USA vyklízejí pozice.

Noční telefonát Baracka Obamy českému premiérovi, který oznamuje ústup USA od instalace protiraketového zařízení na území Polska a ČR se může stát zásadním předělem ve vztahu USA k evropskému prostoru. Spojené státy nás právě předhodily Rusku.

Toto tvrzení v žádném případě nepokládám za přehnané. Spojené státy, díky své neutěšené a jen velmi málo perspektivní ekonomické situaci, ustoupily Kremlu a prakticky vyklízejí Evropu. USA přestávají být velmocí. Vedle ekonomického vlivu ve světě ztrácejí svůj vliv mocenský a po dnešku i svoji autoritu a prestiž. Pro celou řadu zemí, režimů a konec konců i ideologií přestávají být hrozbou a odkrývají dobrovolně a uspěchaně svá slabá místa. Vizionářský a politicky naivní přístup Baracka Obamy, který byl zřejmý již při jeho volebních projevech i v jeho projevu inauguračním, se tak postupně stává základnou pro likvidaci Spojených států. USA se tak v krátké budoucnosti stáhnou do izolace, v jaké byly ještě před Pearl Harborem. Zda to ekonomice a potažmo i občanům USA pomůže ke štěstí je v tuto chvíli otevřená otázka. Nic a nikdy není zadarmo. Ani smířlivé gesto, ani podaná ruka. Zvláště, když se podává Rusům, kteří znali, znají a budou znát pouze sílu, nebo slabost, vazala, nebo nepřítele, nic mezi tím. Ustoupit Rusům je krátkozraké, nezodpovědné a neomluvitelné. 

Jak reagovat na tuto tristní situaci? Především je, podle mého názoru, nutné skutečně rychle dokončit ratifikační proces a přijmout Lisabonskou smlouvu. Zkrátka udělat postupně z Evropské unie skutečný, kompaktní a stabilní evropský útvar, který svojí ekonomickou a vojenskou silou může (alespoň do jisté míry) stát jako protiváha budoucí reexpanzi Ruska do Evropy. V rámci tohoto procesu sjednotit (i za cenu nepopulárních centralistických opatření) přístupy jednotlivých členských států k Rusku. Toto opatření samozřejmě není jednoduché ani samospasitelné. Současná Evropa je, bohužel, konglomerát nesourodých a povahově naprosto rozdílných a vůči sobě neloajálních národních celků, po jejichž dalším zachování tolik volá i náš pan prezident. Bylo by to ale alespoň gesto, které by se mohlo stát signálem pro okolní svět, že jsme ochotni a připraveni najít společnou řeč ve chvíli, kdy se na nás jistá mocnost začíná opět dívat jako na chutný zákusek. 

To, co Barack Obama udělal ukazuje na to, že dnešní Spojené státy jsou ve světovém měřítku zralé na totální odpis a budoucí vývoj může ukázat i takové konce tohoto mohutného uskupení, které si dnes onen naivní mesiáš a táborový řečník jistě ani nepřipouští. Jsem přesvědčen, že tento pán se v žádném případě nezařadí mezi příliš milované americké prezidenty. Občané Spojených států se dnes v mnoha souvislostech přesvědčují, že naletěli. 

A tak mne napadá, nebylo by dobré začít se procvičovat v ruštině? Dokonce si myslím, že někteří naši zásadoví a stateční politici o tom právě začínají vážně uvažovat.