Německo: Pozdě antisemitského bycha honit?

Doufejme, že ne, chtělo by se říci rezolutně na úvod. Začnu ale tím, jako moc se v Německu v praxi ukazuje, že politika je uměním (všeho) možného a politik by po vzoru filmového agenta 007 Jamese Bonda, neměl nikdy říkat, nikdy!

A tak předseda německé sociální demokracie Martin Schultz (názor, že země, která se neztotožňuje s jeho silně federalistickou vizí EU, by měla z unie rovnou odejít, je dle mého názoru dosti na hraně), dává přes veškeré jednoznačné povolební proklamace o odchodu do opozice s CDÚ-CSÚ dohromady velkou koalici. A podle posledních zpráv ho měla Angela Merkelová „zlomit“. Leč, jak jsem již řekla, je politika uměním možného.

Každopádně je jisté, že ať vzejde v zemi našich západních sousedů z dlouhých vyjednávání jakákoli vláda, bude se muset vypořádat s problémem pro Německo nanejvýše citlivým v podobě narůstajícího antisemitismu. Kancléřka vytáhla razantně do boje, a jak hlásají novinové titulky „Merkelová plánuje vyhostit antisemitské migranty,“ „Migranti šířící antisemitismus mají být vyhoštěni,“ „Antisemitští migranti nemají v Německu místo.“ Přestože jsem se zatím nikde nedočetla, jak hodlá paní kancléřka svou vizi boje se sílícím antisemitismem v praxi realizovat, jedná se o vizi jednoznačně správnou. Jen se v této souvislosti nabízí otázka, zdali Angela Merkelová, stále nejvlivnější žena světa nepomáhá hasit požár, na jehož založení se podílela.

Nutno říci, že je nespravedlivé vinit za veškeré peripetie spojené s migrací kancléřku. Zároveň je ovšem realita taková, že v první polovině kritického roku 2015, kdy spolková vláda odhadovala sílu valící se imigrantské vlny na 800 000 uprchlíků, pronesla 15. srpna 2015 Angela Merkelová nejspíše nejslavnější větu své bohaté politické kariéry: „Wir schaffen das,“ volně přeloženo: „My to zvládneme.“ A tak hned následujícího roku zažádalo v Německu o azyl přes milióny migrantů.

Loni v červenci pak přišla z Berlína zpráva o tom, že v rámci slučování rodin z Iráku a Sýrie, byl v prvních šesti měsících přiznán azyl cca 91 000 migrantů, podle odhadů pak mohl jejich počet narůst během roku až na 300 000. Člověk nemusí být zrovna velký znalcem politické situace na Blízkém východě, aby věděl, že s převážnou většinou těchto imigrantů přišel do Německa antisemitismus. Z logiky věci se není čemu divit. Jedním z cílů Saddáma Husajna v roce 1990 bylo v rámci jeho okupace Kuvajtu vtažení Izraele do války rovnající se dalšímu spojení značné části muslimského světa proti židovskému nepříteli. Toho času občanskou válkou sužovaná Sýrie pak vedla proti Izraeli v letech 1948, 1967 a 1973 hned tři války s cílem totální likvidace jediné demokracie výbušného regionu. Vhledem k výše uvedenému by jen naivní člověk, a tím paní Merkelová rozhodně není, uvěřil tomu, že v Německu získají muslimští uprchlíci k židovské populaci kladný, či alespoň neutrální vztah.

Současné aktivita kancléřky Merkelové se jeví jako velmi příhodná i vzhledem k populační explozi. V roce 2016 vzrostla populace v Německu o 600 000 lidí, tedy o 300 000 lidí více, než tomu bylo v do té doby populačně rekordním roce 2002. Na této skutečnosti mají velký podíl především přistěhovalci z islámských zemí. A jak ukazují příklady z Belgie či Francie, podle stále nejvlivnějšího francouzského listu Le Mond se Židé stávají vnitřnímu uprchlíky, představa toho, že budou imigranti na základě nově poznaného a vděčnosti vůči zemi, které vděčí za svůj současný blahobyt učit své potomky toleranci k jiným náboženstvím, je hezká, leč iluzorní. A tak nezbývá, než držet paní kancléřce Merkelové ze všech sil palce s tím, že chybovat je lidské.