Bojíte se rádi?
K mému prvnímu setkání s horrorem došlo, když mi bylo devět let. Vždycky jsem ráda četla a tak jsem se jednoho dne vydala propátrat knihovnu na půdě. Měla jsem štěstí, jednou z prvních knih, na které jsem narazila, bylo staré vydání Erbenových pohádek. Bohužel jsem si nevšimla, že do knihy je nenápadně vložena i sbírka balad "Kytice". Spokojeně jsem přelouskala všechny pohádky a vrhla jsem se vzápětí i na "Kytici". A pak to přišlo, následovala balada "Svatební košile". Na půdě bylo teplo, příjemné šero, v baráku ani noha a já se začetla...Všechny děti jsou tak trochu krvalečné příšerky a tak jsem si s chutí chtěla dát repete. Jenže venku se mezi tím setmělo a začal foukat větřík, takže když jsem došla: a slyš! na záspí kroků zvuk a na okénko ťuk, ťuk, ťuk..., jako na potvoru mi na okénko cosi zaklepalo. Nejspíš to byla suchá větev z modřínu, kterou vítr zlomyslně shodil přímo na vikýř. Ale ať to bylo, co to bylo, když máma přišla z práce a hledala svou ztracenou dcerku, našla ji ve staré almaře ukrytou za haldou moly prožraných kabátů.
Léta šla dál a já postupně zapomínala na tuto příhodu i na další jizvy na duši, které mi způsobilo Studio Kamarád pohádkami typu: "Jamamba", "Pavouk se smaragdovýma očima", "Vlčí hrádek" atd. Měla jsem za sebou několik táborových bojovek většinou spojených s výletem na hřbitov, když jsem poznala sílu autosugesce. Bylo mi asi šestnáct, mobily byly ještě na houbách a já se vracela za mrazivého pozdního večera domů od telefonní budky. Strávila jsem několik krásných chvil rozhovorem se svojí tehdejší láskou a tak jsem při návratu domů zvedla svůj dosud rozněžnělý zrak k obloze. Měsíček svítil, bylo jasno a mě napadlo:"Krásná noc, jasná.." a v tu chvíli naskočil i ten zbytek: "V tu dobu vstávají mrtví ze hrobů a než-li zvíš, jsou k tobě blíž..." Nejspíš vám nemusím říkat, že veškerá romantika byla rázem v tahu a noční procházka se změnila ve sprint domů. "Svatební košile" mě neopustily.
O dva roky později následovalo malé vodní intermezzo. Bylo léto, na návštěvu přijela kamarádka a právě jsme shlédly "Čelisti". O dva dny později jsme se vypravily k rybníku na noční koupání. Na temné a klidné hladině se odrážela světla z nedalekého nádraží, voda byla ještě v jedenáct jako kafe a tak jsme si v poklidném tempu plavaly na druhý břeh. Do té doby, než nás napadla taková kravina, jako diskuze o existenci žraloků ve sladké vodě (tehdy jsem ještě nevěděla, že jeden pro člověka nejnebezpečnějších žraloků, Žralok bělavý, se ve sladkých vodách skutečně vyskytuje) a přišlo si nás prohlédnout několik zvědavých kaprů. Jeden se mi přátelsky otřel o nohu a já se naučila kraula, který mi nikdy nešel, během jedné vteřiny.
Čas znovu trhl oponou, už mi bylo přes třicet a na tábory jsem jezdila jako vedoucí. Přišla poslední noc a s ní i tradiční bojovka. Na slavnostní zakončení tábora přijel i jeho zakladatel, tehdy šestaomsedesátiletý Ralf. Ceny byly rozdány, táborák uhašen a zbývalo jen připravit trasu a zapálit svíčky. To jsem s radostí přenechala mladším a sama jsem šla vyprovodit starého pána na autobus. A opět byla jasná noc... Vyprávěla jsem Ralfovi historku ze svých šestnácti let, jenže jsem nemohla tušit, že starý pán má takového pamatováka a "Svatební košile" mi cestou na autobus odrecituje skoro celé. Když pak autobus a odjel a já se temnou nocí sama samotinká vracela zpět do tábora, bylo mi trochu úzko. Po příchodu jsem ostatním jen sdělila:"Budu první strašidlo v historii tábora, který se při bojovce posere strachy!"
Včera večer jsem se chtěla trochu odreagovat, tak jsem se uvelebila u kamen s knížkou pohádek od Wilhema Hauffa. Po přečtení titulů: "Příběh o uťaté ruce", "Prokletý koráb"...jsem pevně zavřela okna, zamkla se v bytě a vzhledem k tomu, že záchod mám přes chodbu, jsem uvažovala o nočníku k posteli. Příští týden mi bude pětatřicet.
Pořád se bojím ráda a miluju záhady, ale někdy se prostě stane, že příjemné mrazení přestane být příjemné a člověk se pak leká i vlastního stínu a padá na něj divná tíseň. Asi to tak má být. A možná že rčení: "Kdo se bojí, nesmí do lesa", není tak docela pravdivé. Možná je lepší, některé věci nechat být, zamknout dveře a zavřít okno. Kdo ví...
Dobrou noc
Lenka Konůpková
Moje lásky koňské
Většina malých holčiček miluje koně, ale ne každá má to štěstí, aby se jí podařilo svůj sen o ježdění uskutečnit a když už se jim to podaří, jen málokterá je ochotná sdílet svůj život s těmito obdivuhodnými kopytnatci i v dospělosti. Pravdou je, že většina z nich odpadne v okamžiku, kdy zjistí, že koníčci nejsou jenom o ježdění, ale také o tom že člověk čas od času utrží nějaký ten kopanec a kousanec a že před ježděním je třeba koníka s pomocí hřebla a kartáče "objevit" pod desetikilovou vrstvou bláta, ve kterém si váš drahoušek ještě před chvílí hověl. Dodnes nelituji toho (zlomenina sem, zlomenina tam), že jsem vytrvala a mohu vám tak představit své osudové lásky.
Lenka Konůpková
Mé veselé cestování
Každý, kdo se někdy ocitl v místech, odkud jede autobus pouze v úterý (a vy nevíte, které úterý to je) a za rok, nejspíš chápe, že ocitnout se na takovém místě jakožto neřidič a auta "nevlastnič" zrovna není procházka růžovou zahradou. Pokud jste nuceni spoléhat se na MHD, nejspíš brzy pochopíte, že nejrychlejší způsob dopravy je chodit po svých, movitější jedinci si pak mohou pořídit kolo. Když se ovšem musíte denně přepravit do práce či do školy nacházející se ve větší vzdálenosti od vašeho domova za jakéhokoliv počasí, nezbyde vám nic jiného než zatnout zuby a stát se rukojmím hromadné dopravy.
Lenka Konůpková
Komu se nelení, tomu se zelení
Když jsem někdy na podzim psala svůj blog "Nechci slevu zadarmo", nemohla jsem tušit, jak brzy se podívám pravdě do očí. Pravdě o tom, že krev není voda, jablko nepadne daleko od stromu atd. Rodinné šílenství už totiž propuklo i u mě. Zatím sice ještě nenakupuji hřbitovní lucerny, kola a žehličky na potkání jen pro to, že jsou zrovna v akci, ale pustíte-li mě někde v zahradnictví z dohledu, můžete se spolehnout na to, že místo požadované sazeničky rozmarýnu dotáhnu domů strom a dvacet macešek.
Lenka Konůpková
V majetku psa
Chtěla bych volně navázat na svůj blog "Pracovní vemeno", jelikož mi je jasné, že tak pozoruhodná osobnost, jakou byla moje Fanny, se nedá vměstnat do jednoho článku. Ač měla své "mouchy" (a kdo je nemá?), byla to především moje kamarádka do pohody i nepohody, spiklenec pro každou volovinu, co mě kdy napadla. Já se zase jako správná kamarádka snažila brát s humorem Fanynčiny móresy a že jich nebylo zrovna málo.
Lenka Konůpková
Průkazové foto aneb Kriminální ústředna pátrá
S nástupem do zaměstnání se pojí několik povinností, které je třeba splnit ještě před podepsáním smlouvy. Většinou se jedná o vstupní lékařskou prohlídku, pořízení výpisu z rejstříku trestů a pokud je třeba fotka na služební průkaz, je nutné se nechat vyfotit. Jestliže máte tu smůlu a na většině fotek vypadáte v nejlepším případě jako osoba ducha mdlého, pak se nejspíš i vy stavíte před objektiv s pocitem předem prohrané bitvy a slovy:"Ach jo! To zase dopadne!"
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Hrad začal platit cesty prezidenta. Za Zemana je celé musely financovat kraje
Premium Když prezident přijede do krajů, nemá kolem toho být obrovská pompa, která stojí nejen hodně...
Pomohli její zemi bránit proti Japoncům. Filipínka teď o Češích vydává knihu
Premium Měli to být spojenci nepřítele, ale namísto toho čtrnáct statečných Čechů nasadilo život, aby...
Úlet novin pečetil Trumanův triumf, lovec gangsterů už šok nerozdýchal
Seriál Americké prezidentské volby dokážou překvapit, i když si všichni myslí, že dopředu vědí, jak...
Napadení a hajlování. Policisté v rámci derby pražských S zadrželi šest lidí
Po skončení dnešního utkání fotbalistů Sparty a Slavie na stadionu na pražské Letné museli...
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 629x