Pro ruskou armádu je 200 tanků maličkost.

Podle britského serveru Telegraph.co.uk (a mnoha dalších) stojí v závějích u Sverdlovsku bez zajištění 200 tanků T 72 a T 80. Informace obíhá svět a je obecně vnímána jako důkaz rozkladu ruské armády. Mám jiný názor.  

Zdánlivě neuvěřitelná kuriozita a zpravodajská lahůdka. Má to ale jeden háček. Při hodnocení čehokoli, co se v Rusku stane, se celosvětově projevuje velmi zřetelná neznalost ruské povahy a ruských zvyklostí. Mezi ně bezesporu patří poněkud jiný vztah k hodnotám, jinak a v jiných dimenzích vnímaný faktor množství a přirozený sklon k nejjednodušším řešením vzniklých problémů. Může to být zásadní nedostatek, může to být naopak velká přednost. Zaleží na okolnostech a situaci. Cokoli, co se v danou chvíli v Rusku stane, nelze tedy jednoznačně generalizovat a posuzovat očima evropských tradic, nebo dokonce očima nějakého amerického vojenského odborníka.

Rusko se rozhodlo snížit počty klasických tanků, které v současném pojetí vedení války pozbyly ten význam, který ještě měly někdy v osmdesátých letech minulého století. Asi je třeba si nejprve uvědomit z jakého výchozího počtu k tomuto snížení dojde. Rusko má, podle celkem seriózních informací, cca 20 000 tanků všech typů, včetně oněch zmíněných T 72 a T 80. Těch 200 opuštěných tanků proto nehraje celkem žádnou velkou roli a troufám si říci, že v žádném případě nesvědčí o nějakém hazardování s bojovou technikou, nebo snad dokonce o nějakém rozkladu ruské armády. Při náležitě přísném pohledu na soudobou bojovou techniku a strategii nemají dnes tyto tanky (typově více než 30 let staré) příliš velkou bojovou hodnotu a bez opakované, rozsáhlé a velmi nákladné modernizace zbraňových systémů i technického vybavení mají prakticky cenu šrotu. Modernizace je obvykle komplikovaná a pro dodavatele často i prodělečná záležitost. Je tedy lepší vyrobit a nakoupit tanky nové, s novými zbraněmi a novou technikou. Pouze na tom se dá skutečně vydělat. Likvidace starých tanků je ale nákladná, organizačně náročná a má své regule, které je nutno dodržet. Parkování někde na louce blízko kolejí žádná pravidla nemá a organizační náročnost se rovná nule. Rusko je veliké, prostoru pro „dočasné“ uskladnění čehokoli je dost a dost a v danou chvíli zkrátka bylo nejjednodušší dopravit ty staré tanky na vagonech na nějaký příhodný plac a tam je poskládat. Pokud by bylo realizovatelné je někde zakopat, jistě by to ti dobří lidé udělali. Zkrátka nic mimořádného.

Mnohem nebezpečnější je ale to, co také z této mediálně atraktivní informace vykukuje. Totiž tradiční bezbřehé podceňování ruské armády, ruského vojenského velení, ruských možností a ruského nebezpečí obecně. To je hodně špatné. Různé informace o zrezlých raketách s jadernými hlavicemi v polorozpadlých silech, informace o výrazném poklesu morálky v pozemních jednotkách, nebo o neustále stoupajícím počtu aktivních narkomanů v řadách velitelského sboru, spíše odrážejí různá zbožná přání, než realitu. Rusko nikdy nepřestalo být významnou vojenskou velmocí.

Rusko je a vždy bude velmi výraznou hrozbou. Bez ohledu na to, zda bude mít 20 000 tanků, nebo o 200 méně. Ruská mentalita a vlastní podstata imperiálních ambicí jeho současných politických a vojenských představitelů vždy povedou ke snahám o rozšíření přímého vlivu ve světě za jakoukoli cenu. A konec konců tak, jako se dá odložit 200 tanků, dá se „odložit“ i stará Evropa. Se všemi jejími tradicemi, nereálnými sny a zkostnatělými přístupy. Myslím, že by ruští lídři moc dlouho neváhali. A pokud by šla ona stará, dobrá Evropa někde zakopat, jistě by to udělali.

Ten případ s tanky si na příslušném stupni ruského vojenského velení někdo zcela jistě odskáče. Nikoli však za to, že nebyly hlídány ony tanky, ale že nebyli hlídáni oni novináři, kteří tu informaci, včetně atraktivního videozáznamu, pustili do světa. My se ale odloženými a opuštěnými tanky nemusíme vzrušovat. Rusko je veliké a ruská duše široká.