Pěkné! Když jsme u těch pohádek, tak nejstrašnější jsou tyto - Mrňous a čarodějnice (komu název nic neřekne, nechť vzpomene roztřeseného hlasu paní Rosůlkové - "Kdo to bdí? Kdo to nespíííí!!"), u které jsem se regulérně snad v pěti letech strachy posrala. Dále mne pronásledovala Vasilisa, kterak šla k nějaké chaloupce, kde byla čarodějnice a na plotě měla napíchané lebky a tou jednou lebkou si pak vasilisa svítila na cestu - očními důlky. A klasika ze všech největší - Čarodějův učeň - Krabatéééé, hlasem Moučky, to byla má noční můra. Jamambu mi ani nepřipomínej, z té jsem dva dny nespala... Inu, pohádky pro nehodné děti zřejmě

Ja mam horory rad. Jenze to co se nataci v soucasne dobe, to uz za horory nejde povazovat. Mam rad filmy, ktere mne donuti uverit v pribeh a na zaklade toho se bat. Jako napriklad film MLHA ale pozor, ten originalni , ne jeho nepovedeny remake. Vzpominam si, ze kdysi davno, jsem v polske televizi videl horor, jehoz nazev si uz nepamatuju. Zato si vzpominam, ze v nem nebyla jedina mrtvola, nebyla prolita jedina kapka krve a presto jsem se tehdy doslova trasl hruzou. Tohle uz dnes v kinech nebo na DVD nenajdete. I kdyz...i vyjimka se da najit. A dokonce v ceske tvorbe. Jmenuje se specialita sefkuchare a genialne tam hlavi roli stvarnil Jiri Labus. A ano, opravdu je to horor i kdyz bat se asi nebudete. Ovsem prijemne zasimrani tam urcite prijde.

Chápu, co tím myslíte. Nepotřebuju litry krve k tomu, abych se bála. Stačí právě ta sugesce,která pošimrá vaši představivost, že tam "něco" je. Třeba  zmiňované Čelisti. Trocha hudby, ploutev brázdící hladinu a člověk se stejně s krajní nedůvěrou přibližuje k čemukoliv, co je větší než louže na chodníku. Nemůžu nevzpomenout na Hitchocka pokaždé, když jdu po cestě okolo pole a na něm sedící havrani nehybně sedí a blbě na mě čumí