Nový OZ - díl třetí - Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany

Články ode mne jsou věnovány právu. Stejně tak tomu bude i dnes, když datum zveřejnění mého blogu připadlo na Štědrý den. Na den, v němž se ve zvýšené míře mluví o lásce, porozumění a jisté formě štědrosti. Lidé, více než kdy jindy, přemýšlejí o spravedlnosti. To je spojení, které se, jako téma nabízí, i pro mne a nelze se mu vyhnout, protože i otázka spravedlnosti nebo nespravedlnosti je jen a jen otázkou chování lidí. A kde jinde pátrat po možnostech spravedlivějšího chování lidí, než právě v právu?.

Text uvedený v nadpisu je obsažen v § 8 nového OZ. Je to velmi zajímavé ustanovení. Je sice logické, ale jak je bude možné využívat v praktickém životě člověka?

Abychom mohli najít odpověď na tuto otázku, je nutné se zeptat.

Co je to zjevné zneužití práva? Jaké konkrétní lidské jednání se pod tímto termínem skrývá?

Zřejmě půjde o stav, kdy někdo zneužije svých schopností, dovedností a řekněme i majetku k tomu, aby pomocí práva získal nějaké neopodstatněné výhody.

Jaké výhody jsou neopodstatněné? Např. ty, které vyplývají z jednostranně sestavené smlouvy, z vyvolání soudního sporu když dlužník svůj dluh nepopírá a snaží se o něm jednat…?

I to je velmi těžce zodpověditelná otázka.

Použiju tedy další o ustanovení nového OZ – konkrétně ust. § 3, odst. (2)

Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že

a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,

b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,

c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,

d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,

e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může

stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a

f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

Z těchto ustanovení jsou nejzajímavější písm. c) a f).

Podle ustanovení písm. c) nesmí nikdo pro, mimo jiné, nedostatek rozumu, utrpět nedůvodnou újmu.

Nedostatek rozumu. To je podprůměrné IQ? Je to nedostatek životních zkušeností a znalostí? Pokud ano, pak máme vynikající nástroj k ochraně „obyčejných lidí“ – lidí neznalých práva – proti různým vychytralcům, kteří se snaží zneužít neznalosti práva a mnohdy i tíživé životní situace mnohých lidí k tomu, aby získali výhody, které se většině z nás zdají být neodůvodněné.

Jde o případ smluv, které jsou sestaveny tak, aby jedné straně poskytovaly neúměrné výhody ve vztahu k tomu, co daná strana na základě smlouvy poskytuje nebo poskytla.

Tohle by mohl být případ, kdy někdo zneužil práva k tomu, aby získal neopodstatněné výhody.

Že takovému přístupu brání ustanovení téhož paragrafu, písm. d), v němž se praví, že smlouvy mají být plněny?

Zajisté. Takové ustanovení v novém OZ je. Ale lidé, kteří podepíší tak nevýhodnou smlouvu, jsou často v pozici člověka pronásledovaného soudy a exekutory. A to je jistě stav, kdy můžeme mluvit o útoku na čest a důstojnost člověka zvláště, když si uvědomíme způsoby, jakými se to u nás děje.

Zdůrazňuji. Nemluvím o lidech, kteří vedou nezodpovědný život. Mluvím o lidech, kteří se ne svoji vinou dostali do tíživé životní situace a chtěli ji řešit a narazili na někoho, kdo této tíživé situace jenom zneužil k získání nepřiměřených výhod ve vztahu k tomu, co sám poskytl.

Takové smlouvy by mohly soudy na základě výše uvedeného prohlašovat za neplatné pro rozpor se zákonem.

Takový postup by zcela odpovídal ust. čl. 1 Ústavy, v němž se praví, že naše republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana a navíc by soudy jako vykonavatelé jedné ze složek státní moci naplnily i ust. čl. 2, odst. 3) Ústavy, podle něhož státní moc slouží všem občanům.

Soudy by tak sloužily nejen drzým a všeho schopným věřitelům, ale i poctivým a ne svojí vinou do nouze zahnaným dlužníkům.

Vím. Je to zcela jiný přístup, než jaký se uplatňuje dnes, ale dnes máme v Ústavě právě taková ustanovení, která jsem uvedl výše a ty jsme v Ústavě dříve neměli. Kromě toho. V Preambuli Ústavy se praví „My, občasné České republiky………prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky“

To znamená, že jsme se všichni zavázali k tomu, co je uvedeno výše – k úctě k právům a svobodám člověka. To je základní závazek nás všech – občanů tohoto státu.

Zavázali jsme se k úctě k právům a svobodám člověka. Nikoliv k úctě k penězům.

Výše uvedená ustanovení představují něco zcela nového. Něco, co brání tomu, aby se lidé v řadě případů chovali tak, jak se chovají.

Druhým příkladem, kdy by mohlo být použito argumentace, že někdo získal pomocí práva neopodstatněné výhody, by mohl být stav, kdy někdo podá žalobu k soudu i přes to, že se s ním druhá strana snaží dohodnout na řešení daného problému a to jen proto, že dlužník nechce, nebo nemůže přistoupit na první návrh, který mu věřitel předložil. Mluvím o jednání věřitele typu „buď to bude podle mne, nebo tě donutím pomocí státu“.

Takový postup nepředstavuje ochranu práva oprávněného, ale je nutné ho označit za zneužití práva k tomu, aby toho druhého donutil chovat se určitým způsobem, případně aby ho potrestal tím, že bude muset platit soudní výdaje včetně odměny advokátovi.

I zde je možné spatřovat snahu získat pomocí práva neoprávněné výhody. Kdyby nebyla podána žaloba, advokát by si za poskytnutou službu zřejmě neúčtoval tak vysokou odměnu, jakou si může účtovat v případě soudního sporu a navíc by žalobce nemohl uplatňovat náhradu této odměny od druhé strany.

I když je i v současnosti povinností řešit spory především smírem, je dnes výhodnější obrátit se hned na soud a získat tak něco, co bych v případě mimosoudního smíru nezískal. Soudy totiž otázku mimosoudního řešení sporu nezkoumají. Tak nejen porušují povinnost vykonavatele státní moci řídit se zákonem a sloužit všem občanům, ale soudci jako občané porušují svůj výše uvedený závazek.

To jen tak ve stručnosti, jak by se také dalo výše uvedené ustanovení OZ uplatňovat v praxi.

Můžete k tomu namítnout, že podle ust. § 4, odst. 1) nového OZ se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

To je velmi dobré ustanovení, které nahrává právě takovým praktikám, které se svým výkladem snažím vyloučit.

Podle tohoto ustanovení i člověk, který má IQ těsně nad úrovní nesvéprávnosti se v právním styku považuje za člověka, který má IQ průměrné.

To je nádherné, že? To je jako bychom tvrdili, že lidé, kteří nemají např. nohy, se posuzují, jako by nohy měli, jako bychom tvrdili, že nevidomí vidí a že každý od nich může důvodně takový stav očekávat.

Že to v případě nohou nebo slepoty vidět je, ale v případě rozumu to vidět není? To pravda není. Pokud někdo podepíše tak nevýhodnou smlouvu, pak je to buďto proto, že je v nouzi a v takovém případě podepíše i prohlášení, že v nouzi není, nebo je to proto, že vůbec nechápe, co podepisuje.

Není zmíněné ustanovení OZ diskriminací určité skupiny lidí? Vždyť jim upírá právo na to, aby byli takovými, jací jsou a staví je do pozice, že jsou lidmi úplně jinými. Tak je uvedené ust. § 4 v přímém rozporu s ust. § 3, odst. 2, písm. f), protože upírá lidem s nižším IQ právo na to, aby se k nim, jako k lidem s nižším IQ přistupovalo.

Pozn. na okraj. Pro lidi na invalidních vozících upravujeme přístupy do veřejných budov i v případech, kdy v okolí takoví lidé nejsou. Pro nevidomé upravujeme veřejná prostranství (chodníky) rovněž i v případech, kdy se tam žádný nevidomý nevyskytuje apod. s argumentem. Nikdo neví, kdy se někdo takový vyskytne. Jen lidem s nízkým IQ říkáme. Vy nízké IQ nemáte, vy se posuzujete, jako byste měli IQ průměrné.

Není již toto ustanovení samo o sobě ustanovením, která určité skupině lidí (té s IQ průměrným a vyšším a s přístupem k právu) vytváří podmínky pro získávání neoprávněných výhod?

Že by respektování nižšího IQ vedlo k řadě nespravedlností, protože by se zcela jistě našli i takoví, kteří by tohoto svého stavu zneužívali k vlastnímu prospěchu?

Možná jo, možná ne. Pokud by ti s průměrným a vyšším IQ a s přístupem k právu navrhovaly jen takové smlouvy, které by byly oboustranné vyvážené, pak by tyto smlouvy nikdo nemohl napadnout, protože podle ust. § 3, odst. 2., písm. c) nového OZ nesmí nikdo těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Vyvážená smlouva neposkytuje nikomu nepřiměřené výhody pro jeho IQ a ani z ní nikdo netěží pro nedostatek IQ.

A mohl bych pokračovat dál. Je to téma na rozsáhlou a dlouhou diskuzi. Proto považujte tento blog jen za názor jednoho člověka, který se na svět dívá poněkud jinýma očima, než jakýma se na něj dívají ostatní lidé.

Dívá se na svět očima člověka, který si na rozdíl od těch z konce 60. let minulého století nemyslí, že je možné budovat socialismus s lidskou tváří. Takový přístup vylučovala diktatura proletariátu, vedoucí pozice KSČ a hlavně celkový stav rozvoje lidské společnosti.

Dívá se na svět očima člověka, který si myslí (možná stejně naivně jako mnozí jiní), že je možné budovat kapitalismus s poněkud lidštější tváří, než jakou má v současné době, protože základní zákon – Ústava – obsahuje ustanovení, která takový vývoj ve společnosti umožňují. Je jen potřeba se důsledně těchto ustanovení dovolávat.