Co až Andrej Babiš padne?

I když to ještě nějaký čas potrvá, jednou Andrej Babiš křeslo premiéra a nejspíš i aktivní vrcholnou politiku opustí. ANO stojí a padá s ním, a tak se bude nejspíš poroučet také. Kdo ale přijde po něm, respektive po „jeho“ hnutí?

O tom, kdy padne Andrej Babiš jsem se rozepsala nedávno zde. Jeho odchod z politiky však zároveň otevírá otázku, kdo přijde po něm. Scénářů je několik. Může to být někdo ze současných parlamentních hráčů, stejně jako někdo úplně nový. Nejdříve se tedy podívejme na již existující „čekatele na moc" a zamysleme se nad jejich šancemi to po panu Babišovi „vzít“.

Co třeba ODS? Podle mne těžko. Dokud tato strana nepochopí, že nejsme národ akademiků a nepřizpůsobí tomu obsazení funkce předsedy, tak nemá šanci. Navíc jsou její postoje v poslední době docela nečitelné. Ať už je to „mírný euroskepticismus v mezích zákona“, nebo neustále lavírování, zda má „navazovat na tradice evropské křesťanské civilizace, na humanitní a demokratický odkaz první republiky a na zkušenosti západních demokracií“ (první věta v části „Principy“ zde), nebo se „zasazovat o liberální demokracii západního typu“ (tamtéž o dvě věty dál). Ono to totiž není totéž. 

Co zbytek „pravicové“ opozice? Ta bojuje o vlastní přežití a jí prezentované recepty na řešení aktuálních otázek voliče spíše odpuzují. Takže na nějaké převzetí vládní odpovědnosti to moc nevypadá. Co třeba levice? Sestava ČSSD, KSČM a SPD je schopna maximálně tak někomu přicmdrávat. Ovšem na to, aby se stala hlavní politickou silou, nemá ani náhodou.

Mezi levici je však třeba počítat i Piráty. I když oni jsou tak nějak „zakukleně“ levicoví. Jako by se snažili voliče zatím příliš nevystrašit. Ale pomalu se odkopávají. Začalo to již notoricky známým halením se jejich předsedy do vlajky Antify, pak podporou extrémistů z Kliniky (zde), následované pokusem zdanit majitele prázdných bytů (zde). A nejsou jim cizí ani myšlenky řeckého ultralevičáka Janise Varufakise (zde). Prozatímním vrcholem procesu odkopávání se je vstup jejich europoslanců do jakési „Zelené internacionály“, neboli přesněji europarlamentní frakce Zelených (zde). Když se pak člověk podívá na to, co jejich noví kámoši prosazují a jaké mají názory (zde a zde), tak ho jímá hrůza. Osobně si myslím, že tahle zelená partička vyzvala komouše na souboj o pozici „jedničky“ v nelichotivém žebříčku největších hrozeb pro svobodu a demokracii. To mají Piráti pěkný parťáky. Nebo, že by „vrána k vráně“...?

Ovšem situace se může vyvinout i tak, že kartami bude míchat nějaký nově vzniklý subjekt. Aktuálně se hlásí o své místo na politickém výsluní hnutí Trikolóra. Zatím o něm víme jen málo. Jeho hlavním programem má být návrat k tradičním společenským hodnotám a stopka budovatelům Dobra. Tedy všem těm multikulturalistům, genderistům a zeleným fanatikům. Však už se také ozvali a na hnutí Trikolóra nenechali nit suchou. Je docela s podivem jak silnou negativní reakci dokáže vyvolat pár obecných hesel prezentovaných hnutím majícím tolik členů, že by na jejich spočítání stačily prsty jedné ruky (nebo dvou). Že by z nich dostali budovatelé Dobra strach?

V každém případě si myslím, že se vyplatí hnutí Trikolóra nadále sledovat, protože se může stát zajímavým politickým subjektem. Nicméně neočekávám, že by se v dohledné době stalo hlavní politickou silou v naší zemi. Tedy takovou, která by to „vzala“ po Andreji Babišovi. Pokud by se ale dostala Trikolóra do parlamentu, tak může nepochybně hrát roli důležitého jazýčku na vahách.

Možná někoho napadne, že by mohla nějaká politická síla vzniknout z „chvilkařů“. Myslím, že je to nepravděpodobné. Ty lidi spojuje jen odpor k panu Babišovi a to je málo. Navíc budou muset čím dál častěji čelit pokusům opozičních politiků se jejich iniciativy zmocnit a postavit se jí do čela. „Chvilkaře“ je třeba ocenit za to, že těmto snahám zatím odolávají. Ale tlak bude nepochybně sílit. Po náměstích totiž pobíhá více než 100 tisíc hlasů, což při volební účasti kolem 60% znamená nějaká 2–3% voličského zisku. To už je docela rozdíl mít je, nebo nemít. Opozice je nepochybně na náměstích jen tak ladem ležet nenechá. Čímž iniciativu „chvilkařů“ dříve či později pohřbí. 

Kdo přijde po panu Babišovi je zatím velká neznámá. Asi bychom si všichni přáli, aby to byl někdo čestný, poctivý, kdo by ctil demokratická pravidla a bránil svobodu. Bohužel nikoho takového na obzoru zatím nevidím. A tak si nejspíš budeme muset vybrat mezi těmi, kteří nejsou úplně vždy vyznavači pevných mravních zásad, ale nechají nás žít, a těmi, co se sice staví za vzor slušnosti a morálky, ale nejraději by nám diktovali i to, na jakém boku máme spát. Pokud jde o mne, tak než tu druhou možnost, to ať politici raději „umírněně“ kradou...