Danuše porazí Babiše

O paní Danuši Nerudové panuje všeobecné přesvědčení, že jaksi není úplně „nejostřejší tužkou v penálu“. Pravdou je, že tomu svými veřejnými vystoupeními hodně napomáhá. Zdání ovšem klame.

Poprvé se veřejnost výrazněji představila před několika lety, kdy šéfovala „Komisi pro spravedlivé důchody“, která měla pro vládu Andreje Babiše připravit návrh penzijní reformy. Výsledkem byl paskvil, který řešil pouze to, komu na penzičku kolik přisypat a ignoroval fakt, že musí být také přisypávat odkud. Ostatně „kvalitu“ tohoto návrhu nejlépe dokládá skutečnost, že se jím odmítla zabývat i tehdejší vláda. Bylo to zkrátka příliš silná káva i pro kabinet, který jinak neměl s rozhazováním peněz rozhodně žádný problém.

Ti, kdo paní Nerudovou nezaznamenali v souvislosti s tímto návrhem, dostali další šanci při její kandidatuře na prezidentku naší země. Ze začátku se zdálo, že by mohla postoupit dokonce do finále, ale jak přibývalo jejích veřejných vystoupení, klesaly i naděje, že se tak opravdu stane. Prostě se odkopala a lidé si řekli, že někoho tak prázdného na Hradě prostě nechtějí.

Nicméně díky prezidentské kampani se paní Nerudová dostala do veřejného povědomí, což je „kapitál“, který se rozhodla zúročit ve volbách evropských. Dokonce padaly i návrhy, aby nás zastupovala v Evropské komisi. I tentokrát však její veřejná vyhlášení přispěla k tomu, že se nad tímto nápadem začali ošívat i koaliční politici a zdá se, že do Komise má dveře zavřené. Stále však živí naději na europoslanecký post za hnutí STAN, jehož se teď stala dokonce čerstvou členkou.

Volební kampaň však přinesla další várku jejích veřejných vystoupení, a protože jsou stejně prázdná a směšná jako ta předešlá, není divu, že si z ní lidé utahují a ona stala se symbolem povrchnosti a nedůvtipnosti. I já jsem ji tak dosud viděla. Nicméně po jejím duelu s panem Turkem na CNN Prime News jsem si musela své mínění zásadně poupravit. Šla do něj jako někdo, kdo je na sítích „nespravedlivě“ pronásledován, urážen a šikanován a místo aby to proměnila v získání veřejné přízně (lidé mají zkrátka sklon fandit „slabším“), dosáhla pravého opaku. Vrcholem byla její reakce na to, když panu Turkovi vpálila vydání nějaké knížky o ezoterice a on vysvětloval, že to souvisí se úmrtím jeho matky. A ona místo aby se projevila jako empatická dáma a řekla něco ve smyslu „promiňte, to jsme nevěděla, ale můžete to prosím s tou knihou vysvětlit“, tak se infantilně uchechtávala. Čímž jednak dokázala, že dámou opravdu není, ale jednak také to, že nejde o žádnou pronásledovanou oběť, ale naopak o bezcitnou a vypočítavou kariéristku ochotnou udělat pro získání dobrého fleku v podstatě cokoliv. A jde si tvrdě za svým. Dříve by se rozdala pro penzisty a dnes se vtírá do přízně mladým. Nerozhodí ji aféra s prodejem titulů na Mendelově univerzitě, kde rektorovala, nerozhodí ji škraloup s publikováním v predátorských časopisech a nerozhodilo by jí snad vůbec nic.

Potíž je, že tento její styl nenachází příznivou odezvu u potenciálních voličů hnutí STAN. Vždyť dokázala jeho preference stáhnout z nějakých 15 - 20 % zhruba na polovinu. A protože voliči STAN tvoří do značné míry spojené nádoby s voliči koalice SPOLU, mnou si nyní ruce právě jeho politici. Tento přesun voličů mu totiž umožňuje dotáhnout se na dosud vedoucí hnutí ANO a otázka vítezství v eurovolbách je tak zase otevřená. A pokud je nakonec SPOLU opravdu vyhraje, bude moci poděkovat právě paní Nerudové. Paní Danuše zkrátka porazí pana Babiše.

Jenom si to asi představovala jinak…

Psáno pro deník.to