Zkreslené vidění – Na svědomí

Každý máme něco na svědomí, protože nikdo není svatý. A protože nějaké svědomí máme. Ale jsou i lidé bez něj. Je jich kolem nás plno, stačí se pořádně rozhlédnout. A vyplatí se dát si na ně dobrý pozor.

 Svědomí je schopnost člověka hodnotit své činy coby dobré či špatné. A vyvodit z nich pro sebe důsledky. U zvířat si tímtéž nejsem jistý, ale necítím se být povolaným něco vylučovat. Někteří lidé mají značný a trvalý nedostatek tohoto korelativu vlastního bytí. Nábožensky věřící pak svědomí nahrazují Bohem a křesťané navíc i svatou zpovědí.

 Psychika člověka se sice vyvíjí jako jeho názory, schopnost učit se, zájmy nebo imunita, ale některé vlastnosti se nás drží jak zahradníkovi hlína za nehty. Kdo byl ve škole žalobníček, byl později  donašečem a udavačem, dokonce někdy to dotáhl až na vysoký státní post. Nejmenuji konkrétně, takové zoufalé postavy bývají značně vztahovačné.

 V prvních letech po převratu v roce 1989 zvaném Sametová revoluce se mluvilo o zločinech komunismu. Bohužel, víc mluvilo, než se udělalo pro jejich nápravu, a bohužel se často zapomínalo, že ony zločiny páchali lidé. Lidé, kterým svědomí zatemnila ideologie, nebo kteří ideologii využili ke krytí temných stránek své povahy. Ano, byl vydán zákon o protiprávnosti komunistického režimu, lustrační zákon a další zákony, ale potrestáno bylo jen několik soudruhů. Proto se dnes současní držitelé moci neobávají nějakých tvrdších trestů v případě, že se nějak radikálně změní režim a bude se podle práva vyšetřovat jejich nynější počínání. Špatné příklady táhnou špatné lidi hlouběji do bažin. Mají pravdu? Mohou se spolehnout na to, že se nemají v podstatě čeho obávat?

 Nicméně nechci být nespravedlivý. Komunistický systém jen obnažil a ukázal podstatu povah jednotlivých hrůzáků, které by se projevily vždy, kdy by k tomu dostaly příležitost. Zabíjeli by, kradli, lhali, podváděli a udávali i za nacismu, čínské nadvlády ba i marťanského teroru. Vlastnosti jako podlézavost a vlezdozadkismus, neschopnost soucitu, závist, radost z neštěstí bližního, pocit nadřazenosti, užívání si moci nad lidmi nebo jen uspokojení při ubohém psaní anonymních dopisů jsou uplatnitelné za každého režimu. Někdy jim jen pšenka lépe kvete.

 Člověk, jemuž schází dostatek svědomí, může být vzorným otcem, věrným manželem, může milovat psy a zvířata vůbec, může být vegetariánem, dárcem krve, mecenášem umění nebo nenápadným sousedem. Podívejte se kolem sebe. Pod sebe i nahoru. Do novin i na zprávy České televize. Všude je nějaký Mengele, Hitler, Sabina, Urválek i Mao Ce-tung. Vypadají neškodně. Někteří dokonce i hloupě. Ale zdání klame. Vidíte je?

 Myslíte, že mají svědomí?