Co mě Francouzi naučili o jídle

Než jsem poznala svého nynějšího snoubence Francouze, jídlo pro mě byla příležitost si pořádně nacpat pupek a třeba i zkouknout seriál. Až díky svému muži jsem pochopila opravdové kouzlo jezení, vaření a stolování.

Francouzi umí vařit, umí se chovat u stolu, a kvalita francouzských produktů je více než uspokojující. To všichni tak nějak tušíme. Dokud však nezažijeme život ve francouzské rodině na vlastní kůži, je težké si uvědomit, o co se tady v Česku připravujeme.

Začíná to (někdy zdlouhavým) nakupováním

Stavit se po práci v menším supermarketu a přemýšlet co uvařit za chodu? Tak Francouzi nefungují. Co budou jíst je pro ně tak důležité, že menu plánují dopředu v rodinném kruhu a o víkendu klidně navštíví 4 různé obchody, aby sehnali suroviny ve vyhovující kvalitě. 

Doteď mě blaží vzpomínky na víkendové návštěvy trhů. Nejbáječnější byla prodejkyně sýrů, která jen kypřila energií, dávala nám ochutnat všemožné francouzské, holandské a švýcarské sýry (z ochutnávacích porcí by se dalo i nasnídat), ptala se, jak jde život, nezapomněla vždy pochválit můj pokrok ve francouzštině... Dělala to zcela nezištně, protože jsme pro sýr stejně nikam jinam nechodili, paní měla v rámci chutí a čerstvosti opravdu ten nejlepší výběr.

Ve vedlejším stánku se zase dalo sehnat to nejlepší ovoce široko daleko, protože měl majitel své ověřené zdroje. 

Co se dalo sehnat v bio kvalitě a za rozumnou cenu, pro to jsme jeli do bio supermarketu. Ať už se jednalo o zeleninu, sýry používané na účely vaření, přílohy, fair trade čokoládu, jogurty, kombuchu, čaje a kávu... 

Pro maso a ten nejlepší chleba (nikde jinde jsem podobný neměla a opravdu mi chybí) jsme chodili do farmářského lokálního obchodu, kde se všichni navzájem znají. Pamatuji si, jak jsem sháněla špek na svíčkovou a pan prodavač mi ho dal zadarmo, že oni to vyhazují. Doteď se tomu všichni smějeme. :) A taky nás nepřestává bavit vzpomínka na to, jak jsme si chtěli s sebou do Česka vzít ten super chleba, tak jsme ho nechali zavakuovat a zbyla z něj jen placka. Koho by napadlo, že v chlebu je tolik vzduchu? 

Co se nedalo sehnat po menších obchodech, anebo to bylo za přemrštěnou cenu, jsme vždy koupili v hypermarketu, ač můj muž tam chodí nerad, s ohledem na to, jak velké řetězce válcují malé obchody. Výběr potravin mají hypermarkety ale bezkonkurenční. 

Asi si říkáte něco jako: "Tak na to bych se mohl/a vykašlat." A já vám to neberu. I na mě to zdlouhavé nakupování bylo někdy moc. Veškeré utrpení však bylo zapomenuto, když jídlo, které se doma servírovalo, chutnalo jak z luxusní restaurace.

Vařit můžou všichni

V českých rodinách vaří většinou jen dospělí. Informaci, zda více ženy či muži nemám k dispozici a nepodařilo se mi ji dohledat, v mém okolí jsou to ale spíš ženy. 

Ve Francii se často vaří společně, alespoň ve dnech volna. Nejmladší členové pomáhají krájet a omývat, dospělí pak pracují například s masem a u plotny/trouby. 

Je zcela přirozené se ve francouzské domácnosti dělit o práci v kuchyni. Členové si navzájem povídají, smějí se, ukusují sušenou klobásu, a ač práce trvá déle a výsledek není perfektní, dobrá nálada je zaručena. 

Pro dospělé Francouze je pak samozřejmé umět vařit, ač třeba jednodušší jídla, ale vystačí si s tím. 

Večeře jako společenská událost

Jíst večeři u počítače nebo televize? To byste si mohli ve francouzské domácnosti zkusit jen jednou. Večeře je sešlost, kde jídlo hraje pouze poloviční roli. Zbytek tvoří bilancování dne, kritika politické situace, postěžování si na počasí a taky vyprávění zábavných historek z práce/školy.

Pro Francouze je důležité u jídla komunikovat, dát si skleničku dobrého vína a být opravdu spolu. Francouzi jedí pomalu a tím pádem toho sní méně než Češi, protože pocit sytosti se dostaví tak či tak, ať už jíte stylem Čecha v Chorvatsku: sněz vše, co můžeš a rychle, než to ostatní vyberou, či pouze uzobáváte. 

A ano, ten Čech v Chorvatsku jsem bývala i já. Jídlo však není závod. Diskutovat o životě při jídle funguje navíc jako skvělá dieta. Člověk si po hlavním jídle může dopřát i nějaký malý dezert, či kus sýra. Případně obojí. 

Co možná ne všichni vědí je, že francouzské sýry jsou často vyráběné z nepasterizovaného mléka, díky čemuž jsou plné chuti, skvělé textury a obsahují věhlasná probiotika. A servírují se dětem už od útlého věku. Nikdo se nebojí ecoli, salmonely a dalších patogenů. Jak krásné je zakousnout se do křupavého chleba se sýrem, který jakoby zrál přímo ve vaší puse? To budete muset posoudit sami. A pokud už jste to zažili, dáte mi za pravdu, že moc lepších pocitů není. :) 

Do restaurace na narozeniny, nebo na rande

Kvůli tomu, že Francouzi umí vařit a stravovací zařízení jsou ve Francii celkem drahá, je návštěva restaurace speciální událostí. Hlavně tedy večer. Objednávat si skoro každý den donáškovou službu, anebo se "stavit v té Číně na rohu", je tedy spíš naše doména. Ač s dosavadní inflací se to začíná měnit. 

Když jde Francouz do restaurace, upraví se, obleče si něco pěkného a jde si tam hlavně popovídat a užít společný čas. Kvalitní, krásné naservírované jídlo a dobře spárované víno už je jen bonus. 

Samozřejmě u stolu dojde i k mírné kritice, protože kdo nehodnotí jídlo, jako by nebyl (Francouz). 

Tohle bych přeci zvládl/a lépe, sůl zakryla veškerou chuť. Maso je nekvalitní, je v něm moc tuku. Ta paprika by mohla být pečená o 1 minutu déle. 

Ano, i hodnocení je jednou z oblíbených činností Francouzů, je třeba si na to zvyknout. Připomínky na vaše jídlo je třeba brát jako dobře míněnou radu a neurážet se. Hodnotit je pro Francouze stejně přirozené jako dýchat. 

Je opravdu Francie tak perfektní?

Odpověď na tuhle otázku nechám na každém z vás, ale v rámci jídla nemůžu Francii vytknout opravdu skoro nic. Francouzi prostě vědí, co je dobré a chtějí si to i náležitě užít. Jídlo neberou jako povinnost, ani jako závod, ale jako příležitost být s lidmi, které mají rádi. A to je krásné!