Na pozvání krávy Máni

  Volal mně majitel rekordmanky krávy Máni (s kterou si rozumí), že holka po mně touží, aby poděkovala za představení Jejího Veličenstva na blogu idnes a za zájem o její osobu ze strany návštěvníků její rodné vesničky.

Spokojenost ovšem byla jenom částečná, protože návštěvníci z města  se vůbec neumí chovat, přijedou v nablýskaném  „žebřiňáků nebo  kočáru“ bez koní, zajedou doprostřed neposekané louky, kterou vzápětí ušlape spousta rozeřvaných dětiček vypuštěných z „plechovek“, které místní rozhlas vítá v pohádkové Lhotě.  Kousek nad jejich hlavami na stráni, je vítá Máňa hlasitým bučením. Nejodvážnější z návštěvníků se k ní přiblíží a volá svojí ratolest, Pepíčku pojď se podívat, jak vypadá kozička, z nebližšího stavení se ozvalo   „Máňo tvař se jak vznešené kráva, budou tě fotit“. Pán se zarazil, obrátil se na Pepíčka, já jsem se spletl, proti sluníčku  špatně vidím, tak to je Pepíčku ta Máňa jak o ní psali, ve předu má rohy a vzadu výrobnu mléka, „a tatí  taky koláčů povídá synek“. Tatík popošel blíž a oznámil, že je to lejno, ještě, že jsi do toho kluku nešlápl. Jedna dáma zůstala stát opřená se zkříženýma nohama o naleštěnou plechovku a opatrně se ptá, kde jsou tady veřejné WC. Poslední z plechové káry vystoupila dáma v pasteveckém širáku a upozornila všechny na místní raritu, zde vidíte dámy a pánové bílé chrty, plemeno, které najdete jenom na Šumavě a ukázala na stádo ostříhaných ovcí, vrchol její přednášky a vědomostí byl označení slepic-Liliputek za ochočené koroptve.

Přišel za mnou majitel krávy Máni se vzkazem od Jejího Veličenstva, ať tato místa příště navštěvují lidé mající vztah k přírodě a vědí, kdy štěká pes a bučí kráva