Manipulátoři.cz jsou podle Manipulátorů.cz manipulátory

V poslední době se roztrhl pytel s bojovníky proti dezinformacím a manipulacím. Sami přitom definují, jak takový „závadný“ text rozpoznat. Jak však obstojí jejich vlastní články, když je podrobíme kritériím, která kladou na jiné?

Jedním z portálů, který stojí v první linii boje proti dezinformacím, je Manipulátoři.cz. Jeho redaktoři zveřejnili šest kritérií a varovných signálů, jak text sloužící k balamucení lidí rozpoznat (zde). Nejsou z jejich hlavy, ale převzali je od provozovatelů projektu Checkbot. Nicméně se pod nimi podepsali jako jejich „autoři“, takže se s nimi nepochybně ztotožňují. Aplikujme je tedy na články, které publikují na svém vlastním webu a podívejme se, zda v jejich případě neplatí ono okřídlené o „kázání vody a pití vína“.

Prvním kritériem pro rozpoznání dezinformačního a manipulativního charakteru textu je „nálepkování“. Spočívá v tom, že čtenáři je již předem předkládáno, co si má o nějakém člověku nebo subjektu myslet, aniž pro to autor článku předložil nějaký argument. Čtenář je tak předem ovlivněn ve svém úsudku. Smutně proslulými „mistry“ v této disciplíně byli třeba komunističtí prokurátoři v politických procesech 50. let. Ještě než vznesli obvinění a předložili pro něj důkazy, tak obžalované prohlásili za agenty imperialismu, zrádce, válečné štváče a nepřátele lidu.

Dnešní „nálepkovači“ jsou často obdobně razantní, ale naštěstí už o osudech jiných nerozhodují. Zato se vyskytují ve všech segmentech názorového spektra. A tak létají (především) internetovým prostorem takové výrazy jako například „kremlobot“, „eurohujer“, „ruský troll“ nebo „kavárník“. Pravdou je, že asi každému občas nějaká ta nálepka ujede, ale nemělo by se to s nimi přehánět. Což je právě případ Manipulátorů.cz. Ti se totiž bez nich ve svých článcích prakticky neobejdou. Velmi frekventovanou nálepkou je třeba výraz „prokremelský“ (kupříkladu zde, zde, zde, zde nebo zde), „islamofobní“ (třeba zde, zde nebo zde) nebo „troll“. Pro ty mají dokonce speciální rubriku „Troll měsíce“ (například zde, zde nebo zde). Není dokonce výjimkou, že někoho onálepkují už v titulku článku (zde nebo zde). Čímž podle mne dosahují bulvarizace svých textů v principu ne nepodobné té, která je k vidění třeba na Parlamentních listech.

Dalším kritériem identifikujícím text jako dezinformační a manipulativní je absence jména autora. Manipulátoři.cz jej označují jako „neznámý a pochybný autor“. A jak to s příspěvky na jejich webu vypadá z tohoto pohledu? Pod většinou z nich někdo konkrétní podepsaný je, ale je tam i nezanedbatelný počet takových, kde je místo jména jeho autora uvedeno jen označení „Redakce“ (například zde, zde, zde nebo zde), případně „Manipulátoři.cz“ (zde, zde, nebo zde). Obzvláště pikantně to působí u článku, ve kterém vysvětlují, proč je nějaký text hoax, mimo jiné tím, že jeho autorem je anonymní „tomáš marný“ (zde). Jméno konkrétního autora pak člověk často nezjistí ani u článků přebíraných z jiných portálů. Třeba od „Českých elfů“ (zde nebo zde) nebo „Evropských hodnot“ (byť staršího data zde nebo zde). U těchto příspěvků ho přitom nelze zjistit ani proklikem na původní článek. Buď odkaz úplně chybí, nebo míří na obdobně anonymní text. Trochu jiná situace je třeba u článků přebíraných z „antipropagandy.sk“ (zde, zde nebo zde). U těch lze konkrétního autora zjistit alespoň proklikem na původní zdroj.

Třetím kritériem dezinformačního charakteru textu je „manipulace obrázkem“. Spočívá v používání neautentických fotografií a fotomontáží majících zesílit manipulativní působení textu na čtenáře. Podle mne jde o techniku, která se hojně používá i u tzv. „seriózních“ médií a jejímž cílem často není ani tak čtenáře zmást, jako ho k přečtení článku přilákat. Osobně bych tedy za manipulativní považovala jen ty situace, kdy je u textu umístěn nepůvodní obrázek, aniž by bylo uvedeno, že má článek jen ilustrovat. Tedy v případech, kdy se k němu dá popisek buď nepravdivý, nebo žádný. A právě to druhé dělají na svém webu i Manipulátoři.cz. Někdy je sice zřejmé, že jde jen o ilustrační foto (například zde), jindy to ale tak jednoznačné není (třeba zde). 

Následujícím kritériem pro označení textu za manipulativní je „vyvolávání strachu“. V případě Manipulátorů.cz však není tato metoda prvoplánově využívána. Což platí i pro „útok na lidi“, jak je nazváno kritérium páté. Jsou tím myšleny verbální útoky na skupiny osob, vyvolávání nenávisti obvykle z důvodu rasy, sexuální orientace, víry a podobně. Nic takového se na webu Manipulátoři.cz nevyskytuje, takže z pohledu obou těchto kritérií lze konstatovat, že jeho redaktoři „vodu nejen kážou, ale i pijí“.

To ovšem ani zdaleka neplatí o posledním z nich pojmenovaném jako „chybí protistrana“. Spočívá v tom, že autor článku nedává prostor k vyjádření tomu, koho se jeho závěry týkají. Někdy to samozřejmě není dost dobře možné. Třeba u komentářů, glos, úvodníků, sloupků a podobných forem. Zkrátka tam, kde jsou prezentovány především názory a postřehy. Jiné je to ovšem u článků majících téměř investigativní charakter a obsahujících obvinění konkrétních lidí. V těchto případech by tyto osoby prostor na nezkreslenou prezentaci svého úhlu pohledu dostat nepochybně měly. Což ovšem Manipulátoři.cz nedělají ani náhodou. Nečetla jsem sice úplně všechny články na jejich webu, ale u těch několika desítek, které jsem prostudovala, jsem vyjádření protistrany, nebo alespoň zmínku, že o něj byla požádána, nenašla ani jednou.  

Celkově tedy vycházejí Manipulátoři.cz podle svých vlastních kritérií jako přímo vzorový manipulativní a dezinformační portál. Ze šesti z nich totiž splňují hned čtyři, přičemž v případě kritéria „nálepkování“, „neznámý a pochybný autor“ a „chybí protistrana“ dle mého soudu přímo učebnicově. 

V jednom však mají bojovníci proti dezinformacím a manipulacím pravdu. Jde totiž opravdu o velmi nebezpečné záležitosti, které se nevyplatí podceňovat. Proto je naprosto v pořádku, když jsou aktivity falešných proroků a hlasatelů „pochybné pravdy“ odhalovány a je na ně upozorňováno. Bez ohledu na to, z jaké světové strany jejich bludy přicházejí, a zda jsou charakteru politického, ekonomického, náboženského, ekologického, týkají se zdraví nebo úplně něčeho jiného. Aby se ovšem jediným výsledkem tohoto úsilí nestalo to, že jedny dezinformace a manipulace budou vystřídány jinými, je třeba vedle těch proruských, protiunijních, klimaskeptických a protiimigračních odhalovat a upozorňovat i na ty protiruské, prounijní, klimaalarmistické a proimigrační.  

Manipulátoři.cz však takový široký záběr nemají a zaměřující se výhradně na informace přicházející jen z jedné strany názorového spektra. Nepochybuji přitom o tom, že v řadě případů trefili do černého. Jenomže se přitom sami dopouštějí prohřešků, které u druhých kritizují. Jejich důvěryhodnost je tak na stejné úrovni jako důvěryhodnost zkorumpovaného příslušníka protikorupčního policejního útvaru. A tak můj nejsilnější dojem z jejich aktivit je ten, že upozorňují na různé „vymývače mozků“ především proto, aby je mohli čtenářům „vymýt“ sami.