Energetika – komplexní civilizační problém

Podle Hynka Berana je chápání elektřiny jako komodity staré dvacet až třicet let. Nuťte ale elektřině tržní podmínky, když si dělá, co chce.  

Nejprve bych představil pana Hynka Berana, který svými myšlenkami přispěl do sborníku editovaného Václavem Cílkem „Něco se muselo stát“ s podtitulem „Nová kniha proměn“.

Hynek Beran (*1961) vystudoval automatizované systémy řízení na Elekrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. V roce 1992 vstoupil do zednářské lóže, byl jejím velmistrem. Věnuje se problematice technických a ekonomických vztahů energetiky a v současnosti modelování vlivu tržních deformací a jejich rizik. V roce 2018 byl pražským volebním lídrem za SPD. V roce 2019 jej chtěla SPD protlačit do Rady energetického regulačního úřadu, avšak neuspěla.

Ještě než přistoupím k myšlenkám Hynka Berana, uvedu část odstavce z prohlášení Rady Energetického regulačního úřadu k tvrzením o selhání regulátora ze dne 5.11. 2021:

Česká republika v posledních 20 letech postupně vzdala jakékoliv účinné kontroly nad trhem v souladu s politikou Evropské unie a její legislativou, ba právě naopak regulacím v této oblasti bránila právě z důvodu volného a otevřeného trhu. Regulační úřady v členských zemí Evropské unie byly zřízeny nikoliv pro regulaci trhu s komoditami, ale pro dohled nad dosažením dostatečně liberálního prostředí v oblasti obchodu a výroby a pro regulaci pouze v případě monopolního postavení přenosových, přepravních a distribučních společností zabývajících se přenosem elektřiny a přepravou plynu. O tomto jasně vymezeném postavení regulátorů v celé Evropě jednoznačně hovoří i evropské směrnice a nařízení.

Přenesme se k tomu, jak problém energetiky vidí persona non grata české energetiky, Hynek Beran:

Prvním problémem je, že tržní prostředí, které mělo v elektroenergetice za cíl liberalizovat monopol profesních společností a snížit cenu energie se rázem pokřivilo, protože většina společností fůzovala, tudíž „trh“ funguje pouze mezi nimi a spekulativními obchodníky.

Trh je kontraproduktivní, neboť stabilní energetické soustavy byly vybudované v době studené války jako strategické zázemí velmocí. Dnešní tržní prostředí na nich pouze parazituje, ale nové soustavy a novou kvalitu fungujících soustav netvoří.
 

Protože energetika je komplexní civilizační problém, navrhuje, že by se místo partikulárních zájmů mělo obnovit národohospodářské pojetí tohoto oboru. Část silných energetických zdrojů by měla být stabilní, bez ohledu na to, jaký je potenciál úspor a obnovitelných zdrojů.

Rozhodně nesouhlasí s koncepcí dotací na solární energii a říká: „Za to co jsme rozdali solárním baronům bychom dnes měli obnovitelných zdrojů trojnásobek a část infrastruktury by byla v kombinaci s jinými lokálními zdroji samozásobitelná.“

V souvislosti se slunečními kolektory kritizuje nejen dotace, ale i fakt, že jsou umisťovány na bonitní půdě. Kvůli štědrým finančním pobídkám jsou do tohoto oboru zainteresováni i developeři, tím pádem z něho profitují i banky.

Jako problém vidí i zastavení těžby uhlí. Pokud přestaneme těžit uhlí stáváme se závislými na zahraničním německo - ruském plynovém paktu. Elektřina z uhlí má nízkou účinnost jen asi 30% a zatěžuje ekologii, avšak když horkou páru namísto chladicích věží použijeme na vytápění nebo technologické teplo, pak by byla účinnost 60 %.

V souvislosti se zemním plynem upozorňuje, že se při jeho zpracování uvolňuje metan. Aby nedocházelo ke kolizím při dodávkách zemního plynu, měli bychom být spolehlivé zainteresování do mezinárodní sítě. Nelogické je dovážet zemní plyn a vyvážet elektřinu z uhlí, ještě horší je dovážet plyn, vyrábět z něj elektřinu a tu exportovat.

V případě ropy, další energetické suroviny, lituje, že jsme se v rámci privatizace vzdali svých rafinérií, na druhé straně vítá, že jsme podílníky mezinárodního ropovodu:

Státem vlastněná společnost Mero, dovážející do České republiky ropu, získala od společnosti Shell Deutschland pětiprocentní podíl na Transalpinském ropovodu TAL. Nabytím podílu by měla podle odborníků stoupnout energetická bezpečnost země.

Alternativní zdroje se mu jeví jako zajímavý a perspektivní segment, ale naše geografická poloha pro ně není vhodná. Nesouhlasí ani s řepkovými a dalšími monokulturami, pěstovanými na výrobu biopaliva, jejich pěstování zamořuje nejen spodní vody, ale přináší i další rizika, jako je například zdražení potravin a tím i možné společenské otřesy.

Problémové se mu jeví také případná privatizace ČEZ, která by po svém odstátnění měla dvojnásobně vysoké daně než má ČR, což by pochopitelně pocítila i peněženka koncového uživatele.

Hynek Beran v době vydání sborníku (2014) kritizuje, že dotovaná německá elektřina sráží ceny, navíc zatěžuje naše přenosové sítě.

Nyní je všechno jinak, zatímco Česká republika by byla byla soběstačná, občané by měli elektřinu za slušnou cenu, firmy by se nehroutily, jsme opět vinou trhu, nevýhodných smluv s EU, zájmů lobbistů, neschopností Energetického regulačního úřadu opět v krizi, tentokrát energetické.

V médiích nás přesvědčují, že musíme s EU a hlavně Německem držet basu. Fajn, ale bude se někdo ohlížet na nás, ať už budeme mít problém v čemkoliv?

Pan Hynek Beran má jistě kontroverzní názory, od doby vydání publikace svou rétoriku zostřil, ale i tak by bylo dobré, bez ohledu na jeho stranickou příslušnost, jim naslouchat.

To, že elektřina si dělá, co chce, a že energetika je komplexní civilizační problém, s tím nelze, než souhlasit.

https://www.kupredudominulosti.cz/host/hynek-beran/

https://ekonomickydenik.cz/poplach-a-zdeseni-na-energetickem-urade-do-jeho-vedeni-se-chce-dostat-s-podporou-spd-hynek-beran/

http://www.iliteratura.cz/Clanek/34007/cilek-vaclav-ed-neco-se-muselo-stat-nova-kniha-promen