Slovensko divně tančí ke konsolidačnímu balíčku

Vítězství koalice socialistických a národních stran na Slovensku bylo některými českými komentátory vítáno jako doklad triumfálního vzestupu ekonomického uvažování diametrálně odlišného od aktuální české praxe.

Je to pravda a není to pravda.

V danou chvíli se slovenský kabinet snaží jet zároveň doleva i doprava. Doleva míří plán konsolidací schodků, jak ho opakovaně potvrdil Robert Fico. Snižovat se mají o půl procenta ročně, což je při startu na 6,5 procenta práce na třináct let a zvýšení dluhu vůči HDP o zhruba 45 procent v dnešních cenách. To asi není myšleno tak úplně vážně. Zároveň je tu pokus zahnout na úplně opačnou stranu. Zvláště pro ty, kdo čekali nějakou jednoznačnou odlišnost od české reality, musí totiž být naprostý šok oznámení hrubých obrysů konsolidačního balíčku připraveného premiérem Ficem.

Jeho koncept jako by z oka vypadl konsolidačnímu balíčku české vlády. Jen těch úspor je méně a zvýšení daní více.

Co tedy chystá nová slovenská vláda?

Zvýšení daní spotřebních (alkohol, cigarety), korporátních (především zvláštní zdanění bankovnictví), růst zdanění živnostníků (zvýšení odvodů sociálního a zdravotního pojištění je v podstatě zvýšení daní). Více zdaněni budou i občané, protože se jim sníží možnost odvodu části pojistného nasměrovaného do jejich privátního účtu, tedy více peněz musí platit do průběžného systému. Jinými slovy se jim odebírají dosud získávané bonusy. Není to všechno, rostou správní či soudní poplatky a tak dále, a tak dále.

Celkový objem změn vyvolaný tedy převážně růstem daňové zátěže a dalších povinných nebo nevyhnutelných plateb ztěžujících obyvatelstvo a finanční sektor je v přepočtu 1,5 miliardy eur, čili 36,5 miliardy korun.

Pojďme si představit, jaké zvýšení daní by tomu odpovídalo v České republice. Poměr hrubých domácích produktů obou zemí je 281,8 miliardy dolarů ku 116,5 miliardy dolarů. Prostým dělením získáme koeficient 2,41. A když ho použijeme na onu sumu 36,5 miliardy korun, tak získáme český ekvivalent slovenského zvyšování daní, a to 88 miliard.

Což je zhruba objem daňového balíčku spojeného se zrušením superhrubé mzdy před několika lety. Jen v ČR to bylo pro občany plus, na Slovensku je to pro občany mínus. Bylo by zajímavé vědět, jak by se čeští příznivci Roberta Fica tvářili, pokud by jim byla servírována stejná medicína.

Nicméně to není tak podstatné a jde samozřejmě spíše o záblesk potměšilosti než skutečnou ekonomickou otázku. Avšak přece jenom z onoho slovenského konsolidačního balíčku plynou dvě důležitá poučení.

První: Pozor na předvolební sliby. Vláda Roberta Fica obratem po volbách splnila některé z nich, jako vyplacení mimořádné dávky 300 eur nebo daňový bonus na splácení hypoték (v překladu snížení daní bohatým). Do té doby vcelku rozumně (nikoliv dobře, ale nikoliv naprosto tragicky) se vyvíjející rozpočet dostal mimořádný úder. Stejně tak důvěryhodnost Slovenska, agentura Finch snížila rating vládních bondů a další autority ji budou nesporně následovat.

Druhé: Realita je mocná čarodějka. Můžete mít rétoriku, jak chcete dramatickou a vypjatou, můžete se zaklínat divo bijůcími blesky nad Tatrou klidně od rána do večera, prokládat to třináctými důchody a tištěním peněz, ale nakonec na to vždycky musíte sehnat financování a začít splácet dluhy. Takže ekonomická fakta vždy zvítězí. Třeba ne nad lží a nenávistí, ale nad populismem či socialismem ano. Je to jenom otázka času.

Takže na jedné straně sice obyvatelé dostávají příděl vrtulníkových peněz a stát jim pomáhá platit hypotéky, ale současně vláda citelně zvyšuje daně a snaží se situaci nějak zvládnout bez karambolu.

Že si nová vláda neudělala jednoduchou pozici tím, že zvítězila se socialistickými sliby, to je jasné. Co ale kabinet Roberta Fica vlastně nutí zvyšovat vcelku razantně daně? Načítaný schodek státních financí od roku 2019 do roku 2022 dosáhnul na Slovensku 13,8 procenta hrubého domácího produktu. To je shodou náhod stejná hodnota jako v ČR. Rozdíl je v dalším směřování. Jak bylo řečeno na začátku: Slovensko bude mít letos schodek asi 6,5 procenta HDP, příští rok se počítá se šesti procenty a ani potom se vláda (podle předvolebního slibu) alespoň slovně nekloní k rychlejšímu krocení.

To je neudržitelné, protože státní dluh již nyní přesahuje 60 procent HDP a pokud by rostl tak, jako letos a jak má růst příští rok, tak se na sto procent země dostane ani ne za jednu dekádu. Ve skutečnosti by se ale Slovensko finančně zhroutilo dříve. Ochota investorů kupovat další slovenské bondy není nijak přehnaná a pokud nepředloží vláda smysluplný plán konsolidace financí, nastane finanční krize.

Daňový balíček, který nyní vyvolává vášně ve slovenském parlamentu, je třeba brát jako první krok takové konsolidace. A připomeňme si, že zvýšení daní, jaké obsahuje, je daleko razantnější než cokoliv, co se v posledních letech odehrálo v České republice.

Bude velmi poučné sledovat tanec Roberta Fica mezi růžovými předvolebními sliby a šedou realitou běžného dne. Zatím se snaží mít z obojího něco, ale to by muselo nastat období naprosto mimořádné prosperity, aby to bylo možné.