Ladislav Vinš
- Počet článků 565
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1195x
Ladislav Vinš
Vzhůru do hor za zimním sportem
Ale kam, když není sníh a pořádný mráz?V lednu třináct stupňů plus, sníh, který napadl během prosince, pomalu ale jistě roztál a nezachránil situaci ani umělý, protože s ohledem na roční dobu ani v noci není mráz. V poledne již slunce na horách opaluje. Minulý čtvrtek mě slunce vytáhlo do přírody na místa, kam v létě autem nemohu, na cyklostezku Nová Pec - Stožec a přístaviště lodí v Pěkné, kde končí lodě sjíždějící v létě Vltavu od Soumarského mostu. Všude ještě byly zbytky sněhu a většinou ledovka. Po stezce jsem spíše klouzal, než jel, ale k žádnému úrazu nedošlo
Ladislav Vinš
Šumavský „Kafemlejnek“
ozdoba místních horských tratí, který se v letní sezóně vyšplhá s turisty na malebné nádražíčko v Kubově Huti do výšky cca 1.000 metrů nad mořem. Z Volar se můžete svézt na Lipenské jezero, do Nového Údolí na Bavorské hranice a dál putovat po návazném autobusovém spojení do Passova. Nádherná je vyhlídková cesta do Prachatic. Vůně páry smíšená s kouřem z ohniště Kafemlejnku připomíná dálky a zašlou dobu mládí
Ladislav Vinš
Šumavo, buď velebena
od prvého dne slunovratu připomíná sníh, že nastal zimní čas, ale slunce na mezi u lesa, kam se opírají jeho paprsky, věští příchod jara. Co bude skutečně dál, uvidíme. Ještě stále od nadmořské výšky 800 m se drží sníh a na vrcholcích se dají s opatrností podnikat výlety na běžkách
Ladislav Vinš
Ani o vánocích se zázraky nedějí
Dlouho předem se spekuluje, jaké bude na vánoce počasí. Úřad co hýbe s obláčky, poroučí větru, dešti a láká slunce otřepanou písničkou „sluníčko sluníčko, popojdi maličko ...“, snaží se dva měsíce předem nabádat věřitele, že zrovna letos bude tuhá zima a hodně sněhu. Naivní děti si rychle píšou o sáně a důchodci se předem křižují, proč je Pán Bůh trestá, když mají ve sklepě v koutku jen malou hromádku uhlí a na nové není. Pán se zřejmě nad jejich prosbou zamyslel a poslal na narození spasitele na zemi tetu Oblevu a Vánoce jsou opět na blátě.
Ladislav Vinš
Konečně budu vánoční svátky prožívat v pohodě
. Od doby, kdy děti po rozvodu získaly nového (žárlivého, sto kilometru vzdáleného) tatínka, já se s nimi nemohl setkávat ani o Vánocích, začal jsem svátky nenávidět
Ladislav Vinš
Třetí adventní neděle na Šumavě
V údolích a nížinách se protrhává inverze, ale na horách již skoro týden panuje nádherné slunečné počasí a na slunci máte dojem, že se dá opalovat. Po snídani v jedenáct hodin vyrážíme na loveckou výpravu, která začíná v Chlumu a končí v Nové Peci u Lipenského jezera. Na začátku výpravy ještě svítilo slunce, ale v jednu hodinu po poledni se slunce schovalo za mlhavou oblohu a lov skončil
Ladislav Vinš
Kolik života je ukryto v kameni
OOOOO ...................................... OOOOO ........................................
Ladislav Vinš
Okolní hory mají již bílou čepičku
V údolích a na pastvinách sníh na slunci mírně taje. Děti zažívají první koulovačku a stavění sněhuláka, na iglú je ještě sněhu málo. Stará stébla trávy stále ještě trčí nad pokrývkou sněhu. Mráz přichází jenom v noci a přes den jsou dva stupně nad nulou, s mírným severákem, který dokáže zalézt pořádně do kožichu. Je to ta smutnější stránka kalendářního podzimu Proto se s vámi ještě rozdělím o zážitky z posledních, teplejších, podzimních dnů kolem tábořiště a Vltavského luhu.
Ladislav Vinš
Roční období, které zanechá trvalé vzpomínky
Zemi, kterou nám předurčil k životu náš „praotec“ Čech, již tenkrát věděl, že roční období – jaro, léto podzim, zima rozdává ten nahoře, počasí stejným dílem a každé období má svoje kouzlo.
Ladislav Vinš
Vynalézavé drbny, přelstily všechny
„Ticho léčí“ byla varovná tabulka v čekárně lékaře, aby mohl nerušeně provozovat svoji praxi a zároveň ušetřila pacienty od novinek notorických drben, které sdělovaly všem přítomným , kdo a s kým, kdo umřel, která holka je zrovna v tom a nikdo neví na koho to svede, vyjmenovaly všechny notoriky, ku..vníky, abstinenty, sukničkáře, prostě „věděly o všech všechno“.
Ladislav Vinš
Ještě je cítit vůně „stařeny“ a tlejícího listí
V odpoledních hodinách se podařilo slunci vymanit se z mraků a pohladit krajinu z malé výšky nad obzorem, opřelo se do meze, kde nebyla posečená stará tráva, která na chvíli připomněla svou vůní léto. Lehký větřík zanesl poslední poletující lístky bříz, které se na slunci blýskaly jak zlaté penízky. Na západní obloze se schylovalo k večeru
Ladislav Vinš
Říkali jí „Včelka Mája“
V dnešní době vybíráním kontejnerů na sídlištích se zabývají různí lidé s různým zaměřením V první řadě lidé – bezdomovci, kteří hledají hlavně kovové věci, které se lehce dají zpeněžit ve sběrnách, stejně to platí o starém papíru, ošacení, zánovních botech a v neposlední řadě knihy. Někdy se sami diví co lidé všechno vyhazují. Poslední ,nebo první přicházejí ke kontajnérům nemohoucí zoufalci, kteří trpí hladem.
Ladislav Vinš
Včera jsem ještě prožíval podzimní počasí
alespoň u počítače a své pocity přenesené do obrázků jsem připravil pro dnešní blog. Jaké však bylo ranní překvapení, krajem se projel sv. Martin na bílém koni, a na vrcholcích hor šumavských, zanechal poprašek
Ladislav Vinš
Opuštěné pláže jihočeského moře
Hausbóty zaparkované na suchu. S klesající hladinou obnažují břehy svojí nahotu. Podnikatelé počítají, kolik jim léto vyneslo a připravují svoje podniky na příští sezonu. Letošní návštěvníci vzpomínají na krásné počasí, které jim vyšlo ... Rybáři využívají posledních chvilek, než ryby zalehnou ke dnu. Severák si hraje s hladinou a místní mě říkají; „jo včera jste tu mně být, vlny byly přes půl metru vysoké.
Ladislav Vinš
Až na vrcholky hor
se po serpentinách vyšplhalo babí léto, aby ukázalo svojí krásu a sílu. Člověk naposledy před zimou šel obdivovat proměnu barev jeho paprsků. Místo činu - Šumava, Libínské Sedlo
Ladislav Vinš
Rybník dotýkající se oblaků
se nachází ve výšce 785 metrů nad mořem vedle osady Křišťanovice, o rozloze 13 ha. Je pověstný tím, že se v něm dá koupat za příznivého počasí již v květnu a lidé sem jezdí z širokého okolí, někteří zde tráví v kempu celé léto. Je to nádherný, klidný kout Šumavy
Ladislav Vinš
Poslední dny mojí matky
Je to necelých dvacet let, co za tragických okolností zemřela moje matka , ve věku nedožitých sedmaosmdesáti let. Ohořela ve své posteli na sedmdesáti procentech těla s popáleninami, třetího a čtvrtého stupně. V poslední době trpěla sklerózou úměrně ke svému stáří. Měla ve svém rodinném baráčku svůj výměnek, z vlastním vchodem. Nejmladší dcera s ní v domě bydlela a také měla svůj vchod do ostatních místností, kuchyně a koupelny. Jako v jiných rodinách stáří se s mládím moc nesneslo. Poslední dny, matka dostávala večer silná sedativa, po kterých se lžící netrefila do úst, a do postele jí museli ukládat, protože již na půl spala, ukládali ji na znak, i když celý život byla zvyklá spát na boku. Přes den byla ještě čilá, chodila zalévat nebo upravovat hroby na sousední hřbitov za což dostávala od lidí odměnu.
Ladislav Vinš
Kde ještě žijí dobří lidé ?
v obci Dobrá – okres ? ? ?, blízko vltavského luhu a bavorských hranic. Stará dřevařská osada, dnes hojně navštěvovaná cykloturisty a v zimě lyřaři na běžkách. Osadou prochází (slepá) úzká cesta, po které dvě auta neprojedou. Všade vládne pohoda a klid.
Ladislav Vinš
Vzpomínky na Velké říjnové výročí – jen pro silné žaludky
Kulaťák, známé náměstí, které zná každý Pražák, i přespolní. Již za první republiky zde byla pořádána tradiční Matějská, jarní pouť, soudruzi zde umístili svoji modlu, sochu V.I. Lenina. Dodnes zde sídlí štáb zelených mozků a v době normalizace byl ve vedlejší budově pro pobavení a někdy i pro rozveselení Armádní klub, pouze pro vysoké důstojníky a jejich rodinné příslušníky, a také samozřejmě pro osvoboditele, z roku 1968. Budova nesla název ÚDA.
Ladislav Vinš
Síla, která láme stromy jako sirky
V srpnu přišla navečer od západu bouřka, předpovězena meteorology, žádné kroupy, žádné přívaly deště, letní bouřka. Všechno se splnilo až na pár minut běsu, který se prohnal údolím mezi Lenorou a Soumarským mostem, v podobě silné vichřice.
Ladislav Vinš
Ne jenom zlato najdete na Šumavě
ale v horských potůčkách a říčkách se objevuje třpyt stříbra . . . . . . . . . . . . . .
Ladislav Vinš
Pohádka od Mechového potoka
Bylo nebylo údolí, které se nazývalo “Zázračné od Mechového potoka“, který rozděloval krajinu na území zla a dobra. Na straně zla, neobdělaná pole, ruiny vesnických stavení a nebo jenom stopy kde kdysi stály, hromady sutě z portálů kostelíků, opuštěné hroby dávných obyvatel a všude rozmístěné posedy, ze kterých vykukovaly hlavně samopalů, hlídající stezky pašeráků. Podle plotů z ostnatého drátů projíždějí hlídky v terénních vozech. Občas se ozve krákání vran, život se zde zastavil, slavnostní oděv je zelená uniforma.
Ladislav Vinš
Tajemství lesních cest
V každou roční dobu, za každého počasí. Osvícené svitem měsícem, měnící se stíny při každém kroku. Voňavé při svitu slunce, na podzim při tlení listí. Zvonivé při klapotu kol. Stezky k napajedlu, které zná jen zvěř. Člověče jdi, a hledej.
Ladislav Vinš
Jak je krásné žít na vesnici, a l e
Jenom ve snu? Ty tam jsou časy, kdy si sousedi dokázali pomáhat. Dnes staví okolo svého stavení čtyřmetrové ploty a ne jenom „náplavky“, ale i místní. Závist, zkažená morálka, majetek , dokáží z člověka udělat zvíře. A zvířata při tom z vesnice vymizeli, protože na ty si vytvořil člověk (zavřený v kleci sněmovny) zákony a předpisy. Na vesnici si můžete pěstovat jakákoliv zvířata, ale nesmí to vadit sousedovi, takže prase, koza, kráva, králík zapáchá, kohout budí moc brzy, slepice, husy, kachny poserou co můžou. Takže tato zvířata na vesnici nenajdete, maximálně štěkot psů, bojových plemen. Byl jsem však svědkem na odboru životního prostředí v malém městečku, kam si přišla stěžovat místní rodačka, že se prý rozmnožili v obci vrabčáci, a když se houfují, dělají velký hluk a ona nemůže po obědě spát, „udělejte s tím něco!“
Ladislav Vinš
Trapasy se stávají, ale tenhle stál za to
Restaurace II. cenové skupiny, v osmdesátých letech, v centru jednoho významného pražského obvodu, v jednom významném Domě, kde když v blízkém štábu byla porada, přišli účastníci na oběd tak se prostora sálu, kde bylo 120 míst, zelenala, jak nedozrálá kukuřice se zlatými prýmky a výložkami. Obsluhující personál byl předpisově oblečen do černého, s nezbytným motýlkem u krku. Dost často však si přál některý z účastníku oběda, aby byl obsluhován pořadovým krokem. Těmto významným mozkům se těžko vysvětlovalo, že restaurační zařízení je civilním podnikem RaJ.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
