Paragrafy moc nechápu

K právu jsem měl vždycky daleko. Mládí, kdy člověk získává nejvíce vědomostí, jsem prožil za socializmu a tehdy se říkalo, že právo má třídní charakter. To jsem považoval za nesmysl a takovéto vědě jsem se vyhýbal.

Dnes však ve veřejném dění jedna kauza střídá druhou. Nebo, což je ještě horší, se jedna kauza řeší deset let a závěr je stále v nedohlednu. Jsem však ve věku, kdy už je pro mě těžké dohánět zanedbané.

Před několika lety předseda ústavního soudu Pavel Rychetský prohlásil, že úkolem ústavního soudu není hledat právo, ale zjišťovat, zda situace je v souladu s naším právním řádem. Moc jsem to nechápal, pak jsem zjistil, že existuje přirozené právo, se kterým bohužel může být psané právo v nesouladu. Naše prostřední vnučka, která má dobrou vyřídilku, a proto ji dali studovat práva, mi to trochu vysvětlila.

Nedávno tady zasloužilý bloger Tomáš Vodvářka, ač povoláním lékař, napsal blog, ve kterém ukázal, že rozumí i právní vědě, a já jsem se mu v duchu uklonil. Já například se marně snažím orientovat v jedné ze stálic na obloze našeho veřejného života, totiž v kauze Čapí hnízdo. Podle mého laického pohledu byl Babiš obviněn, že protiprávně získal podporu 50 milionů. Babiš těchto 50 milionů vrátil a tvrdil, že je nevinný. Po procedurách, trvajících léta, došel soud k závěru, že Babiš je nevinný. Alespoň tak tomu rozumím. Proč však soud neřekl, že mu těch 50 melounů patří právem a že je má tedy dostat opět zpátky? A když na to soud ve svém výroku opomněl, proč na to neupozornil Babišův obhájce? Vždyť si hned mohl účtovat 5% ze získané sumy, což je nezanedbatelná částka i pro advokáta.

Jestli to někdo vysvětlí mně, laikovi ve věcech právních, budu vděčný.