Historie zpracování kovů – ještě ke kolejnicím

Ještě přidávám dodatek k mému nedávnému blogu z historie železnice. Po roce 1830, kdy Stephenson uvedl do provozu prvou železnici, začaly se budovat železnice i v dalších zemích.

Ve druhé polovině 19. století došlo k boomu, všechny vyspělé státy začaly budovat železnice a velmi vzrostla poptávka po kolejnicích. Válcovacích tratí, na kterých bylo možné vyválcovat kolejnici, bylo málo a byly málo produktivní, poháněly je parní stroje. V té době byla taková válcovna i na Slovensku v Podbrezové. Začali tedy na ní válcovat kolejnice. Problém byl s jejich dopravou. Do Podbrezové tehdy ještě nevadla trať. Nakládali je proto na jednouchá plavidla a dopravovali po řece Hron do Dunaje. Dokonce je prodávali i do USA, kde stavěli železnici napříč kontinentem.

V 90. letech minulého století nastala opačná situace: kolejnic a oceli vůbec byl nadbytek. Navíc padla železná opona a ruské a ukrajinské ocelárny mohly volně prodávat do západní Evropy. A tam dávali přednost levnějším ruským kolejnicím. Následkem toho v Německu zastavovali jednu válcovnu za druhou. Když měli zastavit poslední, německá vláda řekla: „Ne! Ze strategických důvodů musí v Německu být alespoň jedna válcovna kolejnic.“ Německé železnice tedy odebíraly dražší kolejnice a vláda to sanovala. Aby nevzniklo nedorozumění: na kolejnicových tratích se válcují také travezy, U-profily … atd. I ty se vozili z východní do západní Evropy.

Dnes je ještě levnější ocel z Číny. Čína již pokrývá více jak 50% světové výroby oceli. Jejich ocel je levnější jednak díky nižším mzdám a jednak z ekologických důvodů. Ve vyspělých zemích musely ocelárny provést mnoho ekologických investic. Například odprášení aglomerace stojí více jak miliardu korun. To zvyšuje cenu oceli. V Číně žádná taková opatření nedělají a jejich ocel zaplavuje svět. I u nás mají čínští výrobci oceli svá obchodní zastoupení.