Myslivci mi opět vynadali, že jsem na jejich honitbě

Člověk má takhle vytipované pěkné místo, kde se občas zastaví, a někdy i počká, až se setmí, aby se podíval na západ slunce a na hvězdy.

Člověk si takhle po práci vyrazí z města odpočinout. Bude z toho ničím nerušená procházka lesem? Nebo z toho bude střet s drzým myslivcem?
Zdroj: free obrázky na https://pixabay.com/photos/forest-nature-hunter-wilderness-4674703/
Autor: mila-del-monte

Vzhledem k tomu, že bydlím v centru města, tak jedna z mých oblíbených činností, které v létě provozuju, je, že se zajedu projít na nějaké pěkné místo s pěkným výhledem.

Poprvé se mi to stalo někdy před 2 roky, když jsem se vracel v létě okolo 21:00 z pěkného kopečku v Jeseníkách.

Scházím takhle z holého kopce dolů k okraji lesa, kde se nachází lesní cesta, a v tom na mě zezadu někdo píská. Dojde mě, a začně mi nadávat, že tady nemám co dělat, že se zde nachází honitba, a že jsem magor, že tudma jdu takhle pozdě. Přitom ještě ani slunce nezapadlo (ale i kdyby, nic to na věci nemění). Vypukne hlasitá hádka a jsem přesvědčen, že jestli v širém okolí byla nějaká zvěř, tak ji to vyplašilo. Dobře jim tak.

A v čem je tada vlastně problém. Správní soud v této věci říká, že:

„Tyto veřejnoprávní předpisy omezují práva vlastníka (uživatele honitby) ve prospěch veřejnosti, jíž zakládají právo volného průchodu krajinou a obecné užívání lesa jako veřejný statek. Omezení vlastníka honebních pozemků (jejich uživatele) předpokládá samotná Listina základních práv a svobod a musí jej respektovat nejen jejich vlastník (uživatel), ale také orgán státní správy myslivosti“

Tedy samozřejmě tak, jak by člověk předpokládal, na základě Listiny základních práv a svobod máte právo vstupovat a procházet lesem, a to prosím i soukromým lesem, a to bez ohledu na to, že se zde nachází honitba.

Jenže tohle drzé chování myslivců jde ještě dál. Když se podíváte do mapy honiteb , kterým místům se teda pro vyhnutí se konfliktu vyhýbat, zjistíte, že honitba je vlastně úplně, ale úplně všechno, co se tak nějak nachází za hranicemi osídelní.

Tedy kdekoliv alespoň 1km mimo osídlení, jakákoliv louka či les, je honitba, a to po celé ČR.

Tedy když za vámi přijde při procházce lesem myslivec, a začne vám nadávat, co tady chcete, že tu nemáte co dělat, že je tady honitba, tak to je prosím přímé omezování vaší základní svobody.

A nedávno se to stalo zase

No takže jsem takhle na pěkné vyhlídce, na kterou jsem přijel před západem slunce, a je to nějpěknější místo široko daleko, s výhledem na hory, a v noci tam jdou pěkně vidět hvězdy. Jsem strašně rád, že jsem si takové „místečko“ našel, a čas od času jsem se tam stavil.

Až do té chvíle, než tam vjel večer autem myslivec: „Co tady děláte, tady je honitba, to přece není normální aby vy jste tady byl.“

Tehle už byl slušnější, než myslivec předtím, ale stejně mě neskutečně dožral, a to zvláště pak po zkušenosti s jeho kolegou z Jeseníků. Nemohl jsem si pomoct, a musel jsem mu vynadat, co si to dovoluje mi tady žvástat o honitbě a tvrdit mi něco o tom, že „není normální“, že tady jsem.

Totiž, kdyby mi jen řekl, jestli bych mohl odjet, že je myslivec a musí jít střílet divočáky, dobrá, beru, a jdu. Ale celý zbytek keců o tom, že „to přece není normální, že co tady dělám“, tak to teda ne.

Vyhledávají si pěkné místečka

Ale to já taky. I ten myslivec jistojistě ví, že je to tam pěkné místečko, a to zvláště pak v noci. Jenže není jeho. A že má pronajatou honitbu, které jsou však všude, je úplně fuk. A prý že to není normální, abych tam byl – já bych řekl že na takovém pěkném výhledu je více než normální, aby občan, klidně i v noci, byl.

Přijde mi to úplně absurdní

Před nedávnem se stala tragédie, kdy myslivec v noci zastřelil „civilistu“, protože si ho prý spletl s divočákem.

Když jsem ten článek četl, vzpoměl jsem si na toho dotyčného z Jeseníků, a na jeho skrytě výhružné řeči ve stylu „třeba se odrazí kule od stromu a je to“, kde toto mi povídal s takovým gizdovským úšklebkem na tváři. Znepokojovalo mě, že se snad s kumpány vzájemně utrvzují, že by se na to mohl případě před soudem vymluvit – tupý mi na to přišel dost a drzý taky.

Tedy pokud jde o onoho myslivce, co si „spletl“ člověka s divočákem, tak doufám, že soud my vyměřil pořádný trest. A to, že to mohl dotyčný z řad myslivců pod vlivem alkoholu udělat třeba i schválně, byla jedna z prvních věcí, co mě po zkušenosti z Jeseníků napadla.

Závěrem

Jedna ze základních svobod, které v Česku máme, a jsem za to rád, a tuto svobodu je třeba vehemetně bránit, je svoboda toho, že se můžeme procházet po lesích a po polích, a to nejen ve státním vlastnictví, ale i v soukromém vlastnictví.

Pohybuje se zde však mezi námi drzá skupina osob, která tuto naši svobodu porušuje a sprostě nás vyhání z „honiteb“ (tedy ze všech lesů a polí), nezákonně si ona místa přivlastňují jako by jim snad patřila, nehledě na tu ještě větší drzost, že totiž honitby jsou v podstatě veškerá plocha mimo osídlené oblasti.

Navíc, ikdyž honitby mají všude, tak si na nich ještě ke všemu vybírají ta nejpěknější místa, kde lze očekávat, že se budou pohybovat lidi.