Ladislav Vinš
- Počet článků 565
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1195x
Ladislav Vinš
Kámen se snoubí s květinou
Stará kamenné stěny stavení prokládané cihlou, oprýskané až na „kost“, se zbytkem omítky ještě s původní barvou, tvoří nenapodobitelnou mozaiku. Prasklou stěnou je vidět až do kozího chlívku, nebo do vejměnku? To jsou pohledy na stářím sešlé vesnické chalupy, o které již málo kdo má zájem. Jen divoká příroda není netečná a vytváří kontrast a předlohu pro malíře
Ladislav Vinš
Drsná krása hor
Rychle se měnícím počasím, sluncem, deštěm, vichřicí, mrazem. Oblaka prohánějící se mezi pahýly stromů, memento trčící k nebi připomínající zemřelé tančící lesní víly. Hluboké rýhy, které vytvořily tající sněhy. Nový život v nízkém porostu. Na horizontu černá mračna občas protkaná bleskem přinášející letní bouřku. Den vyznačený v kalendáři oznamuje blížící se zimu
Ladislav Vinš
Obchodní cesta, která přinášela život
Zlatá stezka je příkladem komunikace, která přinášela život celým rozsáhlým oblastem sousedících středověkých států - Pasovskému biskupství a Českému království. Proudilo po ní nejen zboží, ale také myšlenky, kultura a kolonisté, kteří osídlili nehostinný pohraniční hvozd. Vznikla na ní řada vesnic a měst, z nichž zvláště Prachatice, Volary, Waldkirchen nebo Pasov jsou příkladem toho, jak významná cesta může ovlivnit osud lidského sídliště Stezka byla průběhu staletí nazývána „pasovská“, „prachatická“, „česká“ či „solná“. Název Zlatá stezka se objevuje až počátkem 16. století, jako výraz mimořádné výnosnosti obchodu, který po ní probíhal.
Ladislav Vinš
Již fouká ze strnišť – Sbohem léto
Letos se počasí nějak těm čtvero ročním dobám nepodobá a vůbec si dělá, co chce. Dlouhá zima, žádné jaro, tropické léto – africký vzduch. Žně se snad povedly a co bude dál. Babičky, co si stěžovaly na revma a podle toho předpovídaly zaručené počasí, již odpočívají na obláčku a diví se co se na zemi děje.
Ladislav Vinš
Z k á z a – pohled z dálky i z blízka
Když jsem z jara nafotil Šumavské pohoří od Plesného k Trojstoličníku a doma záběry zvětšil, bylo mně smutno, skoro až do pláče. Vypadalo to na kosmickou katastrofu a ne jenom na napadení stromů kůrovcem. Je pravda, že na hřebenech byla ještě navátá spousta sněhu, který kryl přízemní vegetaci.
Ladislav Vinš
Mlátička, neznamená vyhazovač z baru
Projíždím podhorské vesničky a krajina v okolí je opět pestře rozdělena na pole a políčka. Na prudším svahu se suší sena, zlatá barva oznamuje dozrávání pšenice a zvláštní zelená barva, až dozraje do žluta, nabídne oves koním. Rozhlížím se kolem, protože mně něco chybí, něco co dávno zašlo, a já hledám ve vůni léta ztracené mládí.
Ladislav Vinš
Na pozvání krávy Máni
Volal mně majitel rekordmanky krávy Máni (s kterou si rozumí), že holka po mně touží, aby poděkovala za představení Jejího Veličenstva na blogu idnes a za zájem o její osobu ze strany návštěvníků její rodné vesničky.
Ladislav Vinš
Rozjímání na kládě, kde začíná život
V letošním roce přišel vzácný den, od rána svítilo slunce, i když po ránu bylo ještě jenom devět stupňů, přes den se vyšplhala teplota ve stínu na šestnáct a tak padlo rozhodnutí, jet se nadýchat silné vůně pryskyřice, rozloučit se s vrstevníky a trochu poodhalit jejich letitá tajemství.
Ladislav Vinš
Snad nám tuhle pohádku nikdo neukradne
Vkročíte do stínu vysokých smrků, zaboříte své kroky do hlubokého mechu, který střídá malá paseka posetá šiškami, osvětlená hřejícím sluncem, zaplavená vůní pryskyřice, jehličím a usychající kůrou stromů.
Ladislav Vinš
Když zabloudíš, příroda se ti odmění
Brzy ráno jsem nasedl do vláčku – motoráčku a odjel na konečnou do Nového Údolí. Cíl cesty bylo prameniště říčky Jasná pod Trojmeznou. Podle mapy to vypadalo, že to není daleko, ale jenom stále do kopce, snažil jsem se zkrátit si cestu a opouštěl značenou trasu a držel se jenom toku říčky, která se občas ztratila někde v lese a opět se vrátila k cestě. Jenže to jsem si jenom myslel, ve skutečnosti to byl někdy přivaděč vody do Schwanzenbergského kanálu. Řekl jsem si: „Hochu, asi jsi zabloudil, ale směr k vrcholu podle postavení slunce dodržuješ.“ Po delší době začal vykukovat vrchol zdevastovaný kůrovcem a mezi tím skaliska. Říkal jsem si fajn, asi jsem moc uhnul a jsem pod Trojstoličníkem, stejným směrem vedla lesní cesta, po které jsem se vydal. Jenže tělo mně zradilo a já cítil, jak ztrácím sílu a na vrchol to již nešlo. Byl jsem na úrovni skal, ale Trojstoličník to nebyl. Odpočinul jsem si na chvilku ve stínu a konečně se rozhlédl po okolí. Byl jsem odměněn drsnou krásou okolní přírody a v dálce vrcholky Šumavských hor a z hlubokého lesa vyčnívali Ptačí skály. Na půli cesty zpět mně naložili lesní dělníci do Gazíku a totálně vyčerpaného odvezli na vlak do Stožce
Ladislav Vinš
Tendenční film Král Šumavy od K. Kachyni
Neohrožená pohraniční SNB, chránící naši západní hranici, před vstupem diverzantů na naše území. Bojuje s pašeráky, kteří převádějí bohaté lidi do západního Německa, po komunistickém puči v roce 1948. Hrdinou filmu má být strážmistr SNB Kot – R. Lukavský a pašerák zvaný Kilián. V té době ještě neexistovala pohraniční stráž a zadrátovaná hranice. Pašeráci převáželi pašované zboží a převáděli lidi po pašeráckých stezkách, vedoucích často přes Šumavské slatě. Zpočátku lidé na tento film chodili jako na zdařilou frašku a později za éry Gustava Husáka kvůli scéně, kdy láska strážmistra Zemana (Jiří Vala), představovaná Jiřinou Švorcovou (tehdy členkou UV KSČ), jak se za nuceného přechodu propadá do bahna slatě. Při této scéně někdy lidé vstávali a doprovázeli „hrdinku“ mohutným potleskem. Dnes si podobné rašeliniště můžete prohlédnout vedle vodáckého tábořiště Soumarský most
Ladislav Vinš
Zmatek ve zprávách (o počasí, o nehodách, o povodni)
My, starší lidé, máme hrozně rádi, když nám media předloží zprávy typu „paní už to víte?“. Pokud je to někde blízko, jdeme se přesvědčit, jenže dost často jsou v tom zmatky, posuďte sami, „v Modřanech u nádraží Braník, se střetla dvě vozidla, včera hlásili, že zaručeně dnes bude svítit slunce a skutečnost, od večera lejt nepřestalo“. Zároveň oznámili místa, kudy se pro povodeň nedá projet, mj. v Lenoře. Ihned jsem zbystřil, kouknul z okna, samozřejmě, že zatím jenom pršelo, ale zvědavost je nepřekonatelná lidská vlastnost, oblékl jsem se do deště, vzal foťák a jel jsem tuto událost zvěčnit, neboť Lenora je v sousedství. Na místě jsem zjistil, že jak jsem starej, tak jsem hloupej a opět jsem naletěl na falešné informace, místní komunikace samozřejmě byla průjezdná a Teplá Vltava hučela stále jenom pod mostem. Při zpětné cestě jsem se zastavil u Soumaráku, tábořiště prázdné, ale v okolí bylo vidět, že již několik dní prší
Ladislav Vinš
Ostře střežené hranice – Mechový potok.
Pohled do údolí ze Zlaté stezky vedoucí do Žlebského kopce k vrcholu Kamené hlavy od hranic z Bavorska, asi každého okouzlí nespoutaná krása přírody a zároveň zarůstající políčka ohraničená kameny vyvezenými z dříve obdělávaného pole. Romantická podívaná, na dříve nevídanou dřinu a bídu místních. Aby chlapi uživili většinou početnou rodinu, stávali se z nich pašeráci, později převaděči lidí, prchající před režimem.
Ladislav Vinš
Šumava a konopné lázně budou léčit
Konečně se toto městečko dočká své slávy, v nově rekonstruovaném městském hotelu budou zřízeny „Konopné lázně“ s léčebným zařízenm. Mimo hotelové zařízení a restaurace, chce město navázat na tradici vaření piva v minipivovaru. K originalitě zbytků místní Alpské architektury, přibude i to, co zde dávno již bylo. Abych nebyl nařčen z úmyslné reklamy, onoho zařízení a místa, nechám na čtenáři aby určil název městečka sám. K ulehčení jsou obrázky z místa a okolí.
Ladislav Vinš
Zlatá Babička, která uměla uvařit i kyselo
Víte jak poznáte kde se dobře vaří, kde se dobře naobědváte? Dobrá česká jídla jak od maminky a hlavně peněžence dostupná? Je to jednoduché, kam chodí, „montérky“ lid převážně manuálně pracující. Anebo najdete zapadlou hospůdku blízko frekventované silnice a kolem ní zaparkované množství dopravních prostředků. Sice těchto provozoven není moc, ale existují a určitě prosperují
Ladislav Vinš
Přírodě neporučíš, je silnější než ty
člověk je jenom její sluha. Kdysi, když nebyly motorové pily a jenom „kaprovky“ a koňský potah, uměl si člověk lépe poradit než dnes v době vysoké civilizace. Přírody si vážil a byl k ní šetrnější, protože si vždy uměla poradit sama. Děje se tak i dnes
Ladislav Vinš
Ahoj se opět ozývá tábořištěm na Soumaráku
Nebudu psát žádné zážitky, vzpomínky nebo chválu. Soumarák je pojem, kdo zde zažil den, týden, nebo celou letní sezonu nikdy nezapomene....
Ladislav Vinš
Krásně uplakaný počasí na Šumavě
v sobotu po obědě jsem řešil problém spát nebo bdít, když venku chvílemi leje jako z konve a mé tělo je poslední dobou zvyklé trávit dobrý oběd ve vodorovné poloze. Ne, že bych byl líný, ale letošní počasí v podstatě nic jiného důchodcům nedovolilo.
Ladislav Vinš
Pod rouškou pravdy, návrat staré propagandy
Překvapil mě článek v jednom místním zpravodaji, kde jsou vyzýváni lidé k navrácení morálních zásad, uveden příklad lidské zloby při ničení pamětní desky Rudouše Kočího, který i když byl v přesile, padl u Českých Žlebů v souboji s Králem Šumavy – Hasilem, který za hranice převáděl svého bratra, a padli oba do obklíčení. Karel Hasil se zachránil, bratra zasáhla dávka ze samopalu a na místě zemřel.
Ladislav Vinš
Hádanka – Roubenka v historickém koutku Prahy
Skončila doba, kdy jsme mohli vyjet do zahraničí jenom do lido – demo a západní státy jsme my, normální smrtelníci, znali jenom z vyprávění těch, kteří se tvářili jako antikomunisté, ale co by prověření, byli vysíláni do kapitalistických států na služební cesty, nebo na dovolenou s celou rodinou.
Ladislav Vinš
Š m o u l o v - vymoženost socializmu
Nebyla zelenina ani ovoce, ani soukromý pěstitel. Tak jak z toho, přemýšleli soudruzi a zrodil se nápad, za odměnu a věrnost straně přidělíme oddaným soudruhům a soudružkám v zahrádkářské kolonii pozemek o rozloze 400 m2, zbudované většinou na bývalé navážce, zaplevelené nevyužívané louce, nebo místu, které budou světu ukazovat vymoženost socializmu.
Ladislav Vinš
Konečně snad to s předpovědí počasí vyšlo …
odložil jsem zimní oblečení, futrál na nos, klapky na uši, palčáky, flanelové podvlékačky, plstěné důchodky, flanelovou košili a záchranou láhev na jedno použití s nadpisem RUM.
Ladislav Vinš
Zůstala nám vzpomínka a naděje, že se napaseme na zeleném
Řekla kráva krávě, když je vyháněli po zimě na pastviny, kde nebylo po čerstvé travičce ani památky a pod kopyty mlaskala voda a bahno a sem tam byl trs staré zežloutlé trávy.
Ladislav Vinš
Přijde jaro přijde, bude zase máj, možná …
Volal mně spolužák “dědku jak je ti po těle, samozřejmě teplo, protože jsi nabalený do péřové bundy, ale co duševno v tomhle počasí?“
Ladislav Vinš
Kdysi vesnice, ve které bylo skoro dvacet hospod v jedné ulici
Dnes jich zbylo pět a živoří. Vaření piva zde mělo tradici již v roce 1627, kdy začali čepovat Dominikáni první várku ve svém klášteře, dnes „Starém pivovaře“. V roce 1899 byl dán slavnostně do provozu měšťanský pivovar pražských sládků, v periferní vesnici, zvoucí se Braník, ku Praze připojena v roce 1922 (viz Wikipedie).
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 ... | další |
