Do druhého kola jsem postoupil. Všem pomluvám navzdory.

Postoupil jsem do druhého kola senátních voleb. Pro většinu z vás to možná není žádné překvapení, ale věřte nebo ne, dodnes mě na ulici zastavují lidé s tím, že mi fandili a litují mého vyřazení. Jak je to možné? Odpověď je strašně jednoduchá, říkali to totiž v televizi.

Kdo si v sobotu večer pustil televizní zprávy, měl jasno. Julínek skončil. Co na tom, že bylo v tu dobu sečteno jenom něco kolem 80 % hlasů a průběžné výsledky sčítání tedy neměly vůbec žádnou relevanci? Senzační zpráva o neúspěchu jednoho politika je přeci lepší než žurnalistická objektivita. Veřejnoprávní a komerční televize si podaly ruce.

Jsem pravicový politik, mám jasný názor a nikdy jsem se nebál ho říkat otevřeně. Vždycky jsem prosazoval liberálně-konzervativní hodnoty, ve kterých vidím budoucnost naší země. Tím vším jsem byl vždycky všem komunistům a socialistům trnem v oku. Nemohou mě vystát dokonce tolik, že se kvůli mému pošpinění neváhají uchýlit ke lži a pomlouvání.

S těmito špinavými zbraněmi vyrazil do kampaně i můj dnešní soupeř v senátních volbách Žaloudík. Aby na sebe přitáhl pozornost, přišel se zcela nesmyslnou báchorkou o tom, že já stál za jeho vyhazovem z práce, protože jsem věděl, že se proti mně chystá kandidovat. Každý soudný člověk musí uznat, že jsem na propuštění svého konkurenta nemohl mít nejmenší zájem, protože ten by to pak v kampani jenom použil proti mně. Jakkoli z toho zůstává rozum stát, paní Drtinová přesto o tomto pomlouvačném nonsensu v televizi hovoří jako o faktu.

Všichni vědí, že jsem všechny své kampaně vždycky vedl pozitivně a soustředil jsem se na to, co mohu nabídnout. Osobní ataky jsem přenechával své politické konkurenci. Ale všechno si nechat líbit opravdu nemohu. Zvláště pak pomluvy od nomenklaturního kádra, který se jejich prostřednictvím chce po mých zádech vyšplhat do Senátu, kam v žádném případě nepatří.

V pátek a v sobotu je ve hře víc než jen jedno senátní křeslo. Nejde totiž jen o druhé kolo senátních voleb. Je to také pokračování souboje z roku 1989, který jsme tehdy všichni vyhráli. Nenechme si toto vítězství plíživým návratem starých struktur po jednadvaceti letech vzít!