Jak nám vykradli kancelář

Stalo se to před léty. V pondělí ráno jsme přišli do kanceláře: Skříně otevřené, papíry po zemi, okno vymáčknuté, mříž utržená… Pomalu nám došlo, že tam byli zloději.

Kancelář jsme tehdy měli v nízkém přístavku vedle závodní vlečky. Ohlásili jsme to vedoucímu, ten to ohlásil ředitelovi a za chvíli tam byli dva kriminalisté, jeden s bříškem a v býlích, to byl vyšetřovatel, druhý drobné postavy, to byl technik. Podíval se na okno, kterým tam přišli, a prohlížel vzorek, který byl otištěný v prachu na parapetu. Pak šel do provozu a vypůjčil si od dělníků velmi hrubé rukavice z pytloviny, které se tehdy v hutích běžně používaly. Otiskl rukavici vedle a zjistil, že otisk je stejný. „Pracoval v těchto hrubých rukavicích.“ Našli jeden otisk boty a několik vyhořelých zápalek. „Ani baterku neměl.“ řekl kriminalista. Pak sepsal, co se ztratilo: Kalkulačky, magnetofonové kazety (tenkrát se na ně nahrávaly daty a programy k počítačům), fotoaparát a na víc jsme nepřišli. „Jistě ještě na něco přijdete dodatečně. Tady je moje číslo, zavolejte mi. Někdy pomůže odhalit pachatele maličkost. Jednou jsem vyšetřoval vloupání do chaty. Ten zloděj tam udělal svoji potřebu a místo toaletního papíru použil jízdenku na vlak, kterou mu ručně vypsala průvodčí. Tak jsem ji vzal a průvodčí si vzpomněla, komu ji vypisovala.“ Pak kriminalisté odešli.

A následovali maléry: Ředitel si zavolal uklízečku, která měla každé ráno tento rajon uklidit. Zjednodušovala si práci a každý den uklízela pouze část. Dostala finanční postih. Finanční postih měl i pracovník, pod kterého uklízečky spadaly. Další finanční postih měli údržbáři, kteří měli dát na okno mříž. Udělali sice masivní mříž, ale k okennímu rámu ji připevnili slabými hřebíky, šla utrhnout jednou rukou. Pracovník zvláštního oddělení dělal zase aféru z toho, že jsme vedle dokumentace označené jako „tajná“ měli soukromý fotoaparát. Zkrátka řetěz malérů.

Asi po týdnu kolega říká: „Kde mám nůž? Kdo si ho vypůjčil?“ Nikdo. „Tak asi ho vzal ten zloděj. Mám to ohlásit?“ – „Říkali, že někdy pomůže i maličkost, tak mu to zavolej.“

Kolega tedy volal: „Asi mně ukradl i nůž.“ – „Jaký?“ – „Já jsem si ho dělal sám.“ – „Přijďte nám ho nakreslit.“

Jednou za čas jsme vytavili ocel s 1% uhlíku a 12% chromu, vyválcovali z ní pásky a poslali je do Chirany, kde z nich dělali skalpely. Mnozí kolegové si vzali koncové odstřižky a zhotovili si z nich nože. Byly velmi kvalitní. A to udělal i ten kolega. Střenku udělal ze švestkového dřeva, a jelikož neměl mosazné nýty, vzal mosazné šroubky s šestihrannou hlavou a použil je místo nýtků.

Asi za týden přišel kriminalista a předložil ztracený nůž. „Jak jste ho našli?“ Byli jsme zvědaví. „Ani to nebylo složité. Vykradených kanceláří bylo více a všechny byly v blízkosti vlečky. Vzali jsme si rozpis služeb na vlečce a zjistili jsme, že se na ní střídají čtyři party a ke všem krádežím došlo, když měla službu stejná parta. Prolustrovali jsme tu osádku a zjistili, že čtyři členové již mají záznam. Zašel jsem k nim pod smyšlenou záminkou na návštěvu a u jednoho ležel na stole tento nůž. Udělali jsme u něho domovní prohlídku, našli mnoho věcí. Ty vaše kalkulačky však prodal v hospodě za pivo a kazety také. Na druhou stranu jsme našli několik rýsovacích souprav (tehdy se ještě výkresy kreslily ručně), které nemůžeme přiřadit k žádné loupeži. Neztratila se vám taky rýsovací souprava?“ – „Neztratila, zmizelo jen to, co jsme nahlásili. Máme šanci, že dostaneme odškodné?“ – „Nemáte, ten zloděj má špatnou pracovní morálku a platí alimenty.“ – „Tak zůstane jen u těch malérů, které nám nahlášení této krádeže způsobilo. To bychom si dnes taky rozmysleli, zda to máme hlásit.“