Lukáš, Jitka a Irena 3/16 Dokončení studií a svatba

Já jsem to měl v práci náročné. Začali mi svěřovat složitější úkoly a současně jsem chtěl dokončit studium s červeným diplomem. Po ukončení studia mi v práci svěřovali pak docela náročné úkoly.

Jitka se taky věnovala pilně studiu. Ve čtvrtém ročníku se zapojila do řešení jednoho projektu pro Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Jitka stále udržovala přátelství s Irenou. Ta nastoupila do obchodního oddělení podniku Vadex, který vyráběl domácí spotřebiče. Samozřejmě upoutala na sebe pozornost kolegů-mužů. Záhy však její nová kolegyně Kružíková začala Irenu veřejně upozorňovat na chyby v anglických dopisech, které Irena psala. Irena znala anglicky dobře, ovšem chyběly ji odborné termíny, v těch skutečně chybovala. Kružíková každou chybu patřičně rozmazala. Irena si od kolegů vyžádala soubory anglické korespondence, pečlivě je studovala a vypisovala si odborné termíny. Kružíková dále dávala najevo svou další přednost: dobrou znalost němčiny. Firma Vadex, v níž Irena pracovala, měla každý rok svůj stánek na veletrh v Düsseldorfu v Německu . Pravidelně na tom stánku byla i Kružíková, němčinu tam uplatnila. Irena se dala do studia němčiny, věnovala se tomu hodně, měla na jazyky nadání a díky tomu po dvou letech byla v týmu, který jel do Düsseldorfu na veletrh. Kružíková pak vykřikovala:

 „Ta tam jede proto, že je milenkou šéfa Konopky.“

Byla to možná pravda, na situaci to nic nezměnilo. Irenu začal podnik využívat jako modelku, objevovala se na jejich prospektech a reklamách a brzy dostala smlouvu a stala se tváří firmy. Kružíková pak řekla:

„S takovou děvkou nebudu na jednom pracovišti,“ dala výpověď a odešla. 

Když jsem se postupně od Jitky dozvídal tyto zprávy, podivil jsem se:

„Co Irena očekává od vztahu se šéfem, který je o více jak dvacet let starší, a hlavně je ženatý a rozvod neplánuje?“

„Když ho má ráda…“ odpověděla Jitka neurčitě.

"Obávám se, že Konopka ji má jenom pro potěšení.“

„Třeba si ji vezme.“

„Na to bych nespoléhal. Spíše bych se obával toho, že teď o ní nebude mít zájem žádný ze spolupracovníků. Nikdo si to nebude chtít se šéfem rozházet.“

Jitka už dále Irenu neobhajovala.

Ve strojírnách, ve kterých jsem pracoval, se postavila nová výšková správní budova. Kromě ředitelství se měla do ní přestěhovat i konstrukce. Dosud jsme sídlili mimo areál podniku v budově, která byla postavena koncem 30. let jako byty pro vedoucí pracovníky našeho podniku. V 50. letech byla přeměněna na kanceláře. Bylo rozhodnuto, že po odstěhování konstrukce se opět přemění na byty. Zájemci z řad našich pracovníků si založí bytové družstvo, budovu převezmou a na vlastní náklady si ji přemění na byty. Tady mi kynula možnost získat pěkný byt za výhodných podmínek. Podnik předá dům za symbolický poplatek družstvu a my zaplatíme pouze zateplení a přestavbu na byty. Jitka se blížila ke konci studia, přišel jsem s návrhem:

„Vezmeme se, jako manželé vstoupíme do stavebního družstva a vybereme si vhodný byt. Navrhuji třípokojový.“

„Nebylo by možné čtyřpokojový?“ prosila Jitka a dodal tichým hláskem „Já bych chtěla mít tři děti.“

„Proč ne? Já jsem taky ze tří dětí, jak víš. Marta je o tři roky mladší a David je o 12 let mladší než já,“ odpověděl jsem a byl jsem šťastný, že v této věci je mezi námi soulad.

 „Ale já bych je chtěla mít věkově co nejblíže u sebe, aby si spolu mohly hrát. Již jsem ti vyprávěla své nejkrásnější vzpomínky z dětství, když ještě s námi bydlel tatínek. O poschodí níže bydlela Anetka a Radek. Anetka byla o rok starší a Radek byl o rok mladší než já. Měli velký pokoj a v něm jsme si hráli. Radek měl v jednom rohu garáž a opravoval v ní auta. Já jsem měla, když jsme si hráli, v druhém rohu svůj byt. Prostřela jsem tam na malý stolek slavnostní ubrus, což byl obyčejný papírový ubrousek, který jsem přizdobila pastelkami. Na to jsem přichystala slavnostní občerstvení, to byly třeba piškoty namazané máslem, a pozvala jsem ostatní na návštěvu. Radek zajel autem pro Anetku, přijeli k nám, hodovali jsme a vedli řeči. Pak zase udělala hostinu Aneta, třeba tak, že rozkrájela jablko na kousky, ozdobila je rozinkami a propíchla párátky. Já s Radkem jsme k ní jeli na návštěvu.

Pak tatínek od nás odešel a s mámou jsme se přestěhovaly do menšího bytu. Já jsem byla vrcholně nešťastná: ztratila jsem tatínka a teď ještě ztrácím Anetu a Radka. Sice mi máma slibovala, že se budeme navštěvovat, poprvé jsme se však navštívili více než po roce a pak to úplně skončilo.“

Znal jsem tuto bolest a toužil jsem ji zahojit. Alespoň jsem teď Jitku přivinul k sobě a zaplesalo mi srdce, když jsem viděl, jak se na mě šťastně podívala. Domluvili jsme se, že si letos uděláme jen tu nejlevnější dovolenou a ušetřené peníze přidáme k těm, které jsem již za pět let práce našetřil. To by mělo stačit na základní vklad pro pořízení čtyřpokojového bytu v tomto družstvu. V neděli přijdu požádat o její ruku a domluvíme datum svatby, další neděli pak přijde Jitka k nám.

Rozvažoval jsem, zda mám požádat o Jitčinu ruku jinými slovy, než která jsem použil před pěti lety a která mám stále v paměti. Usoudil jsem, že nemám důvod na nich co měnit, tak jsem v neděli napřáhl ruku s kyticí a spustil:

„Vážená a milá paní Grohmanová, žádám vás o ruku vaší dcery Jitky, kterou miluji a chci s ní vytvořit nerozlučnou manželskou dvojici.“

„Ráda souhlasím, ať jste spolu šťastni,“ odpověděla paní Grohmanová. Pak se podívala na kytici a dodala: „Ta je krásná.“

Vzpomněl jsem si při tom na situaci před dvěma roky, kdy přišel Jakub požádat o ruku sestry Marty, tak tatínek odpověděl: „My spolu s maminkou …“ Mluvil v množném čísle.

Asi nám všem třem vytanulo na mysli, jak jsem žádal o ruku před pěti roky, nikdo to však neřekl nahlas a začali jsme probírat termín svatby:

„Promoce je koncem června, svatba musí být až po ní. Já chci, aby Jitka měla na diplomu napsáno Ing. Grohmannová,“ položila si na počátku jednání svou podmínku paní Grohmanová. Takovýto argument by mně nenapadl, ale respektoval jsem to. Pomyslel jsem si, že paní Grohmanová nemá stále vyléčený komplex z nějaké inženýrky, která jí v životě ublížila, a chce si ho takto kompenzovat. Její dcera musí být Ing. Grohmanová, i když jen jeden měsíc. Upozornil jsem na horní hranici termínu svatby:

„Tak přichází v úvahu jenom červenec. Prvým důvodem je, že v srpnu se zakládá bytové družstvo. My jsme se s Jitkou domluvili, že chceme získat čtyřpokojový byt. Takové budou v tom domě jen dva. Když o jeden z nich zažádáme jako manželé, budeme mít větší šanci, že ho získáme. Druhý důvod, proč svatba musí být v červenci, je, že sestra Marta v září čeká první mimino a řekla mně, že v srpnu již by na svatbu nešla.“

Rychle jsme se dohodli na začátku července. Pak jsme probírali, koho pozveme. Dohodli jsme se, že pozveme rodiče, moje sourozence (Jitka byla sama), prarodiče, strýčky, tety, bratrance a sestřenice s partnery, pokud je mají.

„A ještě Irenu a Jaromíra!“ doplnila Jitka.

„Jen Irenu, Jaromír koncem června odjíždí do USA,“ opravil jsem ji.

„Ale já bych chtěla, aby na naší svatbě se sešla Irena s Jaromírem!“ trvala na svém Jitka.

„Podívej se, sešli se několikrát. Byli jsme párkrát společně v divadle či na nedělním výletě. To vše bylo před tím, než Jaromír začal chodit s Leonou. Měli dost příležitostí k tomu, aby splnili tvé přání a zakoukali se do sebe.“

„Ale teď, když se Jaromír s Leonou rozešli, třeba bude hledat nějakou náhradu,“ namítala dále Jitka.

„Já myslím, že se rozešli proto, že Leona byla proti jeho cestě na půl roku do USA. Pochybuji, že by si s ním Irena chtěla něco začít, když má toto před sebou. Pokud na tom trváš, abychom je měli za svědky, pak musí být svatba před tvojí promocí.“

„To nepřichází v úvahu. Ty musíš promovat jako inženýrka Grohmanová!“ opakovala svoji podmínku maminka.

Svatba se tedy konala začátkem července. Na svatbě byli naši rodiče. Jitčin tatínek byl jen v kostele. Jitku přivedl před oltář a pak seděl v lavici sám. Po obřadu jí předal svatební dar a odjel. Pak tam byli moji sourozenci, Marta i s manželem Jakubem, oba moji dědečci a babičky, rodiče paní Grohmanové, naši strýcové a tety, bratranci a sestřenice, někteří se svými partnery a Irena. Myslím, že zábava nevázla.

Po svatbě jsem se nastěhoval k Jitce. Bydlela s maminkou ve dvoupokojovém bytě. V jednom pokoji bydlela maminka, ve druhém my. Moji rodiče sice měli větší byt, bydlel v něm však mladší bratr David, ale hlavně tatínek, vzhledem k jeho nemocnému srdíčku, potřeboval klid.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ladislav Jílek | pondělí 25.9.2023 8:11 | karma článku: 9,86 | přečteno: 287x
  • Další články autora

Ladislav Jílek

Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část IV – Vzdělanost

V době renesance se začala prosazovat vzdělanost, před tím se více cenilo umění válečnické. A taky se v renesanci začaly hlásat pansofistické myšlenky. U nás byl významným zastáncem těchto myšlenek Jan Amos Komenský.

13.5.2024 v 14:42 | Karma: 13,93 | Přečteno: 244x | Diskuse| Kultura

Ladislav Jílek

Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část III – Revoluce

Když jsem studoval za minulého režimu, říkali nám ve škole, že revoluce jsou lokomotivami dějin. I mnoho nekomunistických historiků vyzvedá revoluce. Oprávněně?

2.5.2024 v 15:06 | Karma: 15,97 | Přečteno: 252x | Diskuse| Politika

Ladislav Jílek

Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část II - Kolonie

Vzpomínám si, že v padesátých letech minulého století mnoho lidí na argument, že ve Francii, Velká Británii či jiné západoevropské zemi mají vysokou životní úroveň, odpovídal: „Díky koloniím mají vysokou životní úroveň.“

22.4.2024 v 11:10 | Karma: 21,48 | Přečteno: 575x | Diskuse| Politika

Ladislav Jílek

Všem bylo jasné, že to musí fungovat – a ono nic, část I - Války

Již mnohokrát se stalo, že někdo přišel s novou myšlenkou, která chytla. Všem lidem bylo jasné, že to je ono, nadchli se pro ni, realizovali ji – a nakonec se ukázalo, že to nefunguje.

16.4.2024 v 17:36 | Karma: 16,31 | Přečteno: 495x | Diskuse| Politika

Ladislav Jílek

Poznámky k eutanazii

Vím, že většina lidí má vyhraněný názor na dobrovolné ukončení života. Pokud někdo na toto téma ještě chce vést úvahy, doporučuji zvážit níže uvedená fakta.

11.4.2024 v 12:57 | Karma: 14,66 | Přečteno: 591x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Prokurátor soudu v Haagu požádal o zatykače na Netanjahua a lídry Hamásu

20. května 2024  13:31,  aktualizováno  19:38

Hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan v pondělí požádal o vydání...

Slovenská koalice po atentátu brojí proti satiře na Zomri, prý šíří nenávist

20. května 2024  19:32

Od chvíle, kdy útočník v Handlové postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se jeho koaliční...

Vadná krev zabila v Británii tisíce lidí, vlády to chtěly utajit, tvrdí vyšetřování

20. května 2024  18:40,  aktualizováno  19:08

Kvůli kontaminované krvi se v Británii mezi lety 1970 a 1991 infikovalo HIV či žloutenkou přes 30...

Jsme na dostřel ANO, řekl Vondra. Chce porazit „Putinovy užitečné idioty“

20. května 2024  11:36,  aktualizováno 

Europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra řekl, že koalice SPOLU je „na dostřel“ hnutí ANO....

  • Počet článků 423
  • Celková karma 17,11
  • Průměrná čtenost 525x
Žiji v Ostravě, povoláním hutník, narozen 1943, katolík - dost důvodu pro to, abyste mne nečetli.