Vymknuta z kloubů stagflace šílí, vláda se zrodila, ale nenapraví ji

Měsíce jsme se strašili rychlým růstem zadlužení (naprosto oprávněně), teď nastoupila inflace (ještě oprávněněji). Trochu zaniká fakt, že to druhé dost výrazně pramení z prvního. A jedno bez druhého nelze řešit.

Co ale hůře. Že ani jedno a ani druhé v podstatě nejde (rychle) řešit.

Řekněme si otevřeně, že situace na ekonomickém poli je dost mizerná. Výhledy nejsou skutečně „nic moc“, růst nás nezachrání, prostředků na jeho akceleraci se nedostává. Prostě celkově jsme v listopadu roku 2021 před obrovským problémem, na který nemáme žádný vhodný „otvírák“. Prostě nic, čím bychom ho mohli rychle překonat.

Dokonce i ministerstvo financí připouští, že inflace se dostane na šest procent. Národní banka naznačuje dokonce sedm procent meziroční hodnoty. Říjnový meziroční růst cen dosáhnul hodnoty 5,8 procenta (pro srovnání eurozóna ve stejném období 4,1 procenta, Slovensko 4,4 %, Německo 4,6 %).

Poslední odhady budoucího vývoje HDP říkají, že růst české ekonomiky bude ve srovnání s EU a dokonce i ve srovnání s eurozónou pomalejší (čti: podprůměrný). A to minimálně v následujících dvou letech (viz následující graf).

Výše je napsáno, že s tím moc nenaděláme a že jediným spojencem je čas a přirozená schopnost hospodářství obnovit růst. Je to tak. Ale stejně je tu pár otázek, které stojí za to pečlivěji prozkoumat.

První: Ekonomové se přou (často v závislosti na tom, „komu fandí“ a podle toho, jaké zájmy mají společnosti, pro které pracují) zda růst spotřebitelských cen „dovážíme“ nebo zda jeho základ akcelerujeme z vlastního chování. Platí nicméně oboje. V podstatě všechny vyspělé země reagovaly na koronavirovou krizi stejně, tedy masivní podporou zastavených ekonomik a dramatickým růstem schodků. Inflace je tedy logickým průvodním znakem ve všech zemích, které se tak chovaly.

To vyplývá z „umělého“ charakteru krize: Byla zde zastavená produkce (nabídka), udržovaná, ale odložená kupní síla (poptávka). Výsledek po uvolnění lockdownů a zpomalovacích opatření? Převaha poptávky nad nabídkou. K tomu přibyly jednotlivé krize v energetice (která by sama o sobě svým charakterem vydala na studii), složité situace v logistice (která se ukázala v globalizovaném světě jako ještě podstatně důležitější součást systému, než se myslelo) a pár dalších okolností. Pod tento důvod můžeme podřadit jakýsi „inflační základ“, dejme tomu tři nebo čtyři procenta.

Proč ale máme inflaci významně vyšší než jaká je inflace jiných měn? Zdá se, že vytvořený schodek byl v českých podmínkách využit méně efektivně než jinde. Více posloužil k akumulaci poptávky, méně zasáhl skupiny, které byly lockdowny a dalšími opatřeními skutečně zasaženy. Jinými slovy bylo nasměrování pomoci příliš plošné a větší část z ní (větší než jinde) směřovala i tam, kde zřejmě nebyla nutně potřeba. Až budeme mít více statistik, projeví se to v rozevření řady nůžek v příjmech jednotlivých decilů a uvidíme, že nejchudší části společnosti byly krizí zasaženy nejvýrazněji.

Druhá: Proč jsou růstové tendence české ekonomiky pomalejší, než jaké vykazují ekonomiky jiné (než drtivá většina Evropy), když domácí poptávka vykazuje tak dobrá čísla? Zde asi můžeme odkázat na strukturu české ekonomiky. To, co nás tak dlouho drželo na růstových špičkách, se teď obrátilo proti nám. Mimořádné zapojení české ekonomiky do globalizace (jakkoliv z nemalé části zprostředkované přes ekonomiku německou) zase jednou ukázalo svoji odvrácenou tvář. Zatímco domácí poptávky v evropských zemích jsou ve formě, celkový kontinentální export (do kterého plynula nemalá část součástek a materiálů vyráběných u nás) se vzpamatovává z různých důvodů pomaleji. Čtení o struktuře vývoje HDP ve 3Q je pro ekonoma něco jako pročítání Ptáků nebo Tiché hrůzy. Jediný pozitivní tlak je právě domácí poptávka a vládní spotřeba, všechno ostatní táhne zemi dolů.

Ona stačí ta celková čísla. Druhé čtvrtletí 2021 meziročně plus 8,2 procenta. Jenže 2Q 2020 přinesl pokles 11 procent. Třetí čtvrtletí 2021 růst 2,8 procenta. Jenže 3Q 2020 byl -5 procent. Prostě to, jakým tempem rosteme, je strašně málo proti tomu, kam jsme loni spadli. Rosteme tak pomalu, že je to vlastně (ironie osudu) pokles. Zase: Viz horní graf.

Nepatřím v žádném případě k sýčkům, nerada věštím problémy, ale toto není ani sýčkování, ani vyvolávání duchů: Je tu stagflace (vysoká inflace při souběžné stagnaci). Přiznejme si, že ve stagflaci reálně jsme. Že k naplnění její definice chybí vysoká nezaměstnanost? Že naopak ekonomika hlásí nedostatek pracovních sil? Ano, ale to je znak, který se může změnit během velmi krátké doby, navíc může být díky značnému podílu zahraničních pracovníků před krizí v danou chvíli nízká nezaměstnanost spíše matoucí.

Hamlet ve slavné Shakespearově tragédii říká: Vymknuta ze svých kloubů doba šílí, že jsem se zrodil, abych napravil ji. Oč lepší vyhlídky měl kralevic dánský, když mohl věřit ve svou schopnost změnit běh světa. Rodící se vláda v této zemi nemá v ruce nic, čím by mohla ovlivnit několik příštích kvartálů. Nemá žádnou páku, kterou by mohla nasadit, aby otočila trend. Jediné, co má k dispozici, je říkat občanům po pravdě, jak špatné to je. A že než se pozitivně projeví cokoliv, co dnes podnikne, bude to ještě nějakou dobu trvat. Data o německém exportu jsou ale pro nás ve skutečnosti v příštích měsících důležitější než kroky vlastní vlády.