Čech i Šafářová se loučili porážkou, přesto však důstojněji než Koukalová

V minulém týdnu oficiálně ukončili svou sportovní kariéru tři významní čeští sportovci: biatlonistka Gabriela Koukalová, tenistka Lucie Šafářová a fotbalový brankář Petr Čech.

Jména Gabriela Koukalová, Lucie Šafářová a Petr Čech jsou nepochybně známa i těm, kteří sledují sport jen okrajově. Proto asi většině lidí neuniklo, že shodou okolností minulý týden ukončili všichni tito tři čeští reprezentanti svou úspěšnou sportovní kariéru. Jakožto náruživý sportovní fanoušek proto cítím jako určitou povinnost věnovat jejich odchodu svůj dnešní blog.

Začnu Petrem Čechem. Z jeho bohaté sportovní kariéry se těžko vybírá to nejpodstatnější. V dresu anglické Chelsea se stal čtyřikrát vítězem anglické Premier League a čtyřikrát vítězem Anglického poháru (popáté ho pak ještě vyhrál v dresu dalšího londýnského klubu FC Arsenal), v dresu české fotbalové reprezentace pak odchytal úctyhodných 124 zápasů, přičemž největším úspěchem byla bronzová medaile z mistrovsví Evropy v roce 2004 v Portugalsku. Ovšem asi úplně nejvíc budu nejenom já vzpomínat na finále Ligy mistrů v roce 2012, ve kterém se utkala FC Chelsea s Bayernem Mnichov, který měl v zápase výhodu domácího prostředí. Dramatický zápas tehdy rozhodly až penalty, přičemž Petr Čech dvě z nich mnichovským střelcům chytil a měl tak velký podíl na tom, že FC Chelsea poprvé (a zatím naposled) tuto nejprestižnější klubovou trofej získala.

Tenistka Lucie Šafářová sice nikdy nebyla až tak velkou hvězdou, jakou je pro české tenisové fanoušky Petra Kvitová nebo jakými v minulosti byly Jana Novotná či Hana Mandlíková. Ovšem i ona během své dlouholeté sportovní kariéry dosáhla řady úspěchů, které stojí za připomenutí. Ve čtyřhře vybojovala po boku americké tenistky Mattekové-Sandsové pět grandslamových titulů, ve dvouhře ční zřejmě nejvýše její postup do finále French Open v roce 2015 a semifinále Wimbledonu o rok dřív. Já však v souvislosti s Luckou Šafářovou budu asi nejvíc vzpomínat na mnohé její skvělé výkony v české reprezentaci při zápasech Fed Cupu. Zejména pak na finále v pražské O2 Areně v roce 2012 (kterému jsem byl osobně přítomen) proti Srbsku, kdy Šafářová po výhrách proti tehdejším výborným srbským tenistkám Ivanovičové a Jankovičové získala pro český tým dva rozhodující body.

Co se týká Gabriely Koukalové, kompletní výčet všech jejích úspěchů by zabral samostatný blog. Zmíním proto jenom zimní olympijské hry v Soči v roce 2014, kde Gabriela (tehdy ještě jako Soukalová) po dvou smolných čtvrtých místech v závěrečném individuálním závodě s hromadným startem nakonec přece jen vybojovala stříbrnou olympijskou medaili (druhou pak ještě přidala jako členka smíšené štafety), její vítězství v celkovém pořadí Světového poháru v sezóně 2015-2016 a především pak mistrovství světa v roce 2017 v rakouském Hochfilzenu. Tam se Gabriela Koukalová stala mistryní světa ve sprintu na 7,5 km a přidala navíc ještě stříbro a bronz z dalších dvou individuálních závodů. Nejspíš nikdo tehdy netušil, že sezóna 2016-2017 bude pro Gabrielu v její závodní kariéře tou poslední…

 A jak tedy proběhlo rozloučení těchto tří významných českých sportovců s jejich sportovní kariérou? Petr Čech odchytal svůj poslední zápas při finále Evropské ligy v Baku. Bylo velmi pikantní, že soupeřem londýnského Arsenalu, v jehož dresu Čech na závěr kariéry chytal, byla právě FC Chelsea. Tedy klub, se kterým ve svém fotbalovém životě dosáhl svých největších úspěchů (a kde má po skončení hráčské kariéry působit jako manažer). Asi nejenom většina českých fanoušků Petrovi vítězství v posledním zápase moc přála. Jenže realita byla jiná – jak asi většina čtenářů ví, Chelsea zvítězila 4:1, byť Petr Čech ani na jednom ze čtyř inkasovaných gólů nenesl vinu…

Lucie Šafářová odehrála svůj poslední zápas na Rolland Garros, když ve čtyřhře se Slovenkou Cibulkovou vypadly již v prvním kole. Spousta lidí jistě Lucce přála, aby těch zápasů na letošním French Open odehrála více, dlouhá herní pauza, zaviněná zdravotními problémy, se však na jejím výkonu logicky projevila. I tak se jí však dostalo zasloužených ovací nejenom od přítomných diváků, ale i od řady uznávaných osobností ze světa tenisu.

Šafářová i Čech se tedy loučili porážkou v posledním zápase, i tak mi ale přišlo jejich loučení mnohem důstojnější než v případě Gabriely Koukalové. Ta nejprve dlouho dopředu avizovala, že koncem května oznámí, zda bude v závodní kariéře pokračovat nebo ji ukončí, nakonec v asi tříminutovém videu, které vystavila na Youtube (viz odkaz zde), poděkovala za svou podporu rodině i fanouškům a oznámila důvody, proč s biatlonem definitivně končí.

Chápu, že u Koukalové nemělo smysl, aby tak jako Šafářová nebo Čech nastupovala do nějakého posledního závodu, ovšem myslím si, že aspoň tiskovou konferenci při ukončení své kariéry uspořádat mohla. Věřím, že nejenom já na ni budu vzpomínat především v souvislosti s jejími skvělými sportovními úspěchy (a nikoliv ve spojení s vydáním její kontroverzní autobiografické knihy Jiná), přesto se však nemohu zbavit dojmu, že její veleúspěšná sportovní kariéra si zasloužila důstojnější tečku.