Existuje trollí farma také na nádraží Krč?

Trollové jsou všude, vedeme hybridní válku. Můj příběh je o cestování a trollech. Cestuji rád vlakem, trať posázavském Pacifiku skýtá nádherné pohledy na kaňon Sázavy.

Dají se zde zažít mnohá dobrodružství.

Autobus rád nemám, od nás jezdí dost nervózní řidiči. Jako tuhle, jel jsem si dát do Jíláče kolo do servisu a zpátky jsem jel autobusem, řidič po mně chtěl patnáct korun, když jsem ale jel do Jíláče pro kolo, měl jsem již připraveno 15 Kč, leč řidič na mě chtěl dvacku, oponoval jsem, že jsem jako tuhle platil 15 korun, ať si laskavě ujasní cenu. Už nevím, co jsem mu dál říkal, ale má kritika byla asi dost ostrá, takže ten chlápek u volantu vyhrožoval, že mě vyhodí z autobusu. Dal jsem mu uvedený obol a rozjeli jsme se. Chlápek ještě dlouho nahlas nadával. Kretén! Já na něj volal: „Sklapni!“ Až doma jsem si uvědomil, proč jsou ceny rozdílné: do Jílového od nás je to do kopce a naopak z Jílového vede silnice z kopce.

To by se mi ve vlaku nestalo. Průvodčí jsou většinou vlídní. Navíc je vlak oproti autobusu i pohodlný. Ve vlaku se dá číst, jen nesmí přijít í hlasití skauti, nebo hulákající telefonisti. Většinou mají navíc puštěný reproduktor, takže slyšíte, co jste vůbec slyšet nechtěli. Teď mi dráhy udělaly čáru přes rozpočet, zrušily stanici Kačerov, takže abych se dostal na „Jižák“ do práce musím vystoupit už v Krči a odtud na „Budějárnu“ na metro: tak jsem se konečně dostal do té Krče.

Tuhle jsem jel do divadla, kus se jmenoval „Vysavač“, hráli to ve „Studiu dva“ – jeden a půl hodinové sólo pro Bohumila Klepla. Povedená taškařice – doporučuji. Rozhodl jsem se nevystoupit v Krči, ale jet na „Hlavák“. Jářku, kudy mi to jeli. Přes Libeň! To byly končiny: samá buřina, haly a jiné podivuhodnosti, sem by ani troll nezavítal. Ale proč o tom píši? Po tom divadle, které skončilo v půl deváté večer, mi vlak domů jel až půl hodiny po půlnoci.

Nic se neděje, sednu si do čekárny, budu si číst, plánoval jsem si. Jenže čekárna na Hlavním nádraží jest vzhledu nevábného – nedoporučuji. Hnedle na mě vyběhla obézní babice a žádala si lístek, ten jsem sice vyndal, avšak nejen vzhled čekárny ale i její osazenstvo se mi pozdávalo „toxické“, takže jsem lístek zase založil do portmonky a vypadl.

Dal jsem si nahoře v hale kafe a podíval se na poslední třetinu hokeje s Nory. Původně jsem chtěl fandit Slovensku, ale hoši fakt hráli dobře, že jsem si řekl: „Nejsem jako Oni,“ a své rozhodnutí jsem přehodnotil. Asi víte kteří Oni? Zkrátka ruská sborná na MS chybí.

Nakonec mi bylo Hlavní nádraží protivné, bylo zde dusno a těžký vzduch, proto jsem se rozhodl, že pojedu do té Krče. Měl jsem ještě hodinku čas. Koupil jsem si před tím v sámošce točeňák, dva dalamánky a colu. Když jsem přijel na nádraží Krč - hledám v batůžku pochutiny a pití - a nic! Vůbec nic, byly tam jen ty dalamánky. Jsem roztržitý, někde jsem to zapomněl? Nebo? Je to trest boží za to, že jsem odmítl dát obol žebrákovi a somračce cigáro? Jako komunista bych toto dělat neměl. Pán bůh mě za můj smrtelný hřích - lakotu – potrestal.

„Ať se o ně postará Fiala, když tvrdí, že nenechá nikoho padnout, za komunismu by se to nestalo!“ dal jsem v duchu unést spravedlivým hněvem, leč žízeň mi to nezahnalo. Ještě že pumpa u nádraží měla otevřeno.

Kdo vydržel dočíst až sem, má můj obdiv, ale jako odměnu za trpělivost se dozví, jak je to s těma trollama na nádraží v Krči.

Nádraží svým zevnějškem pravda nepatří k chloubám Prahy: oprýskaná budova, rozpraskaný asfalt, prastaré nelakované lavice, harampádí kolem nádražní budovy, ale přece jen oproti „Hlaváku“ je zde klid a čerstvý vzduch.

Asi deset minut před odjezdem přišly čtyři osoby, tři ženy a muž. Byli svátečně oblečení, muž měl kvádro. Z hovoru jsem vypozoroval, že muž bydlí v Řeporyjích někde u hospody U Lva. Říkal jsem si: „No to máš odsud pěkně daleko, panáčku.“

V tu chvíli se ozvalo hlášení z nádražního ampliónu: „Vážení cestující, prosíme, abyste u nádražní budovy nekrmili holuby, znečišťují okolí kolem okolí nádražní budovy.“ Dost mě to překvapilo. Jednak bylo půl jedné v noci, holubi nikde a já si své dalamánky již zbaštil, aniž by holubi dostali sousto.

Výpravčí zešílel!?

Další hlášení z ampliónu bylo v normálních intencích, ohlašovalo pouze: „Hlášení o zpoždění vlaku….“ Po dlouhé litanii, co je to za vlak, kam jede, jaké má číslo, se konečně vážení cestující dozvěděli, že vlak má deset minut zpoždění, ale doba zpoždění vlaku se může změnit.

Kdo si myslí, že je to celé a o trollech nic, ten se mýlí. Trpělivost, za chvíli to přijde.

Ve tři čtvrtě na jednu přišlo z čista jasna další hlášení: „Vážení cestující, prosíme, abyste zachovávali čistotu a neodhazovali odpadky na zem.“

Říkal jsem si: „Kdybyste radši jezdili včas a nebuzerovali v noci.“

Přesně po hlášení o odpadcích, jakoby na pokyn se celá čtveřice odebrala pryč z nádraží. Vlak přitom měl již za pět minut přijet.

Byly tyto na první pohled zmatená hlášení signály k nějaké podvratné akci?

Určitě! Vidím to jasně:

Na nádraží Krč je trollí farma!!!

Důkazy:

1/ Snímek z večera 16.5. 21:07: jasná záře nad nádražím Krč zaznamenává přistání trollího Ufa

2/ Druhý snímek je trollí graffiti na nádraží Kačerov: Stressed Depressed But Well Dressed

3/ Na třetí fotografii je kaňon Sázavy focený z posázavského Pacifiku, čistý vzduch, krásná příroda

Přistání trollího Ufa na nádraží Krč

Trollí graffiti na nádraží Kačerov

Kaňon Sázavy z vlaku