Nejsem

„Ústavní soud zrušil zákonnou úpravu, která pro úřední změnu pohlaví trans lidí vyžadovala chirurgický zákrok, zahrnující sterilizaci a přeměnu pohlavních orgánů.“ Co teď?

Již podruhé mě tato instituce vypekla: jednou mě okradla o důchod, podruhé mě postavila před tatřka Sofiinu volbu. Mám být dál mužem, nebo se stát ženou, zvlášť když pro to nemusím už nic udělat?

Napadla mě dosti přízemní otázka: stanu-li se ženou bez zákroku, budu moci jít v Podolí do dámské šatny? Jak mě dámy přijmou? Jednou tam přišla do páry, to bylo dávno před tím zákonem, mladá žena a byla pánským osazenstvem přijata vřele, ale jak říkám: „To bylo ještě před tím genderovým zmatkem.“

Většinou se rozhoduji rychle na základě intuice, většinou ji však neposlechnu, dám na rozum, tudíž se rozhodnu blbě. Za ta léta jsem si už zvykl a svá blbá rozhodnutí jsem dosud přežil.

Když jsem s tím zašel za psychiatrem, jestli by se to nedalo nějak změnit, dal mi nějaké prášky a poslal mě domů.

Někdo se holt rozhoduje pomalu a dobře, já se rozhoduji rychle a špatně, někdo se ale nerozhodne vůbec, a pak stojí jako Buridanův osel před dvěma kupkami sena a umře. Baruch Spinoza o tom píše (viz wikipedie):

Zda takový jedinec nemá být považován spíše za osla než za člověka, odpovídám, nevím, ale je možno ho považovat za dítě, blázna, šílence či něco podobného.

Baruchovi se to řekne, nežil v této době, jenže zde nejde o to, zda mám pozřít jednu nebo druhou kupku sena, ale mám-li zůstat mužem, nebo se stát ženou, když už se to tak nabízí.

Samozřejmě bych mohl zůstat také nebinární, o těch zákon nic neříká, já však dodržuji zákony, konám legálně, jak by řekl Václav Bělohradský, jsem-li už u Václava Bělohradského, v posledním týdeníku Echo jsem narazil na článek s názvem: „Co smíme říci – ovládne západní kulturu inkviziční režim řeči?“, v něm jsem našel k uvedenému tématu tyto věty:

Naše binární sexuální identita je podřizována právu jednotlivců na svobodu volby. „Dnes už vám na základce budou tvrdit, že pohlaví si vybíráte“. Tak shrnuje německý filosof Norbert Bolz své zkušenosti s „tendencemi své doby“.

To nás na základce neučili! Děti mají dost času na výběr, ale co my důchodci? Nejenže nás okradou, ale navíc ještě tohle!

Od 7. Května, kdy byl nález Ústavního soudu vydán, jsem prakticky nejedl. I když jsem se rozhodl, že nebudu číst oficiální noviny ani tlač, zakázal jsem si rozhlas i televizi, abych neměl „vymytej“ mozek jako mají ostatní, ba ani Sputnik jsem si nepustil, přesto se můj duševní stav horšil a horšil. Ku zlepšení stavu mi nepomohlo ani deset lexaurinů a na vrch tři neuroly během dne.

Až do včerejška, jsem se nalézal v úzkostném stavu v pozici Buridanova osla, či chcete-li, byl jsem za dítě, blázna nebo šílence chcípajícího na nerozhodnost.

Nebylo to snadné období, nazřel jsem, že kousek po kousku, dílem po dílku se mé somatické tělo pomalu vytrácelo z prostoru, psychická esence mého Já pozbývala svou hmotnou podstatu… hmotná podstata nenalézala svou psychickou esenci....

... avšak nestal jsem se neviditelným, jak byste se mohli domnívat

Vysublimoval jsem, ergo Nejsem.

A tak hurá na dámskou šatnu do Podola!