbalového reprezentanta Tomáše Satoranského. Jak jsem se totiž dnes dočetl prvně na Lidovkách, a po googlování i na Sport.cz či Echo24.cz, tento náš jediný basketbalista, hrající momentálně v NBA, v jednom rozhlasovém rozhovoru zkritizoval hokejistu Jaromíra Jágra slovy: „Jak jsme si ho všichni idealizovali, že byl pro nás největší dříč, tak člověk, který dělá reklamu na elektrokola. Stačí to říct takhle. Prostě pro mě skončil." Tu jeho „kritiku“ jsem pak zcela seriózně rozebral v blogu zde.

Jak mě však velmi záhy upozornili někteří v diskusi, Satoranský svá slova pravděpodobně myslel ironicky - napovídá tomu zvukový záznam celého rozhovoru, a tak jsem naletěl jak já, tak i novináři z výše uvedených periodik (a dle diskusí pod články v těchto médiích i řada jiných lidí). Dokonce i ve večerních Událostech na TV NOVA líčili tuhle věc jako zcela vážnou kauzu a dokonce se kvůli ní pokusili Satoranského kontaktovat, ten však jakékoliv vyjádření k ní odmítl…

Sypu si tedy popel na hlavu a sportovně gratuluji kolegovi Karlovi Trčálkovi, který za neuvěřitelných 45 minut dokázal na můj omyl vtipně zareagovat blogem zde. A protože jde z jeho strany o výkon ještě úžasnější než když (jak se skromně pochlubil v několika diskusích) dokázal ujet na kole za necelých 6 hodin 160 kilometrů (pokud to nebylo elektrokolo, tak klobouk dolů…), rozhodl jsem se, že mu splním jeho přání, napsané v závěru jeho blogu. A sice, abych napsal pochvalný článek na adresu České televize, že uvedla na programu ČT Sport záznam ze slavnostního zahájení olympijských her v Moskvě, nazvaný „Družba národů“.

Přiznám se totiž, že jsem tohle téma měl v hlavě již delší dobu, a jen jsem k němu potřeboval malinko popostrčit. Už delší dobu jsem se totiž hluboce styděl, že jsem si dříve dovolil párkrát zapochybovat ohledně kvality, serióznosti a naprosto dokonalé programové skladby naší veřejnoprávní televize. Ani jsem se nikdy nevymezil vůči jejím nepřátelům, jejichž jediným cílem je dostat toto jediné demokratické a pravdomluvné médium v naší zemi pod něčí vliv. V tomhle jsem tak uvědomělý jako pan Trčálek zkrátka nikdy nebyl, a dokonce jsem zlehčoval obavy některých, že naší skvělé ČT mohou uškodit letos nově zvolení radní Veselý s Lipovskou, přímo řízení Babišem či Zemanem.

Za to se hluboce omlouvám a pokusím se to aspoň částečně napravit dnešní chválou pracovníků programu ČT Sport. Je skvělé, že když už nemohla z dobře známých důvodů proběhnout letošní olympiáda v japonském Tokiu, tak aspoň připravili sportovním příznivcům sestřihy z olympiád dřívějších. A dokonce i z té, která proběhla v roce 1980 v Moskvě. Jak je sportovním příznivcům jistě známo, byly to hry, které ovlivnil bojkot mnohých zemí kvůli tehdejší sovětské invazi v Afghánistánu. A jelikož jsem, jak jistě víte nejenom z blogů pana Trčálka, zapřísáhlý rusofil, udělalo mi to tehdy obrovskou radost, neboť tím pádem mohli sportovci nejenom ze Sovětského svazu, ale i z jiných socialistických zemí získat mnohem víc medailí, než kolik by jich měli při účasti sportovců USA, NSR, Japonska (dokonce i Číny!) a několika dalších nepřátelských imperialistických zemí. A tak sovětští olympionici tehdy získali úžasných 80 zlatých medailí, které jim už nikdo nikdy nesebere (tak daleko zpětně se snad antidopingové testy nikdy dělat nebudou…)!    

Ale činili se i naši sportovci, kteří získali celkem 14 medailí, z toho dvě zlaté. A při dochovaných obrazových záběrech naší televize jsem tak po letech opět ronil slzy při pohledu na našeho zlatého vzpěrače Otu Zarembu (přiznám se, že mi svou tehdejší vizáží připomínal zdejšího bývalého blogerského kolegu Davida Vlka) i na sestřih části vítězného finálového zápasu našich fotbalistů proti NDR. Bylo sice škoda, že se nedochoval i záznam zvukový, a říkal jsem si, že ho třeba mohli nynější sportovní reportéři ČT namluvit, ale přece jen po nich nemůžeme chtít příliš. Zvlášť, když jejich skvělou práci není možné lépe odměnit, neboť někteří konzervativci či otevření nepřátelé ČT zarytě odmítají, aby se po řadě let aspoň trochu zvýšily koncesionářské poplatky, jejichž dosavadní výše je směšně nízká.