Dějiny Ruska a USA

Obdivovatelé Ruska a zvláště Putina se teď krotí ve svých projevech obdivu k ruskému vůdci, často však poukazují na války, které vedly Spojené státy, zvláště proti Mexiku, Vietnamu a Srbsku. 

Porovnejme dějiny obou zemí.

ÚVOD

Rusko a USA jsou dva rozlohou veliké státy. Dneska. Na počátku historické doby však byly všude jen malé státy, většinou šlo o městské státy, tedy státem bylo jedno město a jeho okolí. Později se tyto státy spojovaly, a to převážně válkami. Ve větším státě se může lépe rozvíjet dělba práce a panovník může být pyšný, že vládne větší zemi. A tak jeden stát k sobě násilím připojoval sousední státy, dokud nenarazil na přírodní překážku, kterou byly hory, mořský břeh či velká řeka. Překážkou tak mohl být vojensky silný stát, který se mu nepodařilo zdolat. Ve středověku rostly státy taky díky sňatkům. Například Karl IV, svými promyšlenými sňatky rozšiřoval území českého státu. Nebo v r. 1469 si Izabela Kastilská vzala za manžela Ferdinanda II., dědice Aragonie, a tak vzniklo Španělsko.

Někdy se úspěšným povstáním utrhla část jednoho státu a připojila se k jinému státu. Tak například při povstání Bohdala Chmelnického byla část Ukrajiny (ta na východním břehu Dněpru) odtržena od Polského státu a roku 1654 byla připojena k Ruské říši.

I naši obrozenci v 19. století snili o něčem podobném. Rusko jako velký stát bylo pro ně dokonce nadějí. „Aneb k mocnému přichyl tam se dubisku, jež vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.“ To napsal jeden básník, zdá se mi, že Ján Kollár. Dubiskem mínil Rusko. Marně jim K. H. Borovský vysvětloval, jak to v Rusku vypadá, byl tam v letech 1842–1844 jako vychovatel v rodině univerzitního profesora. A byl zděšen poměry v tehdejším Rusku: Mladý nevychovaný syn dá klidně facku starému sluhovi a všichni to přehlíží. Vylíčil to po návratu v knize Obrazy z Rus. Mimochodem, za minulého režimu byla tato kniha vyřazena z knihoven. Zajímavé je, že rusofilové v době našeho národního obrození neudělali jeden průzkum: mohli se poučit v Polsku. To bylo, jak známo, tehdy rozděleno mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Nejsilnějším útlakem trpěli Poláci v Rusku, nejvolnější byli v Rakousku. Kdyby tenkrát zajeli do Varšavy, ta byla součástí Ruska, a zjistili by si, jak se tam Polákům vede, ťukli by se do čela a změnili názor. To jsem však odbočil, nazpět k tématu.

K růstu státu občas docházelo kupováním území. Například Židé kupovali pozemky v Jeruzalémě a okolí již před r. 1948 v naději, že si tak vytvoří vlastní stát.

STRUČNÉ DĚJINY RUSKA

První stát na území Ruska založil Rurik v r. 862 v Novgorodu. Rurik byl Viking. Lze v tom spatřovat analogii toho, že první státní útvar na území západních Slovanů založil franský kupec Sámo. Vikingové se plavili nejen po mořích ale i po řekách na lodích s vesly. Veslařům říkali rusové, od toho zřejmě pochází pojmenování východních Slovanů. Někteří však mají pro vznik jména Rus jiné vysvětlení. V r. 882 novgorodský kníže Oleg dobyl Kyjev a založil Kyjevskou Rus. V r. 989 vládce Kyjevské Rusi kníže Vladimír I. přijal křesťanství. Vznikala další knížectví, nebyla však jednotná. Sjednotilo je až to, že do země vpadli Mongolové. Rusové o nich mluví jako o Tatarech, ačkoliv Tataři byli jen jeden z mongolských národů. Ruská knížata se spojila s Kumány, přesto však byla roku 1223 poražena na řece Kalce. Rusové byli podmaněni, s výjimkou těch, co sídlili v bažinaté oblasti. Tataři byli zvyklí na pouště a stepi, nechávali obyvatele bažin být. Docházelo i k míšení, dobrovolnému či nedobrovolnému a rodili se snědší děti. Rusů sídlící v bažinách se to však netýkalo, začali jim tedy říkat Bělorusové.

Odpor Rusů byl dostatečný na to, aby zadržel Tatary (Mongoly) na další cestě do Evropy. Sice v r. 1240 provedli výpad do Polska a Maďarska, to však byla maličkost oproti tomu, čemu čelili Rusové.

Tady bych připomněl některé předchozí vpády podobných národů. Z mnoha asijských národů, které pustošily Evropu hlavně v době prvého a druhého stěhování národů si připomeňme alespoň Huny, kteří v r. 370 překročili Volhu a v r. 430 už měli říši sahající až k Rýnu. Římským vojskům spojenými s Germány dalo velkou práci, než je zkrotili. V roce 558 přišli do Evropy Avaři. To už zde sídlili Slované, Avaři si z nich udělali otroky. Terorizovali Evropu od Byzantské říše až po říši Franskou. Nakonec je porazil Karel Veliký roku 776.

V roce 882 vpadli do střední Evropy Maďaři. Vyvrátili Velkomoravskou říši a šli loupit do Itálie a dalších zemí. Nakonec však přijali křesťanství a usadili se. Stejnou metodu chtěl papež použít na počátku pronikání Mongolů (Tatarů). Poslal za chánem věrozvěsty, ti mu předložili křesťanské učení. Chánovi se líbilo. Ovšem, když uslyšel, že by musel přestat válčit a loupit, jeho zájem opadl. Papež k němu poslal druhé poselstvo, pak třetí a čtvrté. Všechna ztroskotala na tomtéž: Přestat válčit a loupit bylo pro chána nepřijatelné. Pak se k chánovi vypravili muslimové. Když chán od nich uslyšel, že může válčit dále, nařídil poddaným, že mají přijmout islám.

A teď zpět do Ruska. Koncem 13. století začalo nabývat na významu moskevské velkoknížectví. Roku 1380 využil moskevský velkokníže Dimitrij Donský vnitřních problémů mezi Tatary a porazil je v bitvě na Kulikově poli. Moskevské knížectví však zůstalo závislé na Zlaté hordě a odvádělo poplatky. Z této závislosti je vymanil až Ivan III. roku 1480. Tataři přišli o politickou moc, nicméně dodnes tvoří nejpočetnější menšinu Ruska, koncentrovanou zejména v Tatarstánu (hlavní město Kazaň).

Tady zase odbočím: Zhruba 300 let bojovali Rusové s Tatary. V Evropě zatím byly vystavěny gotické katedrály a v klášterech vzniklo mnoho překrásných iluminovaných rukopisů. V Rusku nebylo nic podobného.

Ivan III. sňatky, obratnou politikou a válkami rozšířil Moskevské knížectví asi šestkrát, zabíralo přibližně 1/3 dnešní evropské části Ruska na severovýchodě plus severní část Uralu až k dolnímu toku Obu. Ukrajina a Bělorusko (přibližně) bylo součástí Polsko-Litevského státu. Velikou oblast kolem dnešního Petrohradu ovládalo Švédsko. Jižní část dnešního Ruska stále ovládal tatarský chanát.

Po dlouhých bojích se v roce 1522 Rusku podařilo získat na Polsko-Litevském státě část někdejší Kyjevské Rusi.

Roku 1547 se Ivan IV. Vasiljevič, zvaný Hrozný, nechal korunovat carem (=císařem) a nastolil tkzv. samoděržaví: centralistickou absolutní monarchii. V letech 1522-1556 dobyl Kazaňský a Astrachaňský chanát a pokračoval v expanzi na Sibiř. Na západě vedl války s cílem získat přístup k Baltickému moři, což se mu nepodařilo. Přídomek Hrozný nedostal náhodou, počtem udělených trestů smrti se možná vyrovnal Stalinovi. V roce 1571 se Tataři spojili s Turky a vytvořili armádu o více jak 100 tisíci mužů. Dobyli Moskvu a okolí. Zabili 80 tisíc Rusů a 150 tisíc jich odvlekli do otroctví.

Smrtí Fjodora I. V roce 1578 vymřela dynastie Rurikovců. Nastalo období zmatků, kdy došlo k ztrátě části území. Roku 1613 byl zvolen nový car Michail Fjodorovič Romanov, tím začala nová dynastie Romanovců, která pokračovala v rozšiřování země. Roku 1648 porve překročili Beringovu úžinu a později začali obsazovat Aljašku.

Ve střední a západní části Evropy v té době fungovala řada univerzit, šířil se humanizmus a renezance. Nic z toho se Ruska nedotklo.

Do roku 1689 se Rusům podařilo dobýt skoro celou Sibiř. Pak nastoupil Petr I. Veliký. Nejdříve v přestrojení procestoval západní Evropu a rozhodl se jí dohonit. Pak získal na Turecku Azov a tím přístup k Černému moři. Další válkou získal na Švédech přístup k Baltickému moři a založil tam nové hlavní město – Petrohrad. Krom toho zakládal manufaktury, školy, loďstvo a dělal sociální reformy s cílem dohnat Evropu.

Od roku 1768 Rusko válčilo s Osmanskou říší, těch tureckých válek byl několik a v každé získalo kousek území. Postupně se dostali až k Dněstru, pak získali Besarábii (dnešní Moldavsko).
Z Napoleonských válek uvedu, že Napoleon shromáždil armádu v počtu 422 tisíc mužů, která roku 1812 vtrhla do Ruska. Úspěšně se dostal do Moskvy, kterou však Rusové zapálili. Ruská armáda nejdříve porazila Francouze v bitvě u Borodina. Když část Francouzů zmrzla nebo umřela hladem, začali je vytlačovat. V lednu 1813 překročili řeku Němen a vstoupili do Pruska. V březnu 1813 dobyli Berlín. V říjnu 1813 se pak u Lipska odehrála Bitva národů, v níž spojená ruská, pruská a rakouská vojska rozdrtila poprvé Napoleona. Do bitvy u Waterloo nasadil Napoleon armádu v počtu 128 tisíc mužů, tedy čtvrtinovou oproti té, která táhla do Ruska. Angličané říkají, že Napoleona porazil vévoda z Wellingtonu, Němci říkají, že Napoleona porazil maršál Blücher, největší podíl na porážce Napoleona však měl generál Kutuzov.
Roku 1827 úspěšnou válkou získali Rusové na Perské říši Arménii a Ázerbájdžán.

V 19. století vedlo Rusko řadu válek, díky nimž získali Finsko, Kavkaz, Kazachstán a další středoasijské státy, Kamčatku, Čukotku a Aljašku. Rozlohou se Rusko stalo největším státem světa a je jím dodnes.

Jedna z mála prohraných válek byla Krymská (1853-5), v níž proti Rusku bojovalo Turecko, Anglie, Francie a Sardinie. Ruští vládci pochopili, že zaostávají a zrušili nevolnictví. Tady bych odbočil. Z této války jsou dochované pečlivě vedené seznamy mužů jednotek anglické armády. Z nich vyplývá, že mnohem více vojáků zemřelo na nakažlivé nemoci nežli přímo v boji či následkem zranění. Tak tomu bylo i u ostatních válek. Teprve v 1. Světové válce zahynulo více vojáků následkem bojů. Při dobývání Kavkazu zahynulo 8 milionů obyvatel, což je polovina tehdejšího počtu. Většina úmrtí jde na vrub nakažlivým chorobám.

Dvacáté století nezačalo pro Rusko dobře. V Rusko-Japonské válce ztratilo polovinu Sachalinu a řadu okolních ostrovů. V listopadu 1917 vypukla Velká říjnová revoluce. Lenin pak prosadil podepsání Brestlitevského míru s Rakouskem a Německem. Lev Trockij byl proti, Lenin však prosadil podpis smlouvy. Následkem toho Rusko ztratilo Finsko, Pobaltí a Besarábii a kus Polska, Běloruska a Ukrajiny. Oficiálně byl Lenin uctíván, tuto smlouvu mu však mnoho Rusů potichu vyčítalo. Ztracená území, kromě Finska, získalo Rusko nazpět po vítězství ve 2.SV. Navíc pomocí Rudé armády nastolilo proruské režimy v Polsku, Maďarsku, u nás a v dalších zemích. Ano, i u nás. V únoru 1948 Stalin ujistil Gottwalda, že RA je připravena na hranicích a v případě potřeby je během několika hodin v Praze. Před touto hrozbou Beneš ustoupil a požadavky Gottwalda odkýval. V poválečném období Sovětský svaz podporoval finančně, zbraněmi a instruktory komunisty a revoluce po celém světě. Úspěšní byli hlavně v Číně, na Kubě a ve Vietnamu. V osmdesátých letech si ruští vůdcové byli vědomi technologického zaostávání a začali perestrojku, která nakonec vedla k rozpadu Sovětského svazu.

DĚJINY USA

Prvými osadníky na atlantském pobřeží USA byli členové sekty nazývané Otcové poutníci, kteří připluli do dnešních Spojených států v r. 1620 a založili osadu Plymouth. Po nich tam připluli členové dalších sekt jako kvakeři, amishi, moravští bratři od nás a mnoho dalších. Když jich tam bylo více, zavedli si jednoduchou organizaci správy věcí veřejných: Všichni jsme si rovni, problémy se rozhodují hlasováním. Šlo tedy o základy demokracie. Šlechtické výsady mezi sebou neuznávali. Brzy však mnohé evropské státy si tam začaly zakládat své kolonie. Od r. 1664 se začala těchto osad zmocňovat Anglie a postupně vzniklo na atlantském pobřeží 13 anglických kolonií. Okolí Velkých jezer a území okolo řeky Mississippi kolonizovala Francie, Floridu a území dnešních států Texas, Nové Mexiko a Arizona kolonizovalo Španělsko. Do těchto kolonií se začali stěhovat lidé již z jiných důvodů: bylo tam dost půdy a vhodné podmínky k podnikání všeho druhu. Stěhovali se tam tedy lidé odvážní a podnikaví a taky různí dobrodruzi. Lidé bázliví a leniví se takové cesty neodvážili. Koncem 18. století žilo již v těchto koloniích více jak 2 milionů lidí a začali se bouřit proti britské nadvládě, konkrétně proti daním. V r. 1776 vydali deklaraci nezávislosti. Následovala válka o nezávislost, která skončila r. 1783 uznáním Spojených států ze strany Britů. Do roku 1803 se k nim připojily další 4 státy. V tomto roce koupily Spojené státy od Francouzů území okolo řeky Mississippi za 60 milionů franků a navíc Francii odpustili dluh 18 milionů franků.

V r. 1812 Spojená státy vyhlásily Britanii válků s cílem získat pod svou vládu další kolonie (dnešní Kanadu). Američtí vládci věděli, že Britanie je zaměstnaná válkou s Napoleonem, mysleli si, že to bude snadná záležitost. Zmýlili se, po dvou letech válka skončila smírem.

Následoval pochod přistěhovalců na západ, kde byla postupně obsazována další území, a vznikaly další státy. Udává se, že původní indiáni zemřeli až z 90% na zavlečené choroby (spalničky, neštovice, chřipka aj.), část území od nich odkoupili (například za ostrov Manhattan prý zaplatili jednu sekeru, hrst hřebíků a jedny korále) a část získali bojem. Roku 1845 anektovali Texas a v americko-mexické válce 1846-8 získali Nové Mexiko a další území. Roku 1867 odkoupili od Ruska Aljašku

Před tím však proběhla občanská válka (1861-5). V průmyslových severních státech převládající protestanti prosadili názor, že otroctví, které bylo praktikováno především v jižních zemědělských státech, je špatné a je třeba ho zakázat. Sever zvítězil, otroctví bylo zakázáno, nahradila ho však rasová segregace, jejíž odstranění se protáhlo až do 60. let minulého století.

POROVNÁNÍ

První rozdíl v dějinách obou států je, že USA nezažilo monarchii, nikdy nemělo samovládce. Naproti tmu Rusko prakticky nezažilo demokracii. I když se o to pokoušelo.

Druhý rozdíl bych nazval stabilitou. Od počátku 20. století jsou až na nějaké drobnosti (např. přičlenění Havajských ostrovů) hranice USA stálé. Ani v době krize nebo v době, kdy byl u moci slabý prezident, žádný ze států se nechtěl odtrhnout. Hranice Ruska se od počátku 20. století změnily několikrát, další změna se zřejmě děje teď.

Třetí rozdíl bych viděl v tom, že USA mají od počátku stále stejnou ústavu, jen se k ní přidávají dodatky. Rusko měnilo ústavu několikrát, naposledy předloni.

Další rozdíly bych neviděl tak podstatné. USA získaly poměrně velko část území odkupem od jiného státu. V USA byly, pokud vím, čtyři zdařené atentáty na prezidenta: 1865 byl v divadle zastřelen Abraham Lincoln, 1881 byl na nádraží zastřelen James Garfield, 1901 anarchista spáchal atentát na prezidenta Williama McKinleye a v r. 1963 byl zastřelen John Kennedy. V Rusku vím o dvou: 1801 byl zavražděn car Pavel I. a roku 1881 Alexandr II. Jiný rozdíl je v tom, že v Rusku ubývá počet obyvatel. Ačkoliv se snaží omezovat vystěhovalectví, V USA je to naopak, brání se návalu přistěhovalců. Podobných rozdílů lze nalézt více.