Jak je to vlastně s Pafkem a děvčaty na medicíně

Nejsem tisková mluvčí profesora Pafka a necítím se kompetentní vykládat jeho slova. Pokud bude mít potřebu, udělá to sám. Ale přece jen nabídnu jisté socio-ekonomické vysvětlení, jak je to s tím počtem studentek a prestiží.

Čím vlastně profesor Pavel Pafko rozpálil do běla mnohé zastánce rovnosti? Velmi zjednodušeně řekl (nedávám do uvozovek, nejsou to citáty): Medicína není co do prestiže to, co to bývalo. Dneska se podívejte na závěrečné ročníky medicíny. Dvě třetiny studentů v závěrečných ročnících studia jsou děvčata. A doložil to vlastní zkušeností z pražské Karlovy Univerzity a také příklady z jiných měst.

Na první pohled to vypadá jakoby jednoznačně: Je tam moc dívek, tedy obor ztrácí prestiž.

Ale skutečně je to tak jednoduché? A opravdu přesně to profesor Pafko řekl? Po pravdě: Neřekl. Je to interpretace, ale zdaleka ne jediná možná.

Nejprve si řekněme, v čem se pan profesor mýlí. Povolání lékaře je stále nejprestižnější ze všech. Dokonce se dá říct, že tato profese zaujímá první nebo některé těsně následující postavení v každém relevantním výzkumu veřejného mínění co se týká prestiže, důvěryhodnosti nebo potřebnosti povolání, a to nejen v České republice, ale i Evropské unii. Na tom se nic nezměnilo po celá desetiletí. Postavení lékařů je dokonce spíše pevnější než před lety.

Za druhé se ale něco podstatného děje. Medicína není technika nebo jaderná fyzika, jde o obor v podstatě genderově neutrální. Teoreticky by proto mělo nejspíše platit, že podíl děvčat a chlapců by měl být při rovném přístupu ke školství „půl na půl“. Což je jednoduchá úvaha založená na statistických danostech.

Inteligence je totiž z hlediska genderu rozložená v principu rovnoměrně. To znamená, že průměrné IQ mužů a žen v dané populaci je plus mínus shodné a aritmetické průměry u obou pohlaví se od sebe odlišují nepříliš podstatným způsobem nedůležitým pro praxi. Uvnitř vzorků ale studie (namátkou profesor Furnham, tým Irwing a Line a mnohé další) odhalily důležité odlišnosti. V oblasti mírného podprůměru, průměru a mírného nadprůměru nalézáme o něco častěji ženy, v oblastech vyšších a extrémních hodnot, ovšem stejně jako v oblasti nižších a velmi nízkých hodnot, vidíme vyšší počet mužů. Čím větší vzdálenost od průměru do obou stran, tím je mužská dominance větší (u hodnot nad 155 IQ je to snad až 5:1, podobné to ale je i pod 69 IQ). Shrňme si to lidovým způsobem: Vědecky je prokázáno, že geniů a imbecilů najdeme více v mužské části populace. Lidí schopných vystudovat vysokou školu je ale mezi ženami a muži v principu stejně. Neexistuje proto žádný podstatný důvod, aby na medicíně nebyl poměr studentů a studentek 50 ku 50. Poměr 66 ku 33 je tedy nesporně zarážející.

Za třetí samozřejmě nelze brát vážně fakt, že v dřívějších časech (řekněme v době, kdy profesor Pafko studoval), by byla medicína prestižní kvůli převaze mužů. Pavel Pafko promoval v roce 1963 a tehdejší celkový podíl dívek na počtu studentů vysokých škol byl kolem 40 procent. A ano, na medicíně to bylo hluboko pod dvacet procent. Ale již tehdy by bylo možné mluvit o „degradujícím přívalu“ dívek do vysokého školství. Vždyť v roce 1937 studovalo na vysokých školách méně než sedmnáct procent dívek. A na medicíně šlo skutečně o jednotlivé případy.

Mezitím se poměry samozřejmě hodně změnily. Ale určitě to nemělo vliv na „vnímání společnosti“ toho, jak prestižním povoláním lékařská profese je.

Kdybychom si vzali absolventy českých univerzit (bez cizinců) v roce 2021, tak 60 procent byly ženy. Mužů bylo více než dívek jenom na technických (stavebních i strojních) oborech a výpočetní technice. Tak to nyní je, taková je realita. Ostatně zajímavé je, že dívky vykazují také podstatně vyšší schopnost vysokou školu dokončit. Obrovská čísla nedokončených bakalářských studií mají z velké části na svědomí chlapci. Takže nadvláda dívek mezi absolventy je větší než mezi studujícími.

Když se na tyto údaje podíváme trochu analyticky, tak vidíme dva základní momenty. Převaha dívek ve vysokém školství je značná a podíl na medicíně není vůbec jiný než podíl v celém vysokoškolském segmentu.

A ano, z tohoto pohledu se medicína stala „průměrem“. Chlapci vyklidili pozice. Avšak podobně, jako v celém vysokém školství. Nu, víme, že to není kvůli IQ, není to ani kvůli kvótám (protože ty žádné nejsou a přístup ke školství je z hlediska genderu rovný). Důvodem tedy musí být větší touha dívek po vzdělání a prosazení se. Profesor Pafko a obecně muži tradiční školy to zřejmě berou od nových generací trochu jako zradu. Lékařství již není tak „prestižní“ profese, aby donutila chlapce zabojovat a „uhrát“ alespoň tu polovinu, která by demograficky (a také inteligenčně, schopnostmi a tak dále) odpovídala. 

Jenže holou pravdou je, že medicína se jenom veze na obecném trendu. Zájem chlapců o vysokoškolská studia je prostě malý, ve srovnání s minulostí fatálně nižší. Můžeme se uklidňovat tím, že raději podnikají a zakládají startupy, ale to se už dostáváme úplně někam jinam, k jinému textu. V němž by tedy bylo nejprve potřeba dokázat, že je to pravda.

Zpět k tématu: Takže to, co se schovává za větami profesora Pafka, není tvrzení, že „kvůli děvčatům je lékařství méně prestižní“, ale zklamání nad tím, že chlapci nepokračují v jeho stopách a medicína je už neláká. Mohli by chom to formulovat takto: "Co s těmi chlapci je, že už je neláká ani medicína?"

Jenže jak se ukazuje, děje se nějaká celková změna, ve které je medicína jenom jedna malá drobnost, jeden segment společensky daleko podstatnějšího vývoje. A je to vývoj, kterému by bylo dobré přijít na kloub a nějak se s ním "popasovat", protože zakládá mohutnou společenskou změnu, které by bylo dobré alespoň rozumět.