Co Vy na to, pane profesore?

Budeme vypouštět rybníky, když budou vodníci škodit lidem? To je to první, co mne napadlo, když jsem zaslechl o trestní odpovědnosti právnických osob. Velice se mi to hodí do záměru psát o nadpřirozených bytostech v našem právu. Pokud chceme trestat právnické osoby, to již můžeme zavést i trestní odpovědnost psů za to, že někoho pokoušou, koňů za to, že někoho kopnou, koček za to, že někoho poškrábají atd.

Nezlobte se na mne. Zvířata jako prokazatelně živé subjekty mají určitou schopnost vlastního jednání a za svoje protiprávní jednání trestně právně neodpovídají. Právnické osoby jsou neživé subjekty absolutně bez možnosti vlastního jednání a za protiprávní jednání budou trestně právně odpovídat? To ve mne opravdu vyvolává výše uvedenou vazbu.

Trestat nadpřirozené bytosti!!! To se snad nedělo ani ve středověku.

Že srovnávám nesrovnatelné?

Tak naschvál. Jaký je rozdíl mezi vodníky, rusalkami, hejkaly a obdobnými bytostmi a právnickými osobami?

Já tvrdím, že žádný.

Ani jeden z uvedených subjektů nemá reálný základ. Všechny existují jen díky fantasii člověka a vznikají jen v jeho mysli.

Že to není, v případě právnických osob pravda? Že právnické osoby mají svůj základ v budovách a jejich vybavení? Omyl!

Budovy se staví a zařizují zcela nezávisle na existenci právnických osob. Budovy a jejich zařízení není z právního hlediska nic víc a nic méně, než soubor věcí, které mohou, ale také nemusí patřit právnické osobě a ta je může nezávisle na svojí existenci kdykoliv prodat.

Právnická osoba je, z pohledu jejího vzniku, jen lidská představa zaznamenaná na papíře. Důvodem k tomuto tvrzení je fakt, že si člověk usmyslí, že založí právnickou osobu. Tuto svojí představu přenese na papír, ten pak zašle jinému člověkovi a ten ji zaznamená na jiný papír (dnes možná na jiný nosič informací) a právnická osoba existuje. Pro upřesnění. Jde o zápis z ustavující schůze právnické osoby (notářský zápis) a jeho zaslání na obchodní soud a jeho zanesení pracovníky obchodního soudu do příslušné evidence.

Nic víc není pro vznik právnické osoby potřeba. O složení nějakého základního kapitálu v podobě peněz nemluvím, protože nikde není řečeno, že tento kapitál nemůže být po založení právnické osoby utracen, takže z právnické osoby zbude jen onen zmíněný záznam v příslušné evidenci.

A tohle má být trestáno??!!

Kde jsou základní podmínky vzniku odpovědnosti – protiprávní jednání, protiprávní následek a příčinná souvislost mezi nimi?

Řečeno dost hrubým způsobem. Několik čar na papíře bude trestáno za protiprávní stav? To je opravdu síla. Nicméně. Dokládá to trend, nastolený v určitém okamžiku v lidské společnosti.

Lidská společnost byla od samého počátku, stejně jako společenstva jiných živých tvorů, tvořena výhradně živými jedinci tohoto živočišného druhu.

Postupně, jak člověk začal poznávat přírodu natolik, že z ní byl schopen získat více, než jen to, co potřeboval jako okamžitou potřebu, si začal uvědomovat, že hromadění těchto věcí mu usnadní život v době, kdy jich bude nedostatek.

Začal proto tyto věci shromažďovat do zásoby. Z prvotní potřeby vytvořit si zásobu pro zajišťování životních potřeb v horší době se postupem času stala touha hromadit majetek. A člověk začal vymýšlet způsoby, jak tento majetek získat, jak si ho zajistit na úkor jiných a jak ho před ostatními i uhájit.

Lze předpokládat, že k tomu začal využívat různá zaříkávadla a odkazy na nadpřirozené bytosti včetně odkazu na potřeby rodu. Neříkal. Já to chci, ale říkal např. rod potřebuje…

Tak se postupně do lidské společnosti začali vkrádat nadpřirozené, nedefinovatelné bytosti, ze kterých šel svým způsobem strach, a za které bylo možné schovat vlastní sobeckou touhu mít něco více, než mají ostatní, a na kterou bylo možné svést i určité neúspěchy ve vlastní činnosti.

Tak se do lidské společnosti dostal nejen rod jako tajemná veličina, ale i instituce představující určitý územně správní celek – např. císařství, stát atd.

Od nich pak již nebylo daleko k právnickým osobám. I když o tom, co to jsou právnické osoby, není dosud jasno, přesto je jim přiznávána schopnost vlastního volního jednání.

To, že právnická osoba je výmysl člověka, napsal např. O. Weinberger ve své práci Norma a instituce, MU, Brno 1995, str. 133.

Za vrchol mylných názorů o právnické osobě je možné považovat názor, který říká, že právnické osoby jsou natolik samostatnými subjekty, že jsou samy schopny zbavit se osob, které s nimi nejsou dostatečně loajální. (Je citován v práci Hurdíka J., Právnické osoby a jejich typologie, Praha, C. H. Beck, 2003, str. 57).

Právnická osoba. To je opravdu jen lidská představa přenesená na papír a ta je schopna se zbavit neloajálních lidí!!!!

Máme zde čtrnáctileté děti, které prokazatelně vědomě páchají trestnou činnost a při tom tvrdíme, že nejsou natolik rozumově vyspělé, aby byly schopny posoudit společenskou nebezpečnost svého jednání a proto jim poskytujeme zvláštní ochranu. A vedle nich právnické osoby. Neživé, reálně neexistující subjekty bez možnosti vlastního jednání (a tím i bez možnosti posoudit jeho společenskou nebezpečnost) a jsou trestně právně odpovědné?!!

Bavíme se o lidské společnosti. Bavíme se o tom, že v lidské společnosti vědomě jedná jen člověk. A přesto.

Vědomé jednání člověka v rozporu s právem, vznik protiprávního stavu a příčinná souvislost mezi nimi a přesto není člověk, který daný stav způsobil, odpovědný za způsobenou škodu?

To není o rovnoprávnosti. To není o tom, že všichni lidé jsou si rovni v důstojnosti a právech. To je o privilegiích na straně jedné a diskriminaci na straně druhé.

Představte si následující stav.

Stojí vedle sebe dva lidé. Jeden, který chce uspokojovat potřeby lidí jako člověk a druhý, který chce uspokojovat potřeby lidí jako právnická osoba. Oba chtějí vyvíjet činnost ve stejném oboru, za pomoci stejných strojů a postupů.

Na první pohled na nich nepoznáte rozdíl a přesto.

Jeden za škody způsobené vlastním volním jednáním odpovídá veškerým svým majetkem, tedy včetně majetku, který získal dávno před tím, než začal podnikat. Druhý za stejné škody neodpovídá ani majetkem, který získal za dobu podnikání, protože ho vyvedl z právnické osoby ven.

Oba dělají totéž, oba se dopustí stejného porušení práva, oba způsobí stejnou škodu a jeden ji zaplatí celou a druhý jen do určité výše. Je to o rovnosti v právech?

Problém je v právnické osobě. Nikdo neví, co to vlastně je, protože ji nikdo ještě nedefinoval, ale všichni ví a souhlasí s tím, že může lidem škodit a nově i trestně odpovídat.

Dokonce jsem se setkal s názorem, že právnická osoba je tak rozmanitá, že ji nelze definovat (Hurdík J., Právnické osoby a jejich typologie, Praha, C.H.Beck, 2003 str, VIII).

Nevím, co je na právnické osobě tak složitého. Ale jak jsem uvedl. Jde o výmysl člověka zaznamenaný na papír. A pokud člověk něco vědomě dělá, pak je to proto, že svým jednáním něco sleduje.

To určitě platí i o právnických osobách. Pokud je člověk vymyslel, pak to mělo svůj účel. A jaký účel to mohlo mít?

Domnívám se, že původním cílem bylo vytvořit co nejlepší podmínky pro uspokojování potřeb. V tomto případě zřejmě chtěl člověk spojením relativně volného kapitálu více lidí vytvořit podmínky pro lepší podnikání.

A podle jednotlivých specifických podmínek smluv uzavřených při sdružování volného kapitálu, pak vznikaly jednotlivé formy právnických osob.

Vždy však jde o člověkem uměle vytvořený subjekt bez schopnosti vlastního volního jednání. Proto je nutné, aby ho při jednotlivých právních úkonech zastupoval člověk.

Můžeme tedy konstatovat, že právnická osoba je lidským vědomím vytvořený samostatný subjekt práv, který však není nadán schopností vlastního volního jednání a proto je nutné, aby ho v právních vztazích zastupoval subjekt práv se schopností vlastního volního jednání, tedy člověk.

A pokud mluvíme o zastupování v právních vztazích, pak by mělo být jasné, že ten, kdo zastupuje odpovídá za škodu v plném rozsahu.

Pokud budeme mluvit o lidech a lidské společnosti, pak musíme mluvit o tom, že v lidské společnosti je schopností vlastního volního jednání nadán jen a výhradně člověk. Nikdo jiný.

Z toho pak, při zachování základního pravidla vzniku odpovědnosti za škodu, vyplývá, že za škodu způsobenou vědomím jednáním člověka vždy odpovídá člověk a nikdo jiný.

Právnická osoba není nadána schopností vlastního volního jednání a proto nemůže dojít ke vzniku její odpovědnosti, protože není naplněno základní pravidlo vzniku odpovědnosti za škodu.

Ale to jsem již hodně daleko v budoucnosti. Zatím ještě platí, že není člověk jako člověk, protože jeden odpovídá za škody způsobené vlastním volním jednáním zcela, druhý jen do určité výše a za zbytek pak odpovídá nadpřirozená (tedy objektivně neexistující) bytost.