Předvolební selanka

V posledních letech jsme opakovaně zažívali předvolební kampaně, kdy obvyklé slibování nesplnitelného zastínily vzájemné útoky plné nechutností a kydání špíny. Proto překvapuje poměrně poklidný průběh té aktuální.

Během ní jsme totiž zatím zaznamenali pouze jeden jediný skutečný úlet, a to byla antikampaň „Rusko, pro tebe všecko“, se kterou vyrukovala koalice SPOLU vůči svému nejvážnějšímu konkurentovi hnutí ANO. Nicméně se ukázalo, že tento krok byl spíše kontraproduktivní, protože mu zatleskal málokdo a naopak jej řada lidí odsoudila. Včetně těch, které rozhodně nelze považovat za členy fanklubu Andreje Babiše (zde, zde, nebo zde).

Tedy ne že by byla probíhající kampaň pohodičkou plnou racionálních diskuzí, ve kterých politici trpělivě vysvětlují své argumenty a ve vší slušnosti reagují na ty konkurenční. Samozřejmě že se jako obyčejně navzájem napadají, očerňují a obviňují ze lží. Nicméně to nepřechází do žádných vyhrocených sporů, při kterých by na politické scéně plály vášně přenášející se následně i mezi „tvrdá jádra“ příznivců a odpůrců jednotlivých uskupení. Pokud by si však někdo myslel, že snad konečně vítězí rozum, tak je na velikém omylu. Hlavní příčinou relativně klidného průběhu kampaně je totiž to, že není vůči komu se v ní vymezovat.

Nefunguje zkrátka „antibabiš“, což je sice strategie už poněkud vyčpělá, ale na mobilizaci voličů je stále ještě použitelná. Jenomže to by musel Andrej Babiš kandidovat. Na druhou stranu podle mne příliš nezabírá ani jeho snaha proměnit eurovolby v „referendum o vládě“. Ono by jím totiž bylo jedině v případě, kdyby neúspěch vládních stran znamenal i rozpad kabinetu a předčasné parlamentní volby. Což je dle mého soudu za dané situace fikce. Vláda Petra Fialy tu totiž s největší pravděpodobností dovládne i kdyby nezískala europoslance ani jednoho. Ba právě naopak. Jakýkoliv neúspěch by ji ještě více stmelil, protože všem jejím členům by bylo jasné, že si žádné předčasné volební dobrodružství nemohou dovolit.

Nicméně absence nosného tématu voleb ve formě „zabránit zvolení toho či onoho“ není jediným důvodem relativně poklidného průběhu kampaně. Veřejnost totiž vnímá eurovolby jako „volby druhé kategorie“ a politikům se nedaří jejich prestiž zvýšit. Letos sice někteří argumentují „poslední možností“ na zvrat v dalším směřování EU a zastavení nebo podstatnou korekci takových záležitostí jako je například Green Deal, ovšem naši voliči nevěří tomu, že by to bylo možné. Je totiž zřejmé, že o těchto tématech nebudou rozhodovat oni, ale především voliči v těch největších evropských zemích, které dodávají nejvíce europoslanců. A právě ti určí, zda k nějaké zásadní korekci unijní politiky dojde či nikoliv. Na druhou stranu je faktem i to, že nikdo neví, jaký bude v novém europarlamentu poměr sil a tedy, zda jej nepřeváží na jednu nebo druhou stranu právě některý europoslanec zvolený za Českou republiku.

Lidé to však podle mne takto nechápou a politici jim to nevysvětlují. Takže není divu, že eurovolby zase až tak moc netáhnou. A logicky netáhnou ani předvolební debaty. Tedy snad s výjimkou těch, kterých se účastní paní Danuše Nerudová, protože to je vždy zárukou dobré zábavy. Ale objevují se v nich i zajímavé tváře. Novou a neokoukanou má pan Filip Turek, který rozhodně nepostrádá charisma a působí jako někdo, kdo to má v hlavě srovnané. Překvapuje i paní Klára Dostálová, která byla jako ministryně za hnutí ANO hodně nevýrazná a také pan Marcel Kolaja, který dokazuje, že mezi Piráty nejsou jenom lidé „alternativního“ zevnějšku, ale najde se tam i uhlazený elegán.

Vrcholící kampaň je zkrátka hotová předvolební idylka. Nenechme se však zmást a nemysleme si, že je to nějaký obrat k lepšímu. Jak se totiž budou blížit volby „nejvyšší kategorie“, kterými jsou samozřejmě ty parlamentní, tak vášně opět vzplanou. Hlavním tématem bude podle mne zase „antibabiš“, kterému však bude tentokrát zdatně sekundovat „antifiala“. Takže se máme na co těšit a na volební selanku, kterou právě prožíváme, budeme moci jenom vzpomínat.

Snad ji ten poslední předvolební týden nezkazí…