V Bruselu se vážně uvažuje o uzákonění mnohoženství v EU

Je s podivem, že se média doposud nezmiňují o vážných diskusích v Evropském parlamentu, zabývajících se včleněním mnohoženství do evropských právních norem.

Možná je to tím, že tyto diskuse jsou zatím ve svém prvopočátku. To však neznamená, že by nebyly bouřlivé a plné protichůdných názorů.

S touto myšlenkou přišla skupina německých poslanců, majících blízko k proimigrační politice. Své návrhy zdůvodnili tím, že nově příchozím obyvatelům unie je třeba vytvořit podmínky k takovému způsobu života, na něž jsou zvyklí ze zemí, odkud uprchli. Nu a vzhledem k tomu, že většina migrantů pochází z islámských zemí, kde je mnohoženství obvyklé, je jej třeba zavést i v unii. K německým poslancům se rychle přidali jejich kolegové z ostatních zemí, kteří zastávají podobné názory na migraci.

Tento návrh okamžitě striktně odmítla frakce EPP, tedy poslanci křesťanských demokratů a lidovců. Argumentovali tím, že by se jednalo o zásadní pošlapání zavedených morálních hodnot, jakými jsou například manželství coby spojení muže a ženy před bohem a rodiny jakožto základu společnosti.

Ke kritice návrhu se s nemenší vervou přidal výbor pro rovnoprávné postavení mužů a žen, avšak důvod byl zcela odlišný. Jeho členové návrh neodmítali, naopak trvali na rozšíření. Jejich argumenty lze zcela jasně shrnout větou, nesoucí se jednacím sálem hřímavým hlasem z úst jedné ze zástupkyň tohoto výboru: „Když se řekne A, je bezpodmínečně nutné říci i B. Mnohoženství je možné, avšak pouze za podmínky, že se zároveň s ním přijme i mnohomužství.“

Předkladatelé návrhu na uzákonění mnohoženství byli touto myšlenkou naprosto šokováni a začali tvrdit, že pokud by se návrh přijal v této rozšířené podobě, bylo by dosaženo zcela opačného účinku. Mnohomužství by bylo pro nové občany EU něčím naprosto nepředstavitelným. Byli by jím natolik znechuceni, že by začalo hrozit vážné nebezpečí jejich hromadného zběsilého úprku do původních domovin, což by pochopitelně bylo zcela nepřijatelné.

Názor podvýboru pro menšinovou sexuální orientaci byl poněkud rozporuplný, dokonce jej lze označit za zmatený. Jeho členové se nejprve začali přít mezi sebou, zda by se mělo takové opatření týkat pouze gayů nebo i leseb, které ve vztahu vystupují v roli muže. Jedna z členek výboru pro rovnoprávné postavení mužů a žen jim vstoupila do diskuse a uvedla, že to musí platit pro všechny. Tedy pro gaye i lesby v rolích mužů i žen. Členové podvýboru pro menšinovou sexuální orientaci se po vyslechnutí jejího názoru zatvářili nanejvýš rozpačitě a opustili jednací sál s tím, že si to musí nejdřív ujasnit mezi sebou a zaujmout jednotný názor.

Diskuse o uzákonění mnohoženství v unii jsou tedy na samém počátku, lze předpokládat, že se potáhnou dlouhý čas a budou i nadále plné protichůdných názorů. Jejich konečný výsledek si netroufají odhadnout ani ti nejzkušenější politologové. Nezbývá nám, než doufat, že nás o nich budou média včasně a pravdivě informovat.

Na závěr bych ještě rád dodal jednu perličku ze zákulisí. O této otázce se vášnivě diskutuje též v bruselských kuloárech, mnohdy daleko méně formálně než při samotných oficiálních jednáních. Podařilo se mi zachytit útržek rozhovoru skupiny europoslanců, který vám nyní předkládám. Omlouvám se za případné nepřesnosti v překladu.

Němec si zamnul ruce: „Pánové kolegové, dovedete si představit, jaká to bude paráda, až si budete moct vybrat, kterou z manželek si zrovna vezmete do ložnice?“

Švéd se širokým úsměvem pozvedl obě ruce dlaněmi vzhůru: „Nebo třeba hned několik najednou.“

Francouz zareagoval skepticky: „No, já bych to neviděl tak růžově. Počkejte, až si všechny zároveň budou přát, abyste jim koupil diamantovej náhrdelník a zlatý hodinky s vodotryskem.“

Polák se obrátil na Němce a snažil se tišit jeho nadšení: „Počkejte, kolego. Aby si nakonec nevybíraly ony, která vás chce zrovna za něco sprdnout.“

Švéd posmutněle a tiše zopakoval svou předchozí větu: „Nebo třeba hned několik najednou.“

Čech jenom k Švédovi suše dodal: „Za hlasitý podpory tchýní.“

Dán celou debatu odevzdaně uzavřel: „Tak to už mi nezbyde nic jinýho, než někam zmizet a pořádně se vopít.“

Poblíž skupinky stál Ital, který se do samotného rozhovoru nezapojil, zběsile rozhazoval rukama a stále dokola vykřikoval: „Mamma mia! Mamma mia!“

PS: Článek je fikce.