Čelíme příliš rychlému dopaminu

Kdy jste naposledy cítili opravdovou radost, která trvala déle než pár minut? Pokud si nemůžete vzpomenout, nezoufejte - nejste sami. Žijeme v době, kdy je extrémně snadné podlehnout touze po okamžitém uspokojení.

„Proč jsou ti mladí pořád na telefonu, to nemají špetku sebeovládání?“ ptají se starší. Často ale sami trpí touhou po rychlém dopaminu, jen se to projeví až večer u televize. Protože: kdo ještě dnes čte knihy a noviny? Zapojení fantazie a udržení pozornosti je moc náročné... a tak bychom mohli pokračovat až do doby, kdy se zprávy posílaly přes poslíčka na koni a novinku jste se dozvěděli až při nákupu na trzích.

Musíme si však přiznat, že teď už jde do tuhého - naše závislost na rychlém dopaminu zašla moc daleko. Moderní technologie, nakupování a návštěvy rychlého občerstvení nám kradou opravdovou radost. Je třeba se jim naprosto vyhýbat? Určitě ne, však nám mají stále co nabídnout. Jde jen o to, zařadit do denního života i aktivity, které přináší dlouhodobý pocit uspokojení.

Pokud jste se ještě neodhodlali zkusit sport, který vás už dlouho láká, čas nastal právě teď.

Štve vás, že se nedorozumíte na dovolené, protože neumíte místní jazyk? Kontaktujte soukromého učitele či si zaplaťte on-line kurz.

Za plotnou se cítíte nejisti a často vtipkujete, že spálíte i špagety? A co to zkusit změnit? Vaření je um, který se v životě nikdy neztratí. Kuchařských blogů je nespočet a některé jsou opravdu dobré.

Knihu jste neotevřeli ani nepamatujete? A není to škoda? Ten pocit, kdy vás kniha naprosto pohltí, se nedá srovnat s rychlým prohlížením sociálních médií.

„Ach jo, to se mi nechce,“ říkáte si možná. A v tom je právě kámen úrazu. Náš mozek přestaly lákat dlouhodobé aktivity, které vyžadují odhodlání a soustředění. Radši sáhneme po brambůrkách a jdeme si sednout k televizi, než se namáhat. Problém je, že čím více rychlého dopaminu bez úsilí získáváme, tím více jsme vůči němu odolní a potřebujeme ho častěji a ve větším množství. Může to zajít až tak daleko, že když cítíme špetku nudy, hnedka vytáhneme telefon, protože ten pocit nanicovatosti nemůžeme vystát.

Myslím si, že je zásadní, abychom si uvědomili, že jakožto společnost máme problém a chtěli ho řešit. Bez toho se dál nehneme.

Do začátku možná bude stačit místo sledování seriálů zvolit raději dokument, který nás i něco naučí.

Papírovou knihu můžeme vyměnit za audioknihu, do začátku jde o snadnější způsob konzumace textu.

Místo časté návštěvy fastfoodu si můžeme dvakrát týdně zkusit něco uvařit. Nemusíme volit nic složitého, aby nás to vnitřně uspokojilo. I špagety carbonara poslouží bezvadně.

Když se nám bude chtít shoppovat, zkusíme to potlačit a raději vyrazíme na procházku nakrmit labutě. (Např. hráškem, ovocem, či nepraženou kukuřicí, hlavně prosím ne pečivem. :))

A na rande či schůzce s přáteli necháme telefon telefonem a budeme aktivně konverzovat, plánovat a radovat se.

I malé změny nás navedou tím správným směrem. Postupně si totiž uvědomíme, jak krásně se nám žije, když více zaměstnáváme náš mozek, díky čemuž nám to lépe myslí a také se cítíme dobře a naplněně.

Pak se třeba nebudeme obávat ani pustit se do větších projektů, např. naučit se řídit, přečíst si každý večerou kus knížky, shodit přebytečná kila, chodit na anglickou konverzaci...

Můj malý tip na závěr: Až budete chtít zkusit něco nového, co vyžaduje hodně úsilí, ihned v tomto duchu jednejte, než si to rozmyslíte.

Tedy oblečte si sportovní oblečení a tenisky, než se vám přestane chtít jít na pěší výlet. Vyplňte přihlášku do autoškoly nebo se zaregistrujte v jazykovce, abyste už nemohli říct ne. Nakonec z toho budou ty nejlepší zážitky a budete na sebe pyšní. Jakožto osoba líná, která se už párkrát překonala, vám slibuji, že to stojí za to!