Moskva. Všechno může být jinak.

Pondělní atentát v Moskvě bude zcela jistě záminkou ke zpřísnění postupu ruských státních orgánů vůči nepohodlným občanům ve jménu boje proti terorismu. Nemohl být zinscenován ruskými mocenskými orgány? Mohl.  

Něco takového by dokonce bylo v tradicích ruských tajných služeb. Připravit podobnou akci tak, jak by jí připravovali i samotní teroristé, není nic, co by se dalo považovat za příliš organizačně náročné a nerealizovatelné. Teroristické akce podobného druhu jsou dnes nejen možné, ale z hlediska jednoduchosti, velmi nízkých nákladů i časových nároků dostupné právě pro malé, operativní skupiny. Organismus moderního velkoměsta je nesmírné zranitelný a jakákoli teroristická akce může zůstat do poslední chvíle naprosto utajená. Pokud ovšem předem a beze zbytku nesplní své společenské poslání ty složky tajných služeb, které mají v jednotlivých zemích oblast bezprostředního ohrožení státu ve svém referátu. Tyto státem placené organizace zkrátka musí o přípravě teroristických akcí vědět předem a zabránit jim, to je jejich úloha a smysl. Jiná forma obrany totiž nemůže být v dnešních podmínkách účinná. Žádné opatření typu různých kamer, namátkových kontrol, patrolujících policejních hlídek, či dokonce protiteroristických košů na odpadky (viz pražské metro) nezabrání normálně se chovajícímu a normálně vypadajícímu člověku, aby do vagonu pronesl a odpálil nálož na vlastním těle. Sebevražedný atentátník se stal nejúčinnější a nejspolehlivější zbraní současnosti. Jestliže byl atentát skutečně dílem islámských teroristů, pak tyto tajné služby v Moskvě totálně selhaly. Přitom v žádném případě nelze konstatovat, že ruské tajné služby jsou horší, než jiné. Troufám si dokonce říci, že naopak. Na rozdíl od těch našich z nich totiž nikdo v devadesátých letech nevyhodil stovky zkušených a v praxi plně osvědčených pracovníků, kteří, tak jako vždy v dějinách zpravodajských služeb, slouží tomu, kdo je kompetentní dávat příkazy, bez ohledu na nějaké ideologické, či jiné zbytečnosti.

Z tohoto pohledu to pak všechno dostává poněkud jiný rozměr. Co když to bylo tak, že celá akce byla připravena a zorganizována třeba přímo v samotné budově Lubjanky? Co když oněm ženám, zúčastněným na této akci bylo řečeno, že budou pouze s funkčními náložemi zadrženy a následně i souzeny? To by ale nesplnilo onen v úvodu zmíněný účel. Muselo dojít k výbuchu a museli být i mrtví. Mezi veřejností bylo potřeba vzbudit strach, který je vždy dost dobrým základem pro jakákoli nepopulární opatření. Co když oni muži, kteří sebevražedné atentátnice doprovázeli, a o kterých se dosud nic neví, nebyli žádní fanatičtí muslimové, ale pracovníci tajné služby? Co když to zkrátka a dobře bylo úplně jinak?

Nová, dozajista tvrdší opatření v rámci změn protiteroristických zákonů, o kterých včera hovořil i ruský prezident, by současné kremelské garnituře vyřešila řadu problémů. Ruské vedení by se, alespoň na určitou, přechodnou dobu, mohlo před světem přestat tvářit příliš demokraticky, mohlo by eliminovat protirežimní snahy různých nepohodlných aktivistů a novinářů a dalším personálním i technickým posílením speciálních jednotek by konec konců mohlo posílit i formy zajištění vlastního postavení ve značně problematické společnosti. Směrem ven by se tyto změny mohly stát i určitým signálem pro současné satrapy severokavkazských republik, že se možná více vyplatí obezřetnost, opatrnost a loajalita, než nějaké ukvapené úvahy v kolizi se zájmy velkého Ruska.

Ať to bylo jak to bylo, faktem zůstává, že hrozba islámského terorismu se může postupně stát oblíbeným strašákem a dobrým důvodem pro obhájení čehokoli, co zastaví, nebo alespoň zpomalí prudký rozmach příliš svobodomyslného přístupu dnešních lidí ke své současnosti i budoucnosti. V zájmu zachování a upevnění moci těch, kteří vládnou. Lidé, kteří již jednou poznali jak chutná moc, nebudou nikdy ochotni ochutnávat cokoli jiného. Pro udržení svého postavení udělají cokoli. Zvláště když se jedná o ruské prostředí, ruskou mentalitu a ruský vztah k hodnotě lidského života.

Takže všechno skutečně mohlo být úplně jinak.