To ne já, to můj kalorický deficit

Je tomu asi 6 týdnu, co jsem kompletně překopala svůj jídelníček. Některé dny jsou krušné, nebudu vám lhát. Co mě žene dál, jsou opravdu dobré výsledky...

Když jsem nějakou dobu zpátky četla článek o intuitivním stravování, došlo mi, jak mám pokřivený vztah k jídlu. Jíst vše, na co mám chuť a v jakémkoliv množství? To by se můj jídelníček skládal jenom z burgerů, belgických pralinek a smetanových jogurtů... Bylo mi jasné, že jakožto člověk, který má problém s emočním jezením se dostanu akorát tak na pár kilo výše. Navíc mi přišlo nemožné naučit se rychle rozpoznávat signály těla po takové době jejich těžké ignorace.

Musela jsem tedy zvážit všechny pro a proti striktních režimů. Jo-jo efekt po dodržování předepsaných fitness jídelníčků jsem už párkrát zažila. Navíc jakožto milovnice vaření, která přidává ingredience do jídla od oka, bych se nikdy nedobrala kalorických výpočtů. Na druhou stranu je rychlé hubnutí opravdu motivující, zvlášť když trpíte nedostatkem trpělivosti.

Po dlouhém uvažování jsem se rozhodla, že zkusím jíst intuitivně, ale jen 2 hodiny denně, a to od 18:00 do 20:00 hodin. Když budu mít opravdu hlad, sním i samotnou čočku a na čokoládu si ani nevzpomenu, pomyslela jsem si. Tak začala moje cesta přerušovaného půstu.

Nejvíce mě trápila myšlenka, že si nebudu moci ráno dát kávu s mlékem, ale teď už to ani nevnímám. :)

Den za dnem jsem odolávala a stále odolávám voňavým obědům, které připravuju pro svého muže, dortům ke kávě, když si jdu někam sednout s kamarádkou a třeba i banánu před cvičením, který tělu dodá instantní energii.

Jedno odpoledne se mi muž potřeboval s něčím svěřit. „Nezlob se, ale poslední dny mám pocit, že když s tebou mluvím, tak tam nejsi. A taky jsi někdy dost nepříjemná,“ vylezlo z muže. „To mě štve, tak to určitě nechci,“ odpověděla jsem a začala přemýšlet nad tím, co se za poslední dobu odehrálo. „Možná je to tím, že náš syn všude leze, musím mít pořád oči na stopkách. Plus ta mateřská jako taková a její monotónnost je celkem ubíjející,“ snažila jsem se nalézt nějaký pádný důvod mé chladnosti.

„A taky ten kalorickej deficit mi dává zabrat,“ vypadlo ze mě po asi 20 minutách diskuze s mužem.

Sakra, proč mě to nenapadlo dřív? Že zcela jistě zažívám takzvaný „hanger“, tedy kombinaci hladu a vzteku? Ulevilo se mi... že já jsem pořád já, a že jediné co se změnilo, jsou chybějící kalorie proudící do mého těla.

Od té doby si dávám sakra pozor, abych ukočírovala své emoce, když mám „hladové okno“, protože je určitě lepší být při těle, ale spokojený ve vztahu, než o pár kilo lehčí, ale bez partnera. :)

I muž se snaží mou občasnou chladnost přejít, protože ví, že doopravdy chci a potřebuji zhubnout, abych mohla být zdravou, fit mámou.

Přerušované hladovění má svá specifika, ale ukázalo se mezi některými věčnými dietáři jako skvělý pomocník v redukci přijatých kalorií, a já patřím mezi ně. Někdy totiž stačí jen přestat snídat a váha se začne pomalu a jistě hýbat dolů. Pokud jste však extremisti jako já, nastavíte si hladové okno na 22 hodin...

Jak jinak bych ale docílila shození 7 kilogramů za 6 týdnů, přestože si dopřávám tučné sýry, ořechy a sem tam i nějakou sladkost nebo smažené jídlo? V tomto je přerušovaný půst opravdovým šampionem.

A co bude dál? Dokud neshodím alespoň dalších 15 kilogramů, budu i nadále jíst jen dvě hodiny denně. Až budu na své cílové váze, vrátím do svého života obědy. Snídání se pravděpodobně vzdám už navždycky, což mě vlastně ani netrápí.

Všem hubnoucím držím palce, ať nás provází síla a vyhýbá se nám „hanger“!