Eva

Darina otráveně pohlédla na hodinky. Následně protočila oči a znuděně zívla. Kde se ta Eva zase courá? Co vyměnila chlapa, není na ni spoleh. Upila studeného kafe. Bude muset jít, nebo jí sousedka kluka už nikdy nepohlídá.

Oknem v dáli zahlédla povědomé tričko, ale nezřetelná postava se dlouholeté kamarádce ani za mák nepodobala. Nebylo však pravděpodobné, že by stejné triko i kabelku měl někdo jiný. Jo, je to ona! Zajásala v duchu. Ale proč se tak plíží? Eva nebyla velká sportovkyně a jejím rekordním výkonem bylo občasné doběhnutí autobusu, chůze osmdesátileté důchodkyně ale k mladé ženě neseděla. "Sorry, dneska s tebou nemůžu pokecat, musim k doktorovi!" Šourala se Eva ke stolku, kde Darina ještě stále zahřívala židli. Zjevně nevěděla, na kterou nohu má kulhat dřív, na ruce držící očividně bolavý bok se skvěla čerstvá modřina. "Upadla sem, když sem doma uklízela," dodala rychle. A zbytečně.

Darina si živě vybavila, kolikrát se sama "nevešla do dveří" nebo "vrazila do skříně". Nikdy nedokázala pochopit, že jí to okolí žere. "Kdy se to stalo?" Zeptala se kamarádky stručně. "Včera," odpověděla Eva a následně vylíčila tak neuvěřitelné detaily svého úrazu, že tohle se stát prostě nemohlo. Té seniorce možná, ale ne mladému člověku. "Takže ten doktor může eště půl hoďky počkat. Pudu s tebou a pak i na poldy," rozhodla Darina nekompromisně. Ona nikomu nic žrát nebude. Eva zezelenala, pokud to vůbec ještě šlo. Darina mávla na obsluhu a objednala dva panáky vodky. "Neblbni, co když budu muset pod kudlu?" Bránila se Eva. "Blbost," usoudila Darina. "Proč u něj furt bydlíš?" Otázala se rovnou na kamarádčina expřítele.

"Nemám kam jít, Honza je na ubytce, tam to nejde, než něco najdeme, už to nějak vydržim..." Darina zauvažovala nad dvěma pokoji, které horko těžko ze svého příjmu držela. Rozhodování netrvalo dlouho. "Pudeš ke mně!" Oznámila kamarádce. Sama bude spát na zemi ve spacáku, když je na tom Eva takhle. Volnou postel nemají.

...

"Co je?" Podívala se Darina na viditelně vyklepanou kamarádku. Tohle bude chtít víc, než jednoho panáka. "Pepa!" Odpověděla Eva. Rány na těle se dávno zahojily, Honza jí navlékl kroužek, a ona má snad něco nevyřízeného s tím magorem? Tady něco nehraje. "Nechal na alarmu v garáži muj telefon. V noci to houkalo, tak volali mně. Tak sem mu to zavolala a von na mě řval, že mě udá za obtěžování!" Kňučela Eva zoufale. Ta je marná, napadlo Darinu, ale ovládla se. "Hele, to je ale jeho problém, že to nechal na tebe," upozornila kamarádku. Nechápala ani jednu stranu. Ten divný vztah v podstatě ukončil Pepa, kterému jedna sukně nestačila. To Eva by měla řvát, že telefon otravoval ji, ne naopak. I když se na to měla vykašlat, ať mu tu garáž klidně vyberou. Je moc slušná. "Když tě udá, tak řekneš pravdu," prohlásila Darina energicky. Bude toho víc než dost, však si Eva s Pepou něco užila. Od přímých urážek přes příležitostný výprask po sprosté zprávy. Ty jí chodily ještě dlouho poté, co se s Honzou konečně sestěhovali. Eva však jako by stále cítila nějaké závazky...