Klára Tůmová
twitter.com/tumovaklara
rysan.estranky.cz
- Počet článků 728
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 455x
Seznam rubrik
- Kočkování a psení
- Fotohrátky
- Hokusy pokusy
- Převážně vážně
- Toulavý boty
- Bulharsko 2012
- Sicílie 2013
- Benelux 2014
- Montenegro 2015
- Švýcarsko 2016
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
Klára Tůmová
Vzhůru do džungle (Dvě procenta podruhé)
Cesta všedními dny s pohodlným a nezajímavým rozhledem na všechny strany anebo džungle, ze které praská hlava a ve které se jeden tak snadno ztratí?
Klára Tůmová
Z deníčku ekoteroristy
"Na co tolik košů? To jako nestačí jeden? Spešl tašky na třídění odpadu? To se jako prodává? Tak v tomhle já nejedu. Vynášejte si to sami, ekoteroristi!"
Klára Tůmová
Mezi dvěma světy
Adriana věděla, že je nenápadná asi tolik jako její šatičky. Přesto jí to nedalo a ometala ve vilové čtvrti déle, než by se slušelo a patřilo. Jako záminka mohl případně posloužit vlčák patřící jejímu manželovi.
Klára Tůmová
Eva
Darina otráveně pohlédla na hodinky. Následně protočila oči a znuděně zívla. Kde se ta Eva zase courá? Co vyměnila chlapa, není na ni spoleh. Upila studeného kafe. Bude muset jít, nebo jí sousedka kluka už nikdy nepohlídá.
Klára Tůmová
(Ne)přebírání
Postavil prázdný půllitr na stůl. Podělanej život! "Eště jedno?" Zeptal se hospodský. Už jsem tu asi profláklej, napadlo Karla nikoliv nemístně.
Klára Tůmová
"Není všechno zlato..."
Cinknutí zvonku u hlavního vchodu Michala naštvalo. Chtěl si odskočit na kafe a cigáro a teď aby se potýkal s dalším ze strejdových pacošů. Zvednul hlavu od tabletu se spuštěnou hrou a strnul...
Klára Tůmová
Ty potvory malý, hnusný!
Nejsou vidět a jsou všude. Nikdy nevíme, co nám ta která mrška způsobí. Jenže dá se setkání vůbec zabránit?
Klára Tůmová
Anna (povídka)
Jindřiška se udiveně rozhlédla kolem sebe. To musí být nějaký omyl. Znovu se podívala na název zastávky. Souhlasil s poznámkou v mobilu, stejně jako červený nápis označující ulici. Zmateně se rozhlédla znovu a zahlédla v dálce omšelou cedulku. Vydala se tím směrem, ale něco tu nehrálo. Nestálo tu žádné luxusní auto. Vlastně v celé ulici neparkovalo vůbec žádné auto. I když to nemuselo mnoho znamenat. Anna si na efekty nikdy moc nepotrpěla.
Klára Tůmová
Půl dvanáctá
Stála na autobusové zastávce a unaveně hladila hebký kožíšek. Bylo jí jedno, že se lidé koukají. Povedlo se, stihla to na poslední chvíli. Doslova!
Klára Tůmová
Spáleniště
Rozverné tóny se jen zvolna vkrádaly do těžkého (polo)spánku. Latinu si nastavila záměrně pro lehčí vstávání. Nesnášela ho odmala. Vystrčila ruku zpod deky a popaměti zmáčkla červené tlačítko. "To neřeš, bude hůř," rozsvítilo se na displeji. Jak moc horší to ještě může být? zauvažovala a shodila ze svého těla vyhřátou přikrývku. Jinak nevstane.
Klára Tůmová
Za dveřmi
Tušila, že to přijde. Vlastně to spíš věděla. Přesto maličko zapochybovala o svém kroku. Teď už je exploze nevyhnutelná. Odemkla a hodila tašky do předsíně.
Klára Tůmová
Mimo dosah
Zaslechla hlasité otevření domovních dveří. Ten, kdo se vracel ze světa, je spíš vykopl než odemkl. A jéje! pomyslela si zděšeně a zhluboka se nadechla. To zase bude večer! Schovala Bravíčko, rychle otevřela učebnici dějepisu a vykoukla do chodby. "Ahoj tati!" Cosi zahučel, snad to měla být odpověď.
Klára Tůmová
Padlý idol
Potkal ji úplně náhodou na schodech u malého obchůdku. Dávno už ji neviděl. Vypadala na první pohled stále stejně, ale něco se změnilo. Nedokázal to identifikovat, nebyly to vrásky kolem očí ani pár šedivých vlasů. Takových věcí si ostatně coby muž ani nevšiml. Otevřel dveře a pustil ji před sebe. Zdála se duchem nepřítomná, a tak se také v myšlenkách přenesl o pár pátků zpět.
Klára Tůmová
Sedmikráska
Jak to jen uvést, abych moc neprozradila? Tak nějak nevím, co napsat, aby písmenek byl dostatek...
Klára Tůmová
Vítěz bere vše
Sáčko od bílého kostýmku jen tak tak dopnu. Chtěla jsem to celé pojmout komorně, ale Kajka s mojí máti si postavily hlavu. Chtějí si tu show užít. Při troše štěstí bude na dlouho poslední. Než děti dospějí. Hrát si na nevinnost je samo o sobě ujeté. Kačenka v princeznovských šatičkách neví, kam se dívat dřív. Kajka mi vrazí do ruky sytě červené růžičky.
Klára Tůmová
Kainovo znamení
Jindy milovanou vůni čerstvé kávy dnes upřímně nenávidím. Jen s vypětím sil najdu co nejméně aromatický čaj, zaliju sáček a vydám se do své pracovny. Co čert nechtěl, ve dveřích kuchyňky narazím na Karolínu. "Copak, čajíček?" podiví se zcela upřímně. Marilyn a její závislost prosluly školou i všemi pracovišti. Byla jen dvě krátká období, kdy jsem se kávy nedotkla. "Nechceš mi něco říct?" Poznala to! Cosi zahučím a pokračuji v cestě.
Klára Tůmová
Pod vlivem
"Volali z céčka jipky," oznámí mi Kajka ještě dřív, než pověsím bundu na věšák ve své pracovně. "A můžu tam ještě chodit?" divím se. Jsem přece ve vztahu s primářem! "Dokud to není oficiální, tak můžeš," uchichtne se Kája pobaveně. "Pak by měl zákaz platit o jeho službách. Kdokoli jiný bude moct tvůj servis vyžadovat. Stejně je to pravidlo ujetý, jste dobrej tým. A ty seš fakt dobrá, nějaký vztahy tě neberou," vysekne mi poklonu. "Nevim, jak bych tohle zvládala já!"
Klára Tůmová
Nebe-peklo-ráj!
S odporem zmáčknu červené tlačítko na mobilu a otřesu se. Nejradši bych útroby přístroje vypláchla dezinfekcí, jenže ten chudák by to nepřežil a navíc je v celé situaci nevinně. Co teď? Volat Káje, že máme problém? Nejspíš by mě zabila, s každým malérem běžím za ní. V tichosti se sama opít? Ale co když budou děcka něco potřebovat?
Klára Tůmová
Františka
Letní povídka pro Víkend MF DNES. S pekelným soustředěním se posunula o další krůček. Nebyl ani slepičí, spíš křepelčí. Nebo dokonce vrabčí? Nohy měla jako z olova, každá vážila asi dvě tuny a další nejméně tři přidával naložený batoh. "Pohni!" křikl na ni odkudsi zepředu, za další z mnoha zákrut strmé stezky ho už ani neviděla.
Klára Tůmová
Podruhé do stejné řeky nevstoupíš
Naposledy se podívám dolů na svoje nožky. Žádné oko, žádné listy, pomyslím si spokojeně a zhluboka se nadechnu. Je deset minut po páté, jistě už netrpělivě čeká. Pomalu vstoupím na scénu. Nemýlila jsem se, primář Slepička sedí u stolu, kde se ve kbelíku chladí něco určitě moc dobrého. Vyskočí a převrhne židli. Musím se smát, rozpaky se ale nekonají. "Sama?" podiví se jen. "Vybral jsem to schválně, i tu časnou dobu, je tu krásnej dětskej koutek..." "Kája hlídá," vysvětlím.
Klára Tůmová
Tenká neviditelná čára
"Co máš s Kohoutkem?" zeptá se mě Kajka rovnou a bez obalu, sotva na její stůl položím dva termohrnky. Zelený s kakaem přistrčím k ní a zeptám se jako správný inteligent: "S kým?" "No primářem Slepičkou přece," uchichtne se a mě to najednou docvakne. Ještě nemám svou hladinu kofeinu. "Ptal se na tebe, asi jsi ho něčím zaujala." Cítím, jak mi růžovějí tváře.
Klára Tůmová
Staronová realita
Nervózní jako pes sedím přímo u vchodu do kavárny. Čekám na svou mamku. Je divné ji tak nazývat. Čekám na svou matku, kterou jsem neviděla od dětství. Růže na stolku přitahuje pozornost. Lepší poznávací znamení jsme však nevymyslely. "Maruško?" osloví mě elegantní dáma skoro nesměle.
Klára Tůmová
Hop nebo trop
Nějakou příhodu čekám každým okamžikem, když slyším už snad podesáté vyzváněcí tón. Zvedni to, zvedni to, úpěnlivě prosím osobu, která kdysi dávno opustila svoje děti s vidinou lepšího života. Vyšlo to? Nevyšlo to? přemítám v duchu. Každopádně se vdala. "Prosím?" ozve se ve sluchátku. "Ahoj mami..." hlesnu.
Klára Tůmová
Most do minulosti
"Je ti doufám jasný, že ti to musim vzít?" ujišťuje se Kajka už poněkolikáté. "Tohle kdyby prasklo, to by byl malér, nejspíš bysme obě letěly," kvílí nešťastně. "Neměla jsem tam vůbec chodit, že?" zeptám se opatrně. Kája konečně nechá neklidného přecházení po kanceláři, ztěžka dosedne na židli a otevře horní šuplík. Tam tehdy smetla všechny léky, bleskne mi hlavou vzpomínka ne až tak dávná. Odvrátím se, chci jí dopřát aspoň zdánlivé soukromí. "Naštěstí se to v podstatě už vyřešilo," uleví si a vyloupne tabletku. "Pořád se bojím," dodá tak trochu dvojsmyslně. "Je to proti pravidlům, ale ty bys to stejně zvládla líp. Jo, a ten kontakt ti nějak seženu."
Klára Tůmová
V křížové palbě
"Majko?" vyruší mě Kajka v kuchyňce, kde zrovna bojuji s opět stávkujícím kávovarem. To jsem jediná, kdo tu pije kafe? Spolknu nevhodné výrazy a vezmu nadřízenou na vědomí. "Hledala jsem tě u tebe, ale tam byla jen Kačka." "Je nějaká nastydlá, nedala jsem ji do školky, ale neboj, zdržovat mě nebude," ujistím ji. "O to nejde, volali z jipky C, že nutně potřebujou konzultaci, a je to záležitost, no však víš..." naznačí nenápadně, leč výmluvně svoji osobní zainteresovanost.
| předchozí | 1 2 3 | další |
