Snad nám tuhle pohádku nikdo neukradne

Vkročíte do stínu vysokých smrků, zaboříte své kroky do hlubokého mechu, který střídá malá paseka posetá šiškami, osvětlená hřejícím sluncem, zaplavená vůní pryskyřice, jehličím a usychající kůrou stromů.

V nedaleké houštině se mihl skřítek, druhý, třetí, čepičky se jen mihotají, ale kdepak, jen špatně vidím. Tři motýlci – bělásci se honějí na slunci. Z dálky se ozve kukačka, rychle si sahám na peněženku, aby mne neobrala o ten zbytek drobných. Je červen a na konci smrkových větviček se objevují nové ratolesti, krásně světle zelené chomáčky chmýří. Na konci lesa, na pokraji louky jsem zahlédl stříšku podobnou perníkové chaloupce, kde se tady asi vzala?  Pomalu jsem se přibližoval, abych náhodou bábu neprobudil, zbytečně, když jsem přišel blíž stál přede mnou krmelec ještě se zbytky sena. Přešel jsem na lesní cestu a stále mně něco chybělo, asi ptačí zpěv, který se ozýval jen sporadicky, nebo typická vůně hub. V zadumání jsem přišel k velkému mraveništi a zadíval se na obrovské pracovní nadšení. Snažil jsem se najít Ferdu Mravence s motýlkem u krku, ale asi se převlékl do pracovního. Na konci mého snění jsem byl obdařen nálezem třech hříbků Kovářů, ale kdo mně připraví dobré krmě, když jsem ještě nepotkal žádnou lesní vílu.