Otevřený dopis ministrovi zdravotnictví

Vážený pane ministře, milý Leoši, dovol, abych vyjádřil své rozčarování nad Tvým rozhovorem, který vyšel dne 2. 9. 2010 v deníku E15. Nechci komentovat všechny odpovědi na otázky, ale zarazila mě Tvoje odpověď na tu poslední. Sděluješ v ní, že provedeš revizi „mých“ reformních zákonů do poloviny příštího roku. Nejedná se přímo o mé zákony, nýbrž o výsledek několikaleté práce mnoha odborníků, úředníků, legislativců, poradců, jednoduše celého Ministerstva zdravotnictví, včetně všech účastníků připomínkového řízení, tedy i tehdejší vlády. Všichni na tom pracovali s vizí, že se české zdravotnictví zmodernizuje, bude vstřícnější k pacientům a odolné vůči finančním krizím. Jsou to rovněž jediné komplexní reformní zákony, které byly od 90. let vypracovány. Bez zásadních zákonných změn nemůže být žádný ministr zdravotnictví úspěšný!

Pokud je Tvá odpověď nezkreslená a je míněna vážně, pak mám obavu, že svou nečinností chceš zahodit neskutečnou šanci vejít do dějin jako úspěšný ministr zdravotnictví.

Z mého reformního snažení si lidé zapamatovali pouze 30 Kč na poplatcích, i když jsme provedli mnoho jiných důležitých změn. Jednu za všechny: Zpřístupnili jsme nákladnou péči (např. onkologickou) bez limitů. Moje zavedení poplatků bylo však vždy spojeno s předložením šesti reformních zákonů. Poplatky prošly, zákony zařízli poslanci.

Z Tvého rozhovoru jasně vyplývá, že reformní zákony nebudou přijaty v tomto volebním období a jediné, co může český občan nyní očekávat, je zvýšení poplatků, aby se pokryly dluhy českého zdravotnictví. V případě, že to nebude stačit, tak nám všem zvýšíš pojistné. Já pouze doufám, že Tvá odpověď pramení z neznalosti délky procedur legislativního procesu a není to záměr potopit reformu. Byl bych ještě radši, kdyby to byl novinářský šotek.

Reformních zákonů je možná hodně, nicméně se domnívám, že na jejich přečtení by sto dnů mělo zcela postačovat.

Já jsem se nestal „třicetikorunovým ministrem“ z vlastní vůle. Je známo, že reformu zhatili opoziční a tři koaliční poslanci. Tobě však hrozí, že do dějin vejdeš jako „stokorunový ministr“ z vlastního rozhodnutí, a to při pohodlné většině 118 poslanců ve Sněmovně. Stále platí nabídka na spolupráci, stále od kolegy z reformních devadesátých let, zatím to není ještě kritika od člena Parlamentu.

S pozdravem

Tomáš Julínek