Plošné snížení tarifů ve zdravotnictví státní kase nic neušetří

Ministr práce a sociálních věcí ve snaze omezit státní výdaje navrhuje úpravu tarifních tabulek, která povede ke snížení platů ve státní správě. Tato změna se mimo jiných dotkne i pracovníků ve fakultních a některých krajských nemocnicí. Noviny už přinesly zprávu, že nejzkušenější sestry přijdou až o 9 tisíc měsíčně ze základního platu. Prý se ale nemusí bát; snížení základního platu má totiž kompenzovat zvýšení osobního ohodnocení.

Rozumím tomu, že ministr Drábek musí stejně jako ostatní šetřit státní kasu. Tento návrh se však ve zdravotnictví zcela míjí účinkem. Platy sester či lékařů řady nemocnic jsou sice určovány tarifními tabulkami stejně jako platy úředníků či učitelů, zdravotníci však na rozdíl od nich nejsou vypláceni ze státního rozpočtu, nýbrž ze systému veřejného zdravotního pojištění. Případný pokles mezd ve zdravotnictví se tak na výši schodku neprojeví ani halířem. K čemu ale dojde, bude oprávněné znejistění zdravotníků, zejména sestřiček. Jejich platy jsou přitom dnes už tak nízké a podíl jejich nadtarifní složky malý.

Finanční vyhlídka našeho zdravotnictví není vůbec růžová. Vždyť příští rok mu bude chybět více než deset miliard korun! Tento plošný škrt tahem ministerského pera ale nic neřeší. Situace se liší zařízení od zařízení. Proč by se měly snižovat platy v nemocnicích, které se s krizí dokáží vyrovnat dobře?

Stejnou situaci jsme zažili v minulosti ale v opačném gardu. Plošné zvýšení tarifů přineslo řadě nemocnic velké starosti, protože si to jednoduše nemohly dovolit. Stav státního rozpočtu a bilance veřejného zdravotního pojištění totiž ruku v ruce nejdou. Nebylo by tedy lepší, ponechat řešení na ředitelích jednotlivých nemocnic, kteří jsou na rozdíl od ministerstva schopni posoudit, co si ten který špitál může dovolit?

Znovu se ukazuje, že pro oddělení tarifů ve zdravotnictví od tarifů ve státní správě bylo už před lety pozdě. Když jsem se o to snažil já, narazil jsem na nepřekonatelný odpor. Současné nastavení však nedává vůbec žádný smysl a je nezbytné ho konečně změnit. To otevře cestu ke správnému řešení, kterým je stanovení nepodkročitelného platového dna pro jednotlivé profese, na němž se s odborovým svazem dohodne ministr zdravotnictví. To umožní ředitelům nemocnic stanovit platy svých pracovníků podle jejich kvalit a finanční situace zařízení. Plošná mzdová nivelizace jde proti kvalitě pracovníků a na tom bude tratit jedině pacient. Vysoký plat si zaslouží dobrý lékař či schopná sestřička, mizerný doktor – jenom proto, že si před jméno píše MUDr. – však nikoliv.